Hřbitov zvířat, jak se bezmála hektarový pozemek už sedmým rokem nazývá, je v plné permanenci právě v zimě, kdy místa sněhem pokrytých hrobečků označují jen vyčuhující vršky křížků.

Kopání ve zmrzlé zemi
„Nejvíc pohřbů bylo teď v lednu. Když je půda zmrzlá, majiteli psa nebo kočky se nechce kopat hrob třeba na zahradě, tak se obrátí na nás. My to umíme,“ říká provozovatel Hřbitova zvířat a jeho majitel Josef Mihula.

Že vykopání hrobu za panujících klimatických podmínek není legrace, potvrzuje jeho parťák a kamarád Jan Figr. Hřbitov má oficiální status pohřebiště, a tak je potřeba se o něj řádně starat. „Po zimě nás čeká hodně práce, půda si takzvaně sedá a je potřeba hroby dosypávat. Hodně času zabere i údržba, jakou je sekání trávy,“ upozorňuje Jan Figr, který je i vynikajícím smutečním řečníkem při zvířecích pohřbech. „Když má Honza smuteční řeč, tak si i tvrdší lidi zabrečí. Někdy ho to dojme tak, že brečí taky,“ šibalsky mrká na kamaráda Josef Mihula.

Jak to všechno začalo
V lednu 2003 začal Josef Mihula, jak říká, oběhávat úřady. Na pozemku pod horou Říp, který zdědil po své babičce, pohřbil kamarádova psa a pak i svého čtyřnohého přítele. Impulzem pro založení regulérního zvířecího pohřebiště ale bylo zhlédnutí pořadu České televize „Chcete mě?“.

„Bylo s tím hodně lítání, velmi mi pomohla pracovnice na Městském úřadě v Roudnici nad Labem, která zjistila, jaká všechna razítka budu potřebovat. Pak jsem musel i na tehdejší Okresní úřad v Litoměřicích. Nikdo z úředníků se zakládáním hřbitova pro zvířata neměl zkušenosti… Čekalo mě velké kolečko – veterina, hygienici, plynaři a tak dále a tak dále,“ vzpomíná provozovatel Hřbitova zvířat. Ten je totiž veden jako stavba, proto musel majitel pozemku obejít tolik institucí.

Z Prahy je sem velmi blízko
Nakonec se mu podařilo všechna povolení získat a 1. srpna 2003 bylo pod Řípem oficiálně pohřbeno první zvíře. Počet hrobů od té doby narostl na 460. „Podařilo se mi pozemek vyjmout z půdního fondu, od té doby je určený pouze pro pohřební účely. Abych mohl tuto činnost provozovat, musel jsem si pochopitelně pořídit i příslušný živnostenský list,“ dodává Josef Mihula.

Zájem o pohřbívání pod českým národním symbolem se ještě zvýšil, když před několika lety došlo k uzavření zvířecího pohřebiště v hlavním městě. Koneckonců, z Prahy jste tady po dálnici za půl hodiny, i když se nebudete nějak honit.

Jak se ke Hřbitovu zvířat dostat
Blíž než k Vražkovu, kde oba pánové starající se o místo posledního odpočinku domácích mazlíčků bydlí, je zvířecí pohřebiště k obci Rovné, patřící pod samosprávu Krabčic. Právě v ní probíhá každoročně proslulá Řipská pouť, kterou jistě mnoho čtenářů Deníku alespoň jednou navštívilo.

Takže trefit sem jistě nebude problém. Pak už jen sledujte při cestě k Vražkovu úpatí Řípu vlevo od silnice. Velkou ceduli „Hřbitov zvířat“ a vedle ní roztroušené křížky nepřehlédnete.

„Pokud chce někdo u nás zvíře pohřbít, stačí se domluvit půl dne předem,“ překvapuje Josef Mihula.

Žádné mohyly tu stavět nelze
Pozemek, na němž je hřbitov zřízen, patří do ochranného pásma Řípu, který je národní kulturní památkou a chráněny jsou i pohledy z této hory. Takže proto, jak upozornil Jan Figr, tady nelze stavět na památku domácího mazlíčka „mohyly“. Označení hrobů je tudíž jen takové, aby lidé místo posledního odpočinku zvířete našli. Kromě psů a koček jsou na pozemku, jenž se před sedmi lety proměnil na hřbitov, uloženi i osmáci, králíčci nebo morče.

Na jak dlouho tady můžete pohřební místo mít? Jan Figr uklidňuje: „Je to vlastně napořád. Takzvaná tlecí doba je stanovena na deset let, potom se musí majitel hrobu přihlásit, zda o něj dál stojí. Případně pak může do něj uložit ostatky dalšího zvířete.“

Taková situace, vzhledem k „mládí“ hřbitova, ovšem ještě nenastala. Poprvé k ní dojde tedy až v roce 2013.

Kromě hřbitova fungovala krátce také obřadní místnost, kterou Josef Mihula vybudoval v garáži svého rodinného domu ve Vražkově. Její existence však neměla dlouhého trvání. „O takovou službu nakonec nebyl zájem. Proběhly tam jen tři obřady. Lidé přece jen chtějí vidět, že pes je pochovaný. A určitě to není tím, že by mi nevěřili,“ je přesvědčen majitel hřbitova.

Na něm leží také „cizinci“ – psi z Moskvy, Číny a Konga. Nejzajímavější je ale boxer, šampion se 42 zkouškami, účastník mistrovství Evropy i světa, několikanásobný mistr České republiky. Žil deset let a pod Řípem odpočívá od loňska. Majitelka ho chtěla přihlásit do Guinessovy knihy rekordů. Už to však nestihla…