Na Litoměřicku je to podobné, ve větších městech řada lidí cukroví kupuje nebo si koupí jen část a oblíbené druhy peče doma.
Kupované v kurzu
Vzrůstající oblibu kupovaného cukroví potvrzuje i Petr Kohn, majitel pekárny v centru Litoměřic. „Zákazníci si cukroví objednávají, dá se říci, že těchto lidí rok od roku lehce přibývá,“ říká a dodává, že ti, kteří možnosti koupit cukroví jednou využijí, těžko se vracejí k tradičnímu domácímu pečení.
Pekárny na Litoměřicku nabízejí v předvánočním čase několik druhů cukroví, stále větší důraz se kromě chuti klade také na prezentaci výrobků.
„To je pravda, my vyrábíme asi patnáct druhů cukroví ze šesti druhů těsta. Děláme několik druhů polev a cukroví zdobíme tak, aby se zákazníkům líbilo a oni se k nám další rok znovu vrátili,“ potvrzuje Petr Kohn známý fakt, že zákazníci si dnes více vybírají i podle toho, jak výrobky vypadají.
Podle cenového srovnání v obchodech vyjde kilogram domácího cukroví zhruba o stokorunu levněji než v případě, že si cukroví koupíte. Podle pekařů je však toto porovnání ošidné, neboť se při cenových kalkulacích u domácího pečení špatně odhaduje cena spotřebovaných energií a lidské práce. Špatně se prý počítá i ušetřený čas …
To, že obliba kupovaného cukroví roste ve větších městech, potvrdila před časem i Kateřina Polomisová ze soukromé pekárny v Lovosicích. Zmínila například rozdíl mezi hlavním městem a Lovosicemi.
close
zoom_in
„Pražáci nepečou a za kvalitní cukroví jsou ochotni dát hodně peněz. Tady v Lovosicích většinou ženy přicházejí z práce ve tři hodiny, takže mají čas si před svátky napéct,“ řekla.
Lidé šetří volný čas
Ženy ale také poslední dobou preferují místo časově náročného domácího pečení cukroví jiné trávení volného času. „Cukroví kupuju, protože se mi poslední dobou doma do pečení nechce. Kupované cukroví mi i chutná, takže proč bych se s ním pekla doma. Radši se podívám ven,“ řekla včera v centru Litoměřic Marie Kociánová z Lovosic.
Postupně začne v pekárnách gradovat i výroba vánoček. Petr Kohn jich denně ve své litoměřické provozovně těsně před svátky uplete na dvě stovky.
Pro domácí cukroví hovoří tradice. Řada lidí si nechce připustit, že by si jeden z vánočních zvyků, kterým pečení cukroví je, měla nahradit nákupem v obchodě.
Naopak ti, kteří volí nákup cukroví, většinou argumetují tím, že pro pracovní vytížení nemají na pečení čas. Navíc dodávají, že kvalita kupovaného cukroví je v některých pekárnách vynikající.
Anketa:
Jana Briksiová, 61 let, Litoměřice: Peču, ale už ne tolik, jako dříve. Kupované cukroví je drahé. Takto si toho udělám daleko víc a podle svého.
Petra Jelínková, 36 let, Travčice: Cukroví pečeme s maminkou. Jsme tak zvyklí, chutná nám to, tak proč kupovat. Domácí je domácí.
Eva Černá, ? let, Litoměřice: Cukroví nikdy nekupuji, ráda peču. Loni jsem měla 18 druhů, letos už mám upečené troje. Rodině domácí chutná.
Zuzana Černá, 30 let, Praha: Každý rok peču, ale letos ne, mám tříměsíčního syna. Kupovat cukroví nebudu, dostaneme je od maminky.
Jana Čenská, 19 let, Litoměřice: Zrovna dneska pečeme s mamkou perníčky. Většinou děláme tak tři druhy, zásobuje nás babička.
Vyjádřete svůj názor v anketě vpravo do úterý 14. prosince do 15 hodin
Umělý strom, mražený pangasius a cukroví z igeliťáku… Ne, díky!
(poznámka Zdeňky Studené)
„Kam až se dostaly české Vánoce a může to být vůbec ještě horší?“ Říkám si každý den, když cestou do práce obcházím nadutého šusťákového Santu před vietnamským obchodem. A už je to tady zase, společně s kupovaným cukrovím. Myslím si, že s tímto sortimentem by si před dvaceti lety pekaři ani neškrtli. Chápu jejich snahu, protože se jen řídí okřídleným heslem „náš zákazník, náš pán“, nerozumím ale lidem, kteří sem pro cukroví směřují. Svátky totiž nejsou o tom, mít za každou cenu mísu cukroví, i když z pekárny, stromek podložený hromadou dárků, leč doručených kurýrem internetového obchodu, a přesolenou moderní rybu bez kostí, ale ze špinavého Mekongu.
Kde jsou, proboha, ty pravé české Vánoce? Kde je vůně cukroví, děti zaprášené od mouky, dvoumetrová voňavá borovička posetá voskovými svíčkami v barevných skřipečcích? Rybí šupiny, desetníky pod talířem, lodičky z vlašských ořechů,…?
Možná si to teď myslíte, ale ne, nejsem blázen posedlý přírodou a tradicemi. Nosím džíny, nesnáším bio–hysterii a rozčilují mě bosé matky s kojenci v šátku. Ale, … (nechci o svátcích klít), Santy a kraválu už bylo dost! Nebo ne?
Možná se pletu, vždyť je s ním legrace! Vlastně se nedivím, že lidé ho tady chtějí, musím se s ním prostě smířit. Většinu asi nepřestrkám. Přesto mám k Ježíškovi jedno neskromné přání: „Kéž během příštího adventu nikde nezní samba při příležitosti rozsvícení vánočních sobů!“
