Správce hradu střekovské zříceniny musí mít hlavně dobrou fyzičku. Z nádvoří do hradní věže vedou desítky kamenných schodů a ty musí průvodce nebo kastelán absolvovat při exkurzích s turisty během jediného dne hned několikrát.

Pochopitelně musí znát historii, pověsti i současnost zříceniny do detailu.

V dobovém kostýmu purkrabího, což byla v době renesance stejná funkce jako dnešní kastelán, jsem se na jeden den stal správcem a průvodcem střekovského hradu. Ten odjakživa střeží kočky.

„Kočky miluji. Některé z nich jsem zdědil, jiné se tu usadily jako čtyřnozí „bezdomovci“. Momentálně mám tři roky už šest koček. Jedna se mnou chodí stejně jako hlídací pes, mám ji stále u nohy,“ říká Himmel. Kočky hlídají hrad hlavně před kunami.

„Oblek purkrabího ti padne jako ulitý. Sluší ti a jsme si v něm strašně podobní. Tak začneme asi v pokladně,“ řekl na uvítanou kastelán Jiří Himmel. Při oblékání mě pozoruje jedna z kočičích slečen. Ještě klobouček a postava purkrabího je dokonalá.

Správcem střekovské zříceniny je Jiří Himmel už desátým rokem. Ta letošní je prý pro něj poslední. „Opravdu už končím. Zavírám jednu kapitolu svého života. Za tu dobu jsem si v areálu střekovského hradu užil krásné i smutné chvilky. Neříkám, že se mi nebude stýskat, ale život jde dál,“ konstatuje Himmel.

Se svazkem replik hradních klíčů usedám do pokladny. „Dva dospělí a jedno dítě,“ říká mladá žena. Zatímco jí podávám vstupenky, jejich synek si s údivem prohlíží můj šat.

„Je to jako hradní pán, viď Tomášku,“ říká chlapci otec. „To máte dneska ale historického pokladního. Je to hned zpestření,“ usmívá se.

Do dobového šatu purkrabího se čas od času obléká i Jiří Himmel. A to například při svatbách nebo v rámci zahájení turistické sezóny. „Je to vždy lákadlo pro návštěvníky. Turisté si už na podobné akce zvykli a dokonce je vyžadují. To samé platí i o svatbách, kdy oddávajícího a svatebčany doprovází právě purkrabí,“ říká kastelán Himmel.

Správce hradu je vedoucím, uklízečem, průvodcem i opravářem v jedné osobě. Do ruky si proto po vzoru Jiřího Himmela beru hadr a v rytířském sálu leštím repliky historických rytířských přileb. Jako na každém správném hradě i na Střekově prý straší!

„Máme tady dva duchy. Nejznámější je duch dcery hradního pána ze čtrnáctého století, která skočila z hradního ochozu, aby si nemusela vzít zlého rytíře Kubu ze Střekova. Tento duch většinou leze v deštivých podzimních dnech po skále do věže a tam kvílí,“ říká kastelán.

Na jaře je strmý skalní svah posetý trsy zlatavých kvítků tařice skalní. Podle pověsti roste květina všude tam, kde se zachytily dívčiny plavé vlasy. Tělo se v temných hlubinách řeky nikdy nenašlo. Povídá se, že je odnesli trpaslíci dovnitř do skály.

„A pak tu máme také ducha Richarda Wagnera. Je to rozverný chlapík a dělá tu neuvěřitelné neplechy. Cokoliv se na hradě stane nepříznivého, svádíme na něj. Je pravda, že když jsem tu ze začátku občas přespal, tak jsem z toho měl husí kůži. Ale většinou ty kroky, co jsem slyšel, byla asi zvířátka,“ vzpomíná se zatajeným dechem kastelán Himmel.

Pověsti vypráví v setmělém sále, kde ještě před několika lety byla expozice strašidel a poté výstava mučících nástrojů.

Z nádvoří opět stoupáme po kamenných schodech až do věže, odkud je jeden z nejkrásnějších výhledů na České středohoří.

Tentokrát doprovázíme skupinku školáků. Zdá se, že si vystačí jen s průvodcovským listem. Počasí příliš nepřeje. Naštěstí ale neprší.
Hrad Střekov patří už téměř půl tisíciletí rodu Lobkowitzů. V současnosti střekovskou památku vlastní kníže William, který ji restituoval po roce 1989 a hradní zříceninu poté nechal pro veřejnost přístupnou.