Z nedalekého lomu se těží a v místním závodě dobývá drahokam, který má dokonce v blízkých Třebenicích i své muzeum. Provoz tu během procesu praní a třídění během jednoho cyklu za zhruba třičtvrtěhodinu z hromad kamení a hlíny vyprodukuje několik gramů cenného Českého granátu o velikosti 2,2 až 8 milimetru.

„Z místních granátů se dělají hlavně šperky. Granátky, co se tu vytěží, putují společně s drobnými kamínky do zpracovatelského závodu do Turnova, kde se kameny přeberou, roztřídí a poté brousí. Dříve se také granát používal i jako ložisko do náramkových hodinek,“ popisuje mistr výroby Lomu Podsedice Jaroslav Pazourek.

Těžba se tu i po několika desetiletích dobývání vyplatí, i když podle Pazourka výnosnost není taková jako kdysi. „Dříve bylo v tuně vytěženého materiálu obsaženo 80 gramů granátu, dnes je to již jen okolo 10 až 12 gramů,“ přibližuje rozdíl v těžbě Pazourek. Veškerá hlína a kamení, které se zde vytěží, se vrací zpět na místo těžby a krajina se poté rekultivuje.

Těžba Českého granátu, který pochází ze sopečné činnosti začala u Podsedic už v roce 1954. Kdysi se granátky dobývaly a třídily ručně, teď je k dispozici třídící linka.

Linka třídí granáty od 2 do 8 milimetrů

Do haly, ve které se granáty z hromady jílu a kamení dobývají, vstupuje materiál násypkou, ze které je vyplavován do vibračního hrubotřídiče. Ten nejprve z hromady vyřadí kamení. Odtud zbytek materiálu putuje do šnekové pračky, kde se za pomoci vody pere a třídí. Spirály postupně vytahují jemnější a jemnější částečky, které se nakonec ocitnou v tzv. sazečkách.

V nich zůstavají drobné kamínky a už i samotné granátky. „Tady už zůstává náš finální produkt, granáty ve velikosti od 2,2 do 8 milimetrů,“ říká mistr výroby Jaroslav Pazourek. Ze sazeček se usazeniny sundávají druhý den ráno, po proschnutí. Vše ostatní, co je pod, nebo nad výše uvedenou velikost putuje ven z haly jako odpad. Kamení putuje na nákladních automobilech zpět do lomu, rozplavený jíl pak potrubím do odkalovací jímky. Také sedimenty z ní pak přijdou zpět do místa těžby. Krajina tak poté vypadá stejně, jako před začátkem dobývání.

V zimě se netěží, opravují se stroje

Těžba suroviny, ve které jsou tisíce malých granátků ukryty není vůbec snadná. Ztěžuje jí déšť, který mění jíl v mazlavé bláto, mlha, nepřítel šoférů, kteří s nákladem do třídičky jezdí přes velmi frekventovanou silnici i mráz.

ČESKÝ GRANÁT (též pyrop)
je průhledný až průsvitný minerál, drahokam drobných rozměrů, ohnivé až krvavě červené barvy. Jeho název je odvozen z řec. Pyropos, pyr = oheň, ops = oko, z lat. Carbunculus = oharek uhlí, granatus = zrnkovitý, něm. Böhmisches Granat. Má stupeň tvrdosti 6,5 až 7,5. Je výjimečně barevně stálý, odolává žáru i kyselinám.

Pokud podle Pazourka začne mrznout, těžba se zastaví, protože zmrzlý jíl by se jednak špatně těžil a jednak ještě hůř třídil. „V zimě stojíme, provádíme opravu techniky a běžnou údržbu. Končíme většinou v listopadu, další rok pak začínáme většinou v březnu, záleží na počasí,“ vysvětluje Jaroslav Pazourek.

V areálu lomu a třídírny pracuje ve dvousměnném provozu dohromady čtrnáct zaměstnanců, část z nich v samotné hale, kde se granáty dobývají, část pak ve zhruba kilometr vzdáleném lomu.

Granáty brousí ručně i strojově
Jak vysvětlil mistr výroby Jaroslav Pazourek, granáty, které z podsedického závodu putují ke zpracování do Turnova, jsou následně broušeny.
„Menší granáty jsou strojově opracovány do kuliček a broušeny na automatech. Větší jsou pak broušeny ručně, při opracovávání se brusiči vždy chytnou největší plošky a granát dále opracovávají,“ prozradil Pazourek.

Podobné naleziště je i v Jakutsku
Ve zdejším regionu jsou kromě Českého granátu k nalezení také jiné, zejména pro geology a sběratele neméně cenné nerosty. Jaroslav Pazourek tak postupně představuje ty, které za dobu těžby lidé nalezli.

„Je tu titan, kyanid, olivín nebo rubín. Traduje se také, že se tu našly i dva malinké diamanty. Nikdo je však nikdy neviděl,“ uzavírá tajemně rozhovor Jaroslav Pazourek. Oblast kolem Podsedic je prý geologickou skladbou blízká nalezištím diamantů u Jakutska v Rusku.