Naprostý unikát, říká odborník
„Je velká šance, aby se tento industriální mlýn stal registrovanou památkou. Má jeden z nejzachovalejších strojů, které v kraji známe. Z těch mlýnů, co jsem viděl a nejsou památkově chráněné, jde o naprostý unikát,“ tvrdí stavební historik Jan Frundl.

Podle jeho slov jde jen těžko říct, kolik podobných mlýnů v České republice v současnosti je, protože bádání o mlýnech je teprve v počátcích. „Zájem o technické památky začal u nás teprve asi před deseti lety,“ vysvětluje Jan Frundl.

Rekonstrukce se zatím velmi daří
Zatím je hotové mlýnské kolo, které má průměr 5,20 metru. Velikostně nemá v Česku obdoby. Tesařští mistři ho dávali dohromady jako repliku původního kola v loňském roce. Nová je také část náhonu, která je nejblíže ke kolu a jeho okolí, které bylo citlivě uvedeno do stavu, v němž bylo nejspíše v 19. století. Původní kolo bylo umístěno v přístavku a nebylo z blízké turistické trasy vidět, navíc již bylo dřevo ztrouchnivělé.

Nyní ale vidět není, protože na zimu bylo zakryté. Použitý materiál na kolo a vantroky, které prošly také rekonstrukcí do podoby z konce 19. století: dřevo z modřínu, smrku a dubu. „Na každou část mlýna se používaly speciální druhy dřeva. Z tohoto pohledu jde o naprosto čistou rekonstrukci,“ potvrzuje stavební historik.

K Luckému mlýnu se zachovala velmi dobrá archivní dokumentace, tudíž se podle Jana Frundla dá usuzovat na stav mlýna před jeho uzavřením v první polovině padesátých let minulého století.

První zmínky již po roce 1620
První zmínky o tomto mlýnu se podle Otakara Šaška objevují po roce 1620. Jeho rodina ho měla pronajatý od Svatojiřského kláštera v Praze, kterému zdejší kraj patřil, od roku 1695.

O pětadvacet let později mlýn odkoupila. „Největší úpravy se tady uskutečnily ve druhé polovině 19. století. Sledovaly zvýšení kapacity mlýna a možnosti tak zpracovat na mouku více obilí. Byl zde instalován elektromotor a zrušeno jedno kolo. Původně tu byla mlýnská kola dvě,“ sděluje majitel. Poslední přestavba se zde uskutečnila v roce 1920.

Co je vodní mlýn?
Vodní (kolový) mlýn je mlýn, poháněný proudem vody. Energie proudící vody je přenášena na hřídel prostřednictvím vodního kola. Starověký vynález, známý antickému světu již od 2. st. před n.l., se do středověké Evropy dostal až za křížových výprav z Orientu. Mlýn (latinsky „mola“, německy „mühle“) do Čech pravděpodobně přinesli mniši – benediktýni. Nejstarší zmínky o vodních mlýnech u nás pocházejíí z 12. století. Základem vodního mlýnu obecně je vodní kolo, které roztáčí energie vodního toku – konstrukce i způsob pohonu vodního kola pak dělí mlýny na různé typy.
Zdroj: cs.wikipedia.org

Lucký mlýn je jeden z devíti, které během minulých staletí vyrostly kolem Třebenic na potoce Modla. Ale jako jediný „přežil“, protože i po skončení výroby nepřetržitě patřil rodině Šašků.

Zpřístupnit ho veřejnosti
Otakar Šašek má zájem po dokončení rekonstrukce mlýna, který leží na turistické trase, zpřístupnit veřejnosti.

V současné době shání dotace na rekonstrukci mlýnice, která je téměř funkční a v původním nezničeném stavu.

„Do příštího roku chceme rekonstrukci dokončit tak, aby se dalo vším zatočit,“ plánuje Otakar Šašek. „To znamená vyčistit, rozhýbat, nakonzervovat, vyměnit transmise a kolečkový výtah,“ uzavřel Otakar Šašek, majitel Luckého mlýna.