„Bydlím v suterénním bytě první kategorie. Dříve v něm žil můj otec. Odpad z kuchyňského koutu odtékal do kbelíku, nebyla sem zavedena teplá voda. Toto provedení se podle mě neslučovalo s bytovým standardem I. kategorie,“ stěžuje si Jiří Lucius z Litoměřic.

Kuchyňský kout proto v roce 2000 opravil. Zaplatil rozvod vody a odpadu, sám pak provedl rekonstrukci koupelny. Přestože tyto změny provedl bez vědomí družstva, uplatňuje po něm náklady za provedenou práci.

„Stavební úpravy byly provedeny v roce 2000, a to bez souhlasu družstva. O rok později převedl členská práva a povinnosti na pana Jiřího Luciuse jeho otec. To, že chce uplatnit náklady na práce provedené při úpravě odpadu, ohlásil družstvu až vloni,“ říká Milan Lorenc, místopředseda představenstva a vedoucí úseku řízení a předsedy Stavebního bytového družstva SCHZ v Litoměřicích.

„Tyto úpravy nikdy nebyly družstvem odsouhlaseny a družstvo o nich ani nevědělo. Přitom o každé takové změně musí informovat členskou schůzi, na níž se rozhoduje o tom, co se bude z fondu dlouhodobých záloh opravovat,“ vysvětluje.

Jiří Lucius ale tvrdí, že v té době žádal domovní důvěrnici, která jeho žádost odmítla. „O úpravách věděli, vždyť mi sem poslali na rozvody vody a odpadu svoji četu,“ dodává.

„Zhruba v polovině devadesátých let rozhodlo shromáždění delegátů o tom, že veškeré vnitřní vybavení bytu si opravuje jeho nájemce na vlastní náklady,“ říká Milan Lorenc.

„Pan Lucius je třetím nájemcem bytu a až do roku 2006 si nikdo na nic nestěžoval,“ tvrdí Milan Lorenc.

„Obecně řečeno, to, co je za dveřmi bytu, hradí jeho uživatel sám,“ uvedl ekonom dalšího litoměřického bytového družstva Vlastimil Vrbenský.

Podle odborného technického odhadu se částka za provedenou práci pohybuje kolem čtyř až pěti tisíc korun. Ke vzniklému sporu se nyní vyjadřuje advokátní kancelář, jíž bytové družstvo oslovilo. Na jeho vyjádření se čeká.