Noc z dvacátého na jedenadvacátého srpna roku 1968 byla pro většinu obyvatel Československa jednou z nejsmutnějších v historii. Došlo k samozvané návštěvě naší republiky vojáky pěti „bratských států“.

V obyvatelích tehdejšího Československa tento akt rozpoutal silnou vlnu vlastenectví a odporu proti okupaci. Tento odpor však zanedlouho udupalo období normalizace. Násilnému překročení našich hranic a okupaci republiky předcházelo postupné uvolňování poměrů a pozvolná demokratizace společnosti. To se však neslučovalo s plány vůdců Sovětského svazu, pro které bylo Československo tím nejzápadnějším územím východního bloku, tedy i nejcennějším územím.

Na Litoměřicko pronikly první tanky krátce po půlnoci 21. srpna. O násilném aktu již v časných ranních hodinách informoval rozhlas a televize, později také tisk. Všechny sdělovací prostředky varovaly obyvatele, aby postupujícím vojákům nekladli ozbrojený odpor. Hrozilo vyvolání válečného konfliktu. Tak jako v ostatních částech republiky i v Litoměřicích, Lovosicích, Roudnici nad Labem a dalších městech a obcích regionu se obyvatelé vrhli do ulic, aby „bratry“ náležitě uvítali.

Zdi domů lidé plnili nápisy na podporu tehdejšího vedení Komunistické strany Československa. Jednoznačným hrdinou byl tehdy pro národ Alexander Dubček.

Přetisk Průboje z pondělí 26. srpna 1968 ukazuje, že vojáci okupačních armád neměli tušení, kde jsou. Přetisk Průboje z pondělí 26. srpna 1968 ukazuje, že vojáci okupačních armád neměli tušení, kde jsou. Zdroj: archiv

Zvláštní vydání Proudu - srpen 1968.Zvláštní vydání Proudu - srpen 1968.Zdroj: archiv

Zvláštní vydání Proudu - srpen 1968.Zvláštní vydání Proudu - srpen 1968.Zdroj: archiv

Proti okupantům vyrazily v Zahořanech děti

Noc z dvacátého na jedenadvacátého srpna roku 1968 byla pro obyvatele Litoměřicka obrovskou ránou, stejně tak, jako pro zbytek Čechoslováků. Situace v okrese byla navíc umocněna faktem, že se u nás první jednotky okupačních vojsk objevily již po půlnoci, když krátce po 23. hodině překročily severní hranici Československa.

Vlna odporu
O „bratrské pomoci“ Sovětského svazu a vojsk dalších států Varšavské smlouvy obyvatele v časných ranních hodinách informoval Československý rozhlas a televize, následně i tisk. Mezi obyvateli se okamžitě rozhořela velká vlna nevole a odporu proti „bratrům v tancích“. Do ulic Litoměřic, Roudnice nad Labem, Lovosic a dalších měst a obcí v okrese vyrazily tisícovky lidí, aby vyjádřily svůj odpor proti okupaci. Vlna vlastenectví se tehdy šířila i na venkově. Výraznou roli v této chvíli sehráli také žáci a zaměstnanci tehdejší Národní školy v Zahořanech v čele s jejím ředitelem Arnoštem Waschtou.

Zrádní „spojenci“
„Vesnice se v tento den neobyčejně probouzela. Rozhlasové a televizní zprávy o okupaci Československa vyhnaly školáky i dospívající z prázdninových postelí o hodinu dříve. Trousili se jednotlivě i ve skupinkách před zahořanskou školu a cestou ukáplo mnoho slz proti zrádnému počínání „spojenců“,“ vzpomíná Arnošt Waschta.

Cíl skupiny lidí byl podle něj jediný: Co udělat pro to, aby každý projíždějící obcí okamžitě poznal, že akt násilného přepadení jim není lhostejný.

„Bylo rozhodnuto. V několika okamžicích se jedna z prázdných tříd mění v lidový ateliér. Na archy balicího papíru píší děti protiokupační hesla a slogany na podporu Dubčeka a jeho spolupracovníků. V několika hodinách je jimi ozdobena celá obec. Další chlapci a děvčata vzali do rukou kbelíky s barvou a svůj protest píší rovnou na vozovku,“ líčí chvíle aktivního vyjádření odporu proti okupaci bývalý ředitel národní školy v Zahořanech.

V té době už byly okupační jednotky rozmístěny na strategických místech téměř celé republiky. V Praze se začaly objevovat první barikády, rozhlas, televize a tisk neustále informovaly o situaci a upozorňovaly občany, aby vojskům nekladli násilný odpor.

Jedním z míst, kde se tehdy soustředily okupační jednotky na Litoměřicku, byl most přes Labe, kde vojáci zůstali ještě několik dní. Okres zaplnily bílé nápisy „VIVAT DUBČEK!“, „HANBA!“, „RUSKO MĚLO SVÉHO CARA, TEĎ MÁ VRAHA!“, „DUBČEK VÁS NEVOLAL, TÁHNĚTE ZA URAL!!“, a mnoho dalších.
Hrdinný čin se podařil také v Lovosicích, kde neznámý občan napsal na sochu rudoarmějce v místním parku bílý nápis „STYĎ SE!“. V Zahořanech však neměla tato forma boje proti okupantům dlouhého trvání. Obec totiž v noci na dvaadvacátého srpna navštívili přátelé „okupačních přátel“ a zničili řadu transparentů a nápisů.

„Ti, kteří předešlý den pracovali na transparentech, se 22. srpna odhodlali k husarskému kousku. Vylezli na kopuli, tehdy již časem značně poškozené věže zahořanského kostela, která byla viditelná ze širokého okolí, upevnili na ní československou vlajku a na plášť kopule napsali bílou barvou „DUBČEK“. Ještě mnoho měsíců zářil tento nápis do kraje. Později byl odstraněn i s kopulí,“ vypráví Arnošt Waschta.

Odstranit i místní školu popsanou nesmazatelnými hesly by byl pro tehdejší režim patrně tvrdý oříšek, tak se dočkala nové fasády. „Pomyslet na novou fasádu budovy školy ještě před 21. srpnem bylo zbytečné, kvůli nedostatku finančních prostředků. Náhle se peníze našly velmi rychle. Ne však proto, že by tehdejším mocipánům přirostla budova vesnické malotřídky k srdci. Pravým důvodem byla nemožnost   odstranění   nápisu
DUBČEK/SVOBODA/SUVERENITA, kterou mladí onoho srpnového dne v roce šedesátém osmém napsali skriptolem na stěnu školy,“ vzpomíná Arnošt Waschta.

Bez následků však nezůstal ani sám ředitel tehdejší Národní školy v Zahořanech. V následujících měsících musel nejen opustit místo ředitele školy, ale navíc musel s celou rodinou odejít na další desítky let do Kladna.

Průboj - srpen 1968.Průboj - srpen 1968.Zdroj: archiv

Průboj - srpen 1968.Průboj - srpen 1968.Zdroj: archiv

Průboj - srpen 1968.Průboj - srpen 1968.Zdroj: archiv