„Mým přáním je, aby se cyklistická doprava stala rovnocennou dopravou v našem městě a byla integrována do celkového dopravního systému. Jak se to podařilo například v Kodani nebo Amsterdamu. Že je to možné, jsme viděli v dnešní prezentaci,“ uvedl starosta Ladislav Chlupáč.

„Vítám, že se město rozhodlo začít skutečně upřednostňovat myšlenku, aby se Litoměřice staly městem, kde budou cyklisté opravdu vítáni,“ řekl po prezentaci Alexandr Kárász, hodnotitel národní certifikace Cyklisté vítáni. „Rada města Litoměřic na svém říjnovém jednání schválila vznik nového oddělení – cestovního ruchu, do které bude spadat i problematika zpřístupnění města a jeho okolí cyklistům,“ upozornil místostarosta Litoměřic Jaroslav Tvrdík.

„Cílem města je zpřístupnit České středohoří jako součást Zahrady Čech cyklistům. A to je dobře,“ řekl Alexandr Kárász. „A další důležitou součástí našeho plánu je zavedení cyklistiky jako běžné každodenní dopravy pro občany města a také zavedení, zjednodušení a zatraktivnění tzv. turistické cyklistiky,“ doplnil Tvrdík.

Ve všech těchto oblastech cyklistiky je však město teprve na pomyslném startu a čekají jej léta usilovné práce. Na prezentaci upozornil zastupitel města Petr Kvapil na to, že v prvé řadě je potřeba udělat kroky, které cyklistům dokáží zpříjemnit cestu po městě, co nejrychleji, například ve změně dopravního značení. „Změnu dopravního značení, která umožní cyklistům průjezd jednosměrek, chceme mít připravenou do začátku nové cyklosezony,“ řekl Tvrdík.

Nelije se asfalt zbytečně do krajiny?

Cyklistika je propagována jako doprava šetrná k životnímu prostředí. Města hrdě představují milionové investice do nových cyklostezek. Často přitom jde o několik metrů široké a rovné „cyklodálnice“. Ve jménu cyklistů i životního prostředí se asfaltují a rozšiřují cesty s původně přírodním povrchem, budují se i zcela nové, dokonale hladké, přímé koridory. Často na přání majitelů pozemků jako jsou Povodí Labe, Povodí Ohře nebo Lesy ČR, aby oni mohli využívat cyklostezky pro svou těžkou techniku. U mnoha cyklistů však asfaltový koberec vzbuzuje rozpaky. Vyjeli si do přírody a chtějí vidět přírodu, ne silnici.

Komu asfaltové cyklostezky naopak dělají radost? Hlavně jejím stavitelům. Již nyní jsou na ně zadávány mnohamilionové zakázky.
Lidé, kteří o výstavbě stezek rozhodují, často zapomínají rozlišovat mezi různými účely cyklostezek. Šířka, povrch i trasa cyklostezky by měly odpovídat jejímu převažujícímu využití. Cyklostezky, které mají sloužit každodenní dopravě lidí do práce a do školy, by měly propojovat jednotlivé cíle co nejkratší cestou, měly by být co nejpohodlnější a nejbezpečnější, mít odpovídající kapacitu a taky povrch sjízdný téměř po celý rok. Cyklostezky poblíž obcí a měst rovněž rádi využívají in-line bruslaři, kteří asfaltový povrch potřebují, zde je asfalt pochopitelný.

Rekreační cyklostezky jsou o zážitcích

Avšak u cyklostezek určených k rekreačnímu účelu, které vedou krajinou, by ale mělo jít o něco jiného. „Rekreační cyklostezky by se neměly stavět proto, aby se cyklisté dostali z místa na místo co nejrychleji, ale proto, aby nabyli krásných zážitků z přírody a krajiny. Přímé, široké, asfaltové cesty cyklisty a jiné uživatele od přírody spíš odtrhávají místo toho, aby je do ní vtahovaly,“ říká Tomáš Kvasnička z České mountainbikové asociace.
V rekreační cyklistice nastal velký zlom s masovým rozšířením trekových a horských kol. V posledních deseti letech se u nás prodávají v naprosté většině právě terénní kola. Z toho lze usuzovat, že lidé preferují kola do terénu a že asfalt potřebuje jen malé procento kol. Cyklisté jsou vytlačováni na zpevněné, silnicím podobné cesty. Ty jsou však přesným opakem toho, za čím mnozí cyklisté do krajiny přijíždějí.