„Společné prostory domu a jeho okolí jsou znečištěny odpadky a nebezpečnými věcmi. Naši sousedé se nám z nepochopitelného důvodu neustále pokoušejí ničit a poškozovat zařízení farní charity – úplně zničili vnější zvonek (Antivandal) do azylového domu, ničí mříže a vchodové dveře do suterénu, kde je charitní šatník a sklad, vytrhávají kabely od telefonů a zvonků, rozbíjejí skleněné vitríny a okna – ve společných prostorách, v šatníku,“ poukazuje na problémy ředitelka Farní charity v Roudnici nad Labem Zdenka Pětníková.

„Mládež se shromažďuje na schodišti před vstupem do azylového domu, zde kouří, hromadí odpadky, zabraňuje přístupu do zařízení a chová se vulgárně a hrubě k našim klientům i zaměstnancům. Přivolaná hlídka městské policie je rozežene, ale za chvíli se všichni vrátí a situace se opakuje,“ říká.

Necítí se bezpečně
Podle pracovníků farní charity je situace rok od roku horší. „Stoupá agresivita dospělých, a samozřejmě i dětí a mládeže. Matky s dětmi z azylového domu se obávají o svou bezpečnost, když procházejí třemi patry domu. Doprovázejí i své školní děti, protože se několikrát stalo, že cestou ze školy byly ohrožovány skupinou místních dětí,“ popisují společné soužití.

Město lokalitu monitoruje městskou kamerou. V sousedství jsou totiž další dva domy s problémovými nájemníky. Strážníci tu podle slov velitele městské policie Martina Müllera provádějí kontroly až šestkrát za den, další pak na základě telefonických oznámení. Problémy však přetrvávají.

Podivné „adopce“
V poslední době zde dochází k tzv. „adopci“ klientek azylového domu. „Tyto osoby většinou postrádají rodinné zázemí, mají touhu k někomu patřit, někam se zařadit. Stávají se tak snadným terčem pro některé místní rodiny. Přestože tyto jsou většinou řazeny k sociálně slabým, jsou ve skutečnosti velmi sociálně zdatné. Vidí totiž v našich klientkách „zdroj pravidelného příjmu“ a pod záminkou včlenění do rodiny je doslova obírají o jejich peníze (sociální dávky, vdovské a sirotčí důchody…).

Mnohdy si klientky pro ně berou i úvěry v bankách, nebo v jiných finančních institucích a zadlužují se. Některé dokonce vymění azylový dům za bydlení v romské rodině,“ říká ředitelka Zdenka Pětníková.

„Jedenáctičlenná rodina v bytě 1+1 si přibírá naši klientku, devítičlenná rodina ve stejně velkém bytě u sebe ubytovává matku se dvěma dětmi se sirotčími důchody. Naše snaha ochránit před tím klientky vychází naprázdno – touha patřit do rodiny je silnější,“ dodává.

Pomůže město?
Roudnická farní charita poukazuje na složitou situaci dlouhodobě. Vhodnější prostory zatím hledá bezvýsledně. Je nestátní neziskovou organizací, jež nemá finanční prostředky na zakoupení nebo rekonstrukci vhodné nemovitosti a bez cizí pomoci problém sama nevyřeší. Město uvažuje o prodeji všech tří obytných domů.

„Prodej domu by znamenal jednání s novým vlastníkem o setrvání a zlepšení podmínek nebo přestěhování do jiných prostor. Otevírá se nám tak velká možnost – přemístit své zařízení do vhodnější a bezpečnější lokality za pomoci města,“ uvedla zástupkyně ředitelky Marcela Lysáčková.

„Zatím nebyl podán žádný konkrétní návrh. Město se bude samozřejmě snažit vyjít farní charitě vstříc,“ sdělil včera Deníku místostarosta Luboš Matek.

Ohrožená dotace
Farní charita Roudnice nad Labem provozuje dvě azylová zařízení, jejichž kapacita je naplněna. V Riegrově ulici pro sedm žen, na Třídě T. G. Masaryka (od roku 1995) pro čtyři muže (2. poschodí), čtyři matky a maximálně deset dětí (podkroví). V přízemí funguje předškolní a nízkoprahový klub pro děti a mládež. V suterénu domu charitní šatník.

Farní charita tyto prostory bezplatně využívá k zajištění služeb pro občany Roudnice a spádové oblasti. Získání vhodného nového objektu pro azylový dům, popřípadě setrvání v současném, na dobu minimálně tří let, by farní charitě umožnilo zajistit víceleté financování této služby z prostředků Evropské unie – prostřednictvím individuálního projektu Ústeckého kraje.