Přesně tak se jeví Zirkelstein. Osamělý velikán, obklopený monotónními pásy šťavnatých luk.

I přes monumentální ráz jej některé prameny označují za nejmenší stolovou horu Saského Švýcarska. Těžko říci, jak se k tomuto diskutabilnímu primátu dobral.

Zřejmě díky nízké nadmořské výšce, která činí 385 m. Nebo snad kvůli nevelké výměře plochého vrcholu? Na každý pád, co Zirkelstein vůči ostatním konkurentům ztratil na metrech, to si bohatě vynahradil svojí nepřístupností, dnes již pouze zdánlivou.

Čtvrthodina skvělého tělocviku

První kroky na úpatí Zirkelsteinu vás zavedou do přítmí smíšeného lesa. Potud je zatím vše v pohodě. Kolem pěšiny se košatí staleté buky a turisté (houbaři v sezoně zajisté ocení skutečnost, že václavkám se výborně daří i z druhé strany hranice).

A pak to přijde! Aniž by okolní porost nějak zvláště prořídl, vyvstane před vámi neschůdný útes. Jenže my, lidé, jsme tvorové koumaví, a co kdysi bylo nemožné, už dávno neplatí. Soustavou kovových schodišť se totiž úspěšně doberete nejvyššího bodu Zirkelsteinu, přičemž si skvěle protáhnete tělo.

Ovšem během hezkého víkendu zde často dochází k pěkné tlačenici. Možná vám lehce srazí vaše sebevědomí výpravy vitálních penzistů, kteří Zirkelstein zvládnou zdolat bez sebemenšího zadýchání. Vrcholové prostranství bohužel mnoho prostoru pro odpočinek nenabízí.

Pozitivní prožitky z pohledu do hlubokého labského údolí se mísí s aktivitou slinných žláz podrážděných silnou vůní kuchyně blízkého rekreačního resortu. Takže instinktivně sáhnete dovnitř batohu pro svačinu či zahájíte frontální útok na některé místní pohostinské zařízení.

Krajina doslova jako malovaná

Úloha základního kempu před pokořením Zirkelsteinu připadla obci Schöna. Odtud cesta na vrchol zabere maximálně čtyřicet minut. Za načančanými fasádami selských chalup a pečlivým pořádkem zahrádek tu lze spatřit tradiční venkovská zátiší, která od nás nyní takřka vymizela.

Otec pouští s malým synkem na strništi draka, o kousek dál bečí stádo ovcí a zpoza sadu se náhle vykolébal houf hus, usměrňovaný dvojicí pasáčků. Chybí jen dým ohně, dráždivá vůně spálené natě a pečené brambory právě vytažené z horkého popela…

ZPRACOVAL Jaku Hloušek