Ekozemědělci mají příležitost v Křesíně

„Zařízení je již na svém místě a vyzkoušené. Vše je v pořádku. Zbývá dostavět zásobníky a další příslušenství. Budeme žádat o dotaci Státní zemědělský a intervenční fond. Nejzazší termín dokončení všech prací a tedy zahájení provozu je září 2009,“ sdělil Deníku Ladislav Klíma ze společnosti L.Klíma, Automatické Mlýny Křesín – Libochovice.

Zemědelcům na Litoměřicku se tak otevírá šance, jak zhodnotit vypěstované obilí. Podobných mlýnů totiž v České republice není mnoho. „Téměř celou loňskou produkci jsme vyvezli do Bavorska. Krmné obilí skončilo v biochovech v České republice. V křesínském mlýnu jsem se byl podívat. Po dokončení tam své obilí budu jistě dodávat,“ říká Karel Tachecí, který je největším producentem bioobilí na Litoměřicku.

Počítají s dovozem obilí ze zahraničí
Ekozemědělství se na Litoměřicku zatím rozvíjí. I když zákazníků, kteří žádají výrobky kvality bio rychle přibývá, kvůli administrativní náročnosti se počet ekologicky hospodařících sedláků zvyšuje pozvolna. Když už se do ekozemědělství některý pustí, jde v naprosté většině o rostlinnou výrobu, tedy o obiloviny a zeleninu.

„Mletí bioobilovin na Litoměřicku i v České republice je zatím v plenkách. Předpokládáme, že obilí budeme muset nejspíše i dovážet ze zahraničí,“ vysvětlil Ladislav Klíma. Křešický mlýn bioobilí by měl ročně umlít 3300 tun obilí.

Ekozemědělství se začíná dařit
Ekozemědělství se začíná výrazně dařit. Naprostá většina zemědělců, kteří biovýrobky produkují, se však výrazně ohrazuje proti tomu, že by se jednalo o trendovou záležitost a podobně. Argumentují tím, že je třeba dívat se především na kvalitu výrobků a možnost osobního kontaktu se „svým“ zemědělcem.

„Posun nastal hlavně v loňském roce. Zájem o biovýrobky byl opravdu obrovský. Čeho je bohužel více a více, jsou také nejrůznější kontroly, popřípadě kontroly kontrol,“ říká Karel Tachecí, který v okolí Budyně nad Ohří hospodaří na 86 hektarech. V naprosté většině v jeho produkci převládají obiloviny.
„Pěstuji také zeleninu, ale jen v omezeném množství, protože je náročná na ruční práci. A do té se nikomu nechce, mám problém sehnat pracovníky,“ dodal Karel Tachecí.

Ekozemědělců na Litoměřicku přibývá, ale pozvolna

S vyšší poptávkou po biovýrobcích se logicky zvyšuje počet sedláků, kteří své výrobky produkují ve kvalitě bio. Tento trend platí také pro Litoměřicko. Ekozemědělci přibývají, avšak poměrně pomalu. „Ekozemědělců u nás není mnoho. Velice pozvolna ale přibývají. Důvodem je nejspíše to, že získat všechny potřebné dokumenty a certifikace je nesmírně složité a časově náročné,“ vysvětluje Antonín Terber, člen Rady Ústeckého kraje, jenž se soustřeďuje na zemědělství.

Jak ale jedním dechem dodává: „Lze říci, že řada zemědělců v kategorii bio funguje, jen nemají patřičné certifikáty,“ doplnil krajský radní.
„Byli jsme producenty biovýrobků, ale objem produkce naprosto převyšoval objem papírování, které jsme s tím měli. Z registru ekozemědělců jsme se tedy odhlásili. Zemědělství deláme nadále stejným způsobem, jen nemáme certifikaci,“ potvrzuje Kateřina Horáčková z občanského sdružení Mrkev jehož členové hospodaří v Solanech a jejich produkci tvoří především bylinky a zelenina.

