„V tuto chvíli evidujeme přibližně patnáct napadených zvířat. Již jsme obdrželi pokyny z krajské hygienické správy o tom, jak máme postupovat,“ uvedl Adolf Rolínek, jednatel okresního spolku Českomoravské myslivecké jednoty Litoměřice.

Onemocnění je u zvířat velice těžko léčitelné. „Prašivinu lze léčit, ale problém je v tom, že léčivou látku musejí prasata dostávat po dobu sedmi dnů po sobě. Což je téměř nemožné. Divoké prase totiž neustále migruje za potravou. Během jedné noci je schopné urazit až třicet kilometrů,“ vysvětluje Adolf Rolínek.

V případě přenosu na člověka je však léčba o mnoho jednodušší. „U člověka je to snadno léčitelné. Průběh nemoci je však nepříjemný,“ říká Petr Pilous z krajské veterinární správy.

Podle něj v žádném případě nehrozí nebezpečí houbařům a dalším návštěvníkům lesa. „Přenos mezi zvířaty je jedině dotykem. Na člověka se svrab u divokých prasat může přenést pouze při neopatrné manipulaci s odloveným kusem,“ dodává Adolf Rolínek.

Důležité: rukavice a hygiena
V případě, že běžný člověk přijde do kontaktu s napadeným divokým prasetem, například při autonehodě, je nejdůležitější hygiena. „V první řadě je nutné manipulovat s takovým zvířetem v rukavicích. Nejdůležitější jsou základní hygienické předpoklady, tedy umytí rukou,“ radí Petr Pilous.
Podle Adolfa Rolínka však nehrozí návštěvníkům lesa velké nebezpečí. „Neexistuje možný přenos této nemoci například z listu nebo větvičky,“ upozorňuje.

Původcem prašiviny divokých prasat mají být lišky. „Ty jsou přenašečem těchto onemocnění. A divoká prasata v přírodě pozřou téměř cokoliv, i kdejakou mršinu,“ říká Petr Pilous.

Nejjednodušší léčba je likvidace
Nejjednodušší léčbou je v tomto případě odstřelení. „Léčba medikamenty existuje, ale nemáme informace o tom, že by k ní někdy někdo přistoupil, důležité je redukovat počty divokých prasat. Jsou přemnožená,“ vysvětluje Petr Pilous.