Stal jste se jedním ze spoluorganizátorů výstavy „Oběti komunistické moci v severočeském pohraničí v letech 1945–1946“, která v současné době probíhá v Mariánském kostele v Litoměřicích. Co Vás k tomu vedlo?
Tato výstava chce přispět svým skrovným dílem ke zbourání jednoho komunistického mýtu, který spousta lidí stále akceptuje. Ten mýtus tvrdí, že teroristické akce po druhé světové válce, které stály tisíce lidských životů a které postihly zejména německy mluvící obyvatele naší země, byly jakýmsi výbuchem oprávněného hněvu obětí nacistické zvůle. To není pravda, a historikové to už dokázali. Tyto teroristické akce, jako v Ústí nad Labem, v Postoloprtech a jinde, byly předem chladnokