„Chodím do druhé třídy. Škola mě baví, ale prázdniny jsou lepší. Chodíme plavat, pomáháme, hrajeme si v parku, běháme a tak,“ říká desetiletý Milan. „Když je krásně, chodíme ven, koupeme se v bazénu,“ dodává.

Takové jsou prázdniny v dětském domově v Dlažkovicích. I tady si děti dosyta užívají volných dnů, které se už pomalu krátí.

Mají pestrý program
Zdejší personál se snaží dělat maximum pro to, aby si děti prázdniny užily, proto s nimi kromě množství her a zábavy na zahradě podnikají výlety a různé další akce.

„Prázdniny jsou docela dobré, chodíme hodně na vycházky, máme více volna. Ve škole to není špatné, ale teď máme méně povinností,“ prozradila šestnáctiletá Simona, která se učí kuchařkou a půjde brzy do druhého ročníku.

Ona i všechny ostatní větší děti rády využívají dlouhých odpoledních vycházek.

Během teplých dnů je stále plné dětské hřiště v parku domova, které bylo vybudováno díky dotacím z norských fondů.

„Je to pro ně krásné vyžití. Ty menší tu mají houpačky, pískoviště, větší raději šplhají na průlezky nebo lanovou pyramidu,“ říká vychovatelka Zemanová. Jak ale uvedla, i přes veškeré zázemí, které v domově mají, je pro děti nejdůležitější rodina. Pokud by mohly domů, je to pro ně více než vše, co v domově mají.

Jezdí na pobyty
Vedení domova se snaží i dětem, které nemohou během prázdnin domů, zajistit týdenní pobyt mimo zařízení. „Děti byly na týden v Janově nad Nisou, teď ještě pojedou na jeden sponzorovaný pobyt,“ uvedl ředitel domova Luděk Šantora.

„Protože je nedostatek finančních prostředků, přestali jsme jezdit na letní tábory, naštěstá se ale ještě najdou sponzoři, kteří nás podpoří,“ dodává.

Zatímco si děti budou užívat prázdnin, v domově proběhne výměna oken v jídelně. Během letošních prázdnin jsou totiž vyměňována okna v celém domově.


Podpořit děti zážitky je to nejlepší, co lze dát

(Poznámka Zdeňky Studené)

Pěkné prostředí dětského domova a přívětivost zdejších dětí mě při návštěvě Dlažkovic naplnily dobrou náladou. Potěšilo mě, že se tady snaží dát dětem maximum. A to nejen maximum materiální, ale také společenské. „Děti chodí na procházky, podnikají výlety, projížďky na kolech po okolí,“ říkal ředitel domova.

Mluvil ale také o tom, že není na to, aby děti jezdily na letní tábor. Je štěstí, že se najdou alespoň sponzoři, kteří přispějí na týdenní pobyt. Dají své peníze na něco, před čím nelze slavnostně přestříhnout pásku a odříkávat dlouhé proslovy. To je podle mne sponzoring, jak má být. Nezbývá než říct: Díky!