Našla tu pomoc
Už podruhé našla v Domově pomoc a zázemí čtyřicetiletá paní Eva z Litoměřic. Od října loňského roku tu žila i se svými třemi malými dětmi. Za čtrnáct dní odchází. Manžel se vrátil z výkonu trestu, urychleně hledají podnájem. Je jednou z žen, která se projektu nazvaného Integrace matek v azylovém Domově, jenž právě končí, účastnila.

„Práce s počítačem a internetem pro mne byla úplně nová, takže to s ním ještě tolik neumím. Učily jsme se vyhledávat kontakty, abychom si našly práci. Naučila jsem se odeslat vizitku. Dříve jsem pracovala v pekárnách, pak jsem odešla na mateřskou. Teď ale potřebujeme sehnat hlavně bydlení. Moc mi tu pomáhají, můžu se obrátit na kohokoli,“ říká paní Eva.

Připravit pro život
„Chtěli jsme dát maminkám příležitost vystoupit z bludného kruhu závislosti na sociálních dávkách a vydat se na cestu k samostatnosti a schopnosti postarat se o sebe a své děti. Ne každá maminka o tuhle naši pomoc stojí, ale myslíme si, že ty, které chtějí něco změnit ve svém životě, by šanci dostat měly,“ říká Roman Striženec, vedoucí azylového Domova pro matky s dětmi v Litoměřicích.

„K tomu, aby byly ve své snaze úspěšné, jim ale řada nezbytných dovedností chybí. Často potřebují také povzbuzovat a udržovat v aktivitě. Připravili jsme tedy pro ně řadu vzdělávacích a terapeutických aktivit,“ doplňuje Striženec.

Cíl: motivovat
Podle Vladimíry Tomášové, mluvčí Diakonie ČCE – Střediska křesťanské pomoci v Litoměřicích, nebylo cílem celého projektu nalézt maminkám zaměstnání, ale pomoci jim při zvládání a překonávání překážek, které jim brání v prosazení se na trhu práce. Povzbuzovat je a udržovat v aktivitě při samostatném hledání nového uplatnění.

Ženy se učily vyplňovat složenky, podací lístek, žádosti o občanský průkaz, o pas, posílat peníze na účet. Trénovaly vyjadřovací schopnosti, nacvičovaly chování během modelových situací, zejména pak při ucházení se o práci, učily se pracovat s počítačem, absolvovaly arteterapii, videotrénink a besedy s dětskou lékařkou a pracovníky městského úřadu. Pro děti byly připraveny volnočasové aktivity, aby se nenudily v době, kdy se jejich maminky učily.

Individuální přístup
„Důležitou podporou pro ty matky, které již z Domova odešly, je možnost konzultovat svou situaci se sociální pracovnicí,“ připomíná Tomášová.
Celkem se projektových aktivit účastnilo od 1. listopadu 2006 do 30. června 2008 dvacet maminek a dvacet čtyři dětí.

„Hlavním principem naší práce je individuální přístup. Postupujeme po jednotlivých krocích, respektujeme potřeby maminek a hlavně oceňujeme jakýkoliv pokrok,“ charakterizovala projekt Ivana Jelínková, sociální pracovnice v Domově.

Partnerem projektu Diakonie ČCE Litoměřice „Integrace matek v azylovém Domově“ byl odbor sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu v Litoměřicích. Objem dotace činil 2 156 560 korun. Projekt byl spolufinancován Evropskou unií a Ústeckým krajem v rámci SROP.

Během projektu jsme zaslechli:

- od klientek:
… Už nemám strach, když musím tefefonovat na úřad!
… Co mi jde opravdu nejvíc? Při telefonování? …Přeju Vám hezký den a na shledanou!
… Vypálila jsem to na to malý kulatý plechový…
… Vím, na co je jaká složenka a jak se vyplňují…
… Stále ještě mám problém s hodinami. Vím třeba, že v 9 hodin mám být na úřadě, tak jdu radši hned ráno a řeknu, že pozděj se mi to nehodí…
… Podařilo se mi udržet stavební spoření, a dokonce si připojistit děti…
… Odcházím. Mám podnájem. Našla jsem si ho na internetu. Poslala jsem tam maila…
- od pracovníků:
… Teď se učí nebát se říct si o pomoc nebo to, že něčemu nerozumí…
… Když přijdou a řeknou: Mám takový problém…, tak je to úspěch!
… Tam, kde vidíme problém my, klientka vůbec problém necítí. Je úspěch, když ho rozezná…
… Mám radost, když se přijdou bývalé klientky pochlubit, co se jim daří…
… Těší mě, když mě klientka pozdraví i na veřejnosti…