Balzamování už je i v Česku, a to v Litoměřicích

„Cílem je úprava zemřelých pro pietní obřady a delší uchování tělesné schránky bez rozkladných procesů. Ve světě, například ve Spojených státech, Spolkové republice Německo a ve Velké Británii je běžné, že si rodina nechá zesnulého nabalzamovat,“ uvedl spolumajitel firmy Petr Rambousek. Podle něj to umožní i nápravu závad těl, způsobených v nemocnicích a podobně. )

Jen se zkouškou a certifikátem
V podstatě jde tedy o ošetření zemřelých a jejich pietní úpravu pro smuteční obřady a dále konzervace těla, které by se jinak dříve či později rozložilo. Pro provozování takovéto služby je zapotřebí podle zákona o pohřebnictví aby člověk, jenž tyto úkony provádí, vlastnil certifikát a absolvoval školení ukončené zkouškou. „Kurzy jsou pouze v Německu a Velké Británii,“ říká Petr Rambousek.

Balzamace je podle Petra Rambouska důležitá i při převozu nebožtíků přes hranice. „Například převézt nebožtíka z Evropy do Spojených států dnes není bez částečné balzamace možné,“ upozorňuje Petr Rambousek.

Proč zemřelé balzamovat?
Balzamování zesnulých vychází i z právních kritérií, které v současné době v České republice platí. „U nás nelze ukázat zemřelého pozůstalým po sedmém dnu od úmrtí, není–li konzervován. Je–li konzervován, může být vystaven stále. Záleží ovšem na koncentraci konzervovací látky, která se do těla napustí,“ vysvětluje Rambousek.

V České republice pohřební služby běžně provádějí na nebožtících hygienické a kosmetické úkony. Thanatopraxi od nich odlišuje navíc právě vpravení konzervačních tekutin do těla. V současné době v Česku thanatopraxi provádějí provádějí lékaři a patologové.

Na světě je 63 zemí, kde se balzamace provádí. V Litoměřicích měli z České republiky požadavky na zatím sedm takových úkonů. Pohřební služba nyní zajišťuje tyto činnosti prostřednictvím nakupovaných zdravotnických výkonů a dodávkami služeb thanatopraktiků ze zemí Evropské unie.

Odejít ze světa čistý
„Člověk by měl odejít ze světa čistý,“ opáčí Petr Rambousek na otázku, proč vůbec takové služby poskytovat. Podle něj se situace v Česku se stavem tělesných schránek po smrti člověka přece jen lepší. „Kolikrát nám ale tělo přivezli v hrozném stavu,“ vzpomíná společník firmy.

Balzamovat? K čemu?
Když se Deník zeptal lidí na ulici, jestli považují možnost nabalzamování těla zemřelého člověka za zajímavou, jestliže se v Česku takové věci nedělaly, jejich reakce byly odlišné.

„Slyšel jsem už o tom, ale nic mi to neříká. Myslím, že stačí, aby si člověk svého zesnulého blízkého uchoval v mysli takového, jakého ho znal. Asi bych takovou službu nevyužil,“ pověděl sedmačtyřicetiletý Zdeněk Novotný.

„Jo, to se mi líbí. Tahle věc ale asi nebude žádná laciná legrace. Nemusí ale být špatné, když lze tělo člověka uchovat. Tak, jako to dělali a uměli stařé Egypťané,“ myslí si Pavel Polák, třiapadesátiletý invalidní důchodce.

Ani další názory nebyly jednotné. „Já to považuji za další způsob, jak zemřelému člověku projevit úctu. Aby i po smrti vypadal dobře. Ale když je to u nás v podstatě novinka, tak to bude nejspíš pěkně drahé, ne?“ míní starší žena. Ta však nechtěla prozradit své jméno, protože prý pracuje právě v oboru pohřebnictví v hlavním městě.