„Problém s odbytem nemáme. Dá se říci, že už máme svůj okruh stálých odběratelů,“ říká Kateřina Horáčková.

Mezi producenty biovýrobků na Litoměřicku naprosto převládají produkty rostlinné výroby. Nejčastěji jde o obilí a zeleninu. „Předpisy a normy v živočišné výrobě jsou ještě přísnější a náročnější, než v případě rostlinné výroby,“ vysvětlil na závěr Antonín Terber.

Kolik stojí bio?

Biománie v Česku. Zemědělci nestačí pěstovat

Praha - Biovýrobky jdou na českém trhu na odbyt. Povědomí, že ekologické potraviny jsou příliš drahé a není o ně zájem, už dávno neplatí.
„Ekozemědělci už teď nestačí uspokojit poptávku na trhu. Není tedy pravda, že by se neuživili. Dobře se ekozemědělstvím živí už teď a dá se očekávat ještě příznivější vývoj,“ řekl Jan Záhorka, tajemník Agrární komory. Ekovýrobků je na českých pultech celá řada. Konkurují jim ale i produkty, které se hojně dovážejí z blízké i daleké ciziny.

„Poptávka spotřebitelů po biopotravinách je vyšší než nabídka, na druhou stranu roste v současné době počet výrobců biopotravin, proto předpokládáme, že podíl českých biopotravin na trhu se bude zvyšovat,“ uvedl Petr Vorlíček, mluvčí ministerstva zemědělství.

„Nelze jednoznačně odpovědět, zda jsou levnější české nebo zahraniční výrobky. Záleží na dané komoditě a na množství, ve kterém je tato komodita na trhu dostupná. Obecně lze říci, že žádné dramatické rozdíly mezi cenou české a zahraniční biopotraviny v dané komoditě nejsou,“ upozornil Vorlíček.
Zájem o biopotraviny mají především mladí lidé, kteří všeobecně rádi přijímají západní trendy. Starší generace není zatím příliš zvyklá biovýrobky kupovat. „Mladí lidé kupují biopotraviny, protože chtějí kvalitní potraviny hlavně pro svoje malé děti,“ doplnil Jan Záhorka.

Lidé, kteří biovýrobky nekupují, mají za to, že ekologické potraviny jsou příliš drahé. Podle mluvčích českých obchodních řetězců u nás stále přetrvává trend nakupovat podle ceny, ne podle kvality. I pro tyto spotřebitele se ale blýská na lepší časy. Biovýrobky totiž časem znatelně zlevní.

„Biovýrobky jsou už dnes velmi v módě a budou stále víc. Naše republika se časem vyrovná úrovni zemí západní Evropy a prodej biopotravin se zvýší. Bude jich více, ekozemědělců bude více, to znamená, že mezi nimi bude daleko větší konkurence,“ řekla Deníku ekonomka Markéta Šichtářová. Spolu s tím, jak roste životní úroveň obyvatel Česka a zvyšuje se hrubý domácí produkt, rostou i jiné hodnoty. Lidé budou mít časem více peněz a budou je investovat do luxusu. Tím mohou být v očích spotřebitelů právě i ekologické potraviny.

„Objemově sice spotřebují jídla stejně, ale peníze budou investovat do jeho vyšší kvality. Podle předpokladů prodej bioproduktů poroste. Biovýrobky jsou módním trendem, který bude do budoucna ještě sílit,“ dodala Markéta Šichtářová.

Levné jogurty
A kolik české ekovýrobky stojí? Cena záleží především na tom, v jakém množství se produkují. Nejdostupnější české biopotraviny jsou biojogurty a bio mléko. Cena biojogurtu je již srovnatelná s cenou konvenčního jogurtu, litr biomléka je zhruna o tři koruny dražší než konvenční mléko. Malé cenové rozdíly jsou např. u biosýrů. Obecně se ale biopotraviny o 20 až 40 procent prodraží. Některé komodity dokonce o sto i více procent. Např. kuřecí maso, kterého se zatím produkuje v biokvalitě málo.

Autorkou tohoto článku je Šárka Škapíková