Jídelna ústeckého Českého červeného kříže (ČČK) se pozvolna plní netrpělivými strávníky. Jde hlavně o lidi bez střechy nad hlavou a pak také sociálně slabé, kteří se přicházejí pravidelně najíst za levný peníz.

Oblékl jsem si červenou vestu se znakem Červeného kříže, a stal se tak instruktorem ČČK. Den začal klidně.

Obnošené ošacení třídím v rukavicích

„Bude zapotřebí roztřídit novou várku ošacení,“ říká ředitel ústeckého Červeného kříže Milan Machalický. Podává mi gumové rukavice. U stojanu s ramínky skládám zimní ošacení, které vyndavám z igelitových pytlů.

Jde o věci, které do humanitární organizace přinesli lidé. „Přicházejí k nám lidé, kteří doma najdou nepotřebné věci, ale i podnikatelé. Ti nakoupí fungl nové ošacení. Teď naposledy tu byl člověk, který přivezl rukavice a deky. Na zimu se bezdomovcům hodí,“ říká Machalický.

Obnošené věci vypadají zachovale, některé jsou jako nové. S jejich tříděním mi pomáhá dlouholetá instruktorka ČČK Vlasta Štěrbová. Skládání zimních bund, svetrů, šál nebo košil nemá konce. Pytle jsou snad bezedné!

Po hodinovém třídění oblečení je konečně čas na krátkou pauzu. Tu ale vyplňujeme přípravou v kuchyňce. „Blíží se doba oběda. Musíme si pospíšit. Za chvilku tu máme první hladové strávníky,“ říká Vlasta. Má pravdu. Rozrážejí se dveře a do nich vstupují dva muži.

Zápach je téměř nesnesitelný

„Jděte se alespoň umýt, než dostanete najíst,“ velí kolegyně instruktorka. Už na první pohled je jasné, že jde o muže bez domova. Jsou špinaví, zanedbaní a smradlaví. „Bezdomovci mají vedle teplé stravy možnost se u nás také vysprchovat, dostanou nové ošacení, v zimě teplé, ale teplá koupel zláká jen minimum lidí bez střechy nad hlavou,“ říká šéf Červeného kříže Milan Machalický.

Venku je třeskutý mráz, jen to praští. Horký čaj a nudličková polévka přijde vhod. „Mohl bych dostat krajíc chleba navíc,“ prosí dvaačtyřicetiletý Karel. I on je cítit na hony daleko. Děsný zápach. Zvedá se mi žaludek a zkouším nedýchat.

Podávám misku s polévkou a hrnek horkého čaje. Bezdomovec děkuje a jde se posadit. Ještě že jsem si nechal gumové rukavice. U výdejního okénka se začíná tvořit fronta. Spolu s kolegyní Vlastou vydáváme jednu porci za druhou.

Humanitární organizace se neustále potýká s nedostatkem finančních prostředků a přísun stravy zdarma by jí hodně pomohl.

„Už jsme vyhlásili, že budeme bezdomovcům podávat polévky jen třikrát týdně. Ale málokdy to dodržíme. Zvláště nyní v zimě! Ono je to těžké, když tu hladoví lidé klepou na dveře každý den,“ krčí rameny Milan Machalický.

Český červený kříž a jeho principy
Bezdomovci – Bezplatně dostávají polévku s chlebem. Pokud mají finanční prostředky, mohou si koupit celý oběd, který stojí 45 korun.
Zdarma se lidé bez střechy nad hlavou mohou také vysprchovat a získat nějaké oblečení, které potřebují pro přežití na ulici.
Do ústeckého ČČK nyní dochází přibližně deset bezdomovců.
Další desítky lidí jsou z řad sociálně slabších rodin.
Humanita - Červený kříž se snaží zmírnit lidské utrpení všude tam, kde se s ním setká. Cílem je chránit život, zdraví a důstojnost lidí.
Dobrovolnost - Červený kříž je dobrovolná organizace, která nejedná za účelem zisku.
Nestrannost - Červený kříž nikoho nediskriminuje v oblasti národnostní, rasové, náboženské víry a třídního či politického názoru.
Světovost - Červený kříž je celosvětovou organizací, ve které všechny národní společnosti mají stejné postavení a pomáhají druhým.

Naobědvají se díky sponzorům

Polévky ČČK kupuje instantní, protože nemá povolení vařit, přílohové pečivo prý Červený kříž naštěstí dostává darem od Apliky. V den mé stáže u Červeného kříže přijel do jídelny zástupce ústecké restaurace U Fírů. Přivezl zdarma guláš a polévku.

Polévka jde na dračku. Také Václav Kebrt je rád za teplou polévku. Snědl jí plnou misku i se třemi krajíci chleba a ještě si přišel přidat. Není divu, když, jak přiznal, to bylo jeho první a zřejmě i poslední jídlo v ten den.

„Nemám totiž ani vindru,“ vysvětloval a ukazoval prázdné kapsy. „Ta polívka je opravdu výborná,“ zasnil se bezdomovec Václav.

Do jídelny ústeckého Červeného kříže nechodí ale jen lidé bez střechy nad hlavou. Levně se tu naobědvají také senioři a sociálně slabé rodiny. Prosím, hlavně mě nefotit u jídla!

„Hlavně mě prosím nefoťte. Nestojím o popularitu. Nemusí hned každý vědět, že nemám tolik peněz a musím chodit na Červený kříž se najíst,“ prosí seniorka. Jak přiznává, je pravidelným strávníkem.

„Je to levné a přitom moc dobré. A schází se tu prima parta,“ říká. Za pravdu jí dává další host v jídelně ČČK. „Nebýt této možnosti, asi bych žral konzervy pro zvířata,“ žertoval senior. „Ba ne, ani na tu konzervu pro kočky bych neměl. Všechno je to hrozně drahé. Normální člověk je rád, když vyjde jen tak tak poplatit to, co musí, a na nějaké vyvařování už bohužel nemá,“ říká muž.

Během hodiny se u výdejního pultu jídelny vystřídaly na dvě desítky strávníků. Necítím ruce. Teď ještě umýt misky a vypláchnout várnice na horký čaj.
Venku mrzne, odpoledne nás s Milanem čeká rozvoz teplého nápoje místním bezdomovcům.

Teplá bunda přijde v mrazu vhod

Po obědě se u mě zastavuje bezdomovec Václav. „Nenašel bys tam pro mě nějakou teplejší bundu? Tahle se už teď nedá nosit. Je děravá a moc nezahřeje,“ vysvětluje muž, který žije na ulici několik let. U stojanu s oblečením si vybírá šedou péřovou bundu.

„Jé, ta je. Ta se bude nosit,“ raduje se bezdomovec. Vedle bundy dostává ještě dvoje čisté teplé ponožky a triko. „To budu jak model,“ směje se Václav. Jeho zanedbaná vrásčitá tvář a špinavé ruce ale hovoří za vše. Tento muž neviděl vodu pěkně dlouho.

Bezdomovce teplá sprcha neláká

„Nechceš se jít osprchovat pod teplou vodu?“ ptá se Vlasta Štěrbová. Jinou odpověď než zápornou však prý ani nečekala. „Chlap a bojí se vody,“ povzdechla si instruktorka ČČK. Ještě půl hodiny po jeho odchodu mám nepříjemný pocit, škrábu se po celém těle. Jen doufám, že jsem od něj nedostal nějakou blechu.

Blíží se patnáctá hodina. Po přestávce nás nyní čeká třídění zdravotnického materiálu a kontrola kufříků první pomoci, které lektoři využívají především při školení.

Zkouším si dýchací masku a další vybavení kufříku, ale i moderní laserový teploměr. S ním stačí na dálku namířit na člověka a jeho teplota se zobrazí na malém displeji. Zajímavá hračka.