„Nejsme tu poprvé. Přednášky tu považujeme za velice hodnotné. Pokaždé se dozvíme něco nového, co v praxi můžeme uplatnit,“ říká Marta Špuláková, ošetřovatelka s dvanáctiletou praxí z hospice v Červeném Kostelci, která do Litoměřic přijela spolu s dalšími třemi kolegyněmi.
„Budeme otevírat terénní hospic, takže nás zajímaly zkušenosti právě z této práce. V domácím prostředí mají zdravotníci blíž k příbuzným. Ti k nám do hospice často přicházejí jako do nemocnice a nám dá víc práce, aby se nám otevřeli a přiblížili,“ říká Marta Špiláková.
„Při hospicové péči sama vycházím z osobních zkušeností. Doma jsme se starali o babičku s roztroušenou sklerózou. Bylo to velmi náročné, přitom to byla ona, kdo rodinu stmeloval. Když pak zemřela, hrozně nám chyběla. Proto když se práce v hospici nabídla, vůbec jsem neváhala a šla ji dělat. Obohacuje mě a úplně mi přehodnotila život. Přesně tak, jak už to tu bylo dnes řečeno: tváří tvář těžce nemocnému si pak člověk váží každé maličkosti,“ svěřila se. „Vidím, že v pozici ošetřovatelky jsem těm lidem nejblíž,“ dodala.
„Hospicové péči se nevěnujeme přímo. Vyučujeme ji v rámci výuky ošetřovatelství a etiky na střední a vyšší zdravotnické škole v Ústí nad Labem. Právě téma komunikace s umírajícím a jeho rodinou nás zajímalo, protože je to samo o sobě velice obtížné téma,“ poznamenala zdravotní sestra Alexandra Kramářová. V Litoměřicích proto nechyběly ani workshopy a návštěva hospice.
- rok 2007 – celkem přijato 255 klientů, zemřelo 203, propuštěno bylo 55
- rok 2007 – průměrná délka pobytu 25 dní, max. 255 dní, min. 1 den
největší věkovou skupinu tvoří 71 – 80letí a 81 až 90letí
Ředitel litoměřického hospice Pavel Česal si úroveň letošního ročníku pochvaloval. „Přednášky a výběr témat jsou ze života, jdou přímo na tělo. Ani jedna z přednášek nezklamala, což se ne vždy podaří,“ dodal spokojeně.
Hospic sv. Štepána v Litoměřicích je nestátní zdravotnické zařízení, které slouží nevyléčitelně nemocným pacientům a jejich rodinám. Těm poskytuje komplexní ošetřovatelskou a lékařskou péči. Pro domácí hospicovou péči pak poradnu a půjčovnu pomůcek. Dvaadvacet jednolůžkových pokojů s přistýlkou pro rodinného příslušníka a dva dvoulůžkové pokoje jsou téměř obsazeny.
I toto zařízení se však potýká s financováním a je závislé na pomoci dárců. „Pro letošní rok jsme dostali na provoz hospice státní dotaci ve stejné výši jako loni. Problémem je, že veškeré náklady včetně energií stouply,“ posteskl si ředitel Česal.