Píše se rok 1915, ruská vojska dobývají Přemyšl v Haliči, třetí největší pevnost světa. V cestě jim stojí vodní příkop, bažina a vyhladovělá armáda Rakousko – Uherska, také Češi.

Konec nadějím
„Vše jde dobře. Denně umře hlady maximálně 300 lidí,“ sarkasticky hodnotí situaci pruský lékař. Ale zle je. Dochází i munice, do kapitulace obránců zbývají týdny…

Takový scénář pro rekonstrukci strašné bitvy – letos „slaví“ smutné 95. výročí – zvolili pořadatelé v sobotu odpoledne v Terezíně. Viděly ji 2 tisíce návštěvníků, byla součástí oslav 230 let Pevnosti Terezín.

„Nádhera! Počasí vyšlo, scénář klapnul. Nikdo se nezranil, neumřel, co víc si na bitvě přát? Užili jsme si to my i publikum,“ smál se po hodinových bojích Tomáš Bodešinský z Klubu přátel vojenské historie Pardubicko, V uniformě c&k monarchie během bitvy obsluhoval dělo.

Jarmark i lazaret
Už před bitvou bylo v Terezíně živo. Dopoledne prošly kluby vojenské historie (KVH) z „poloviny ČR“ i z Polska městem, odehrál se pietní akt u pomníku padlých ruských vojáků. Odpoledne mohli návštěvníci v pevnosti navštívit jarmark, obhlížet ležení vojsk i lazaret – a těšit se.

Těšili se i nadšenci v uniformách. „Jasně, že si to užijem – proto jsme tady. Jezdíme po bitvách po celé Evropě, sem jsme to měli kousek. Vojenská historie je naše láska,“ přiznal Marek Tichý z ostravského KVH Severní Kumpanie, oblečen v uniformě vzor 1908. „S ní Rakušáci nastupovali do 1. světové války,“ řekl.

„Nejdřív klobása, pak historie,“ smála se na jarmarku Martina Nováková z Dubé u České Lípy. „Na bitvu se těším, nikdy jsem ji neviděla. Snad bude zajímavá,“ věřila.

Kdo bude Rusem?
Okolo bylo uniforem plno. Ty c&k mocnářství či pruské měly převahu, i ruské se objevily. Ačkoli jich poté bylo v bitvě méně, pevnost po dlouhém obléhání dobyly. „To máte těžký, Rusy nikdo nechce představovat. Je zázrak, že se jich tu tolik sešlo“ tvrdil mladík v c&k mundůru.

V ležení vojsk jsme potkali děti ve stejnokrojích. Sedmiletý Jakub Dufek z Brna prozradil: „Už ty bitvy ani nepočítám. A klukům ve škole o nich někdy vyprávím,“ trošku se chlubil. „Jezdí na ně odmalička. Poprvé na jedné byl ještě u maminky v bříšku,“ prozradil kdosi.

Korunní princ
„Představujeme rodinu korunního prince Viléma. V době této bitvy mu mohlo být asi 40 let,“ soudila Libuše Dufková, maminka kluka. Jeho otce Radima pak slyšeli všichni, když bitvu s přehledem moderoval.

S nadšením TV sporťáka popisoval, kolik lidí bylo v obležené pevnosti, který kulomet právě v bitvě střílí, kdo útočí a kdo se zrovna brání. Prozradil, že boje o Přemyšl od 26. září 1914 do kapitulace posádky 23. března 1915 byly stejně tvrdé a ničivé, jako slavné boje u Verdunu. „Do zajetí tu padlo 130 tisíc vojáků, tisíce z obou stran konfliktu jich byly zraněných či zemřely,“ dozvěděli jsme se.

„Moc se mi to líbilo, rád bych si to zkusil,“ chválil nadšence pro historii osmiletý David Korner z Libochovic.

Větší rámus
„Nejlepší byla střelba z děl. Byl jsem tu na bitvě už loni. Tahle ale byla lepší – víc vojáků a větší rámus,“ tvrdil školák poté, co (v květnu 1915) nastal v bojích o pevnost zvrat. Vojska centrálních mocností ji dobyla zpět.

To už ale v Terezíně vidělo méně lidí. Řadě z nich během bitvy za silného větru a občasného deště vyhládlo. A tak místo sledování slavného vítězství ukusovali z klobás a pili pivo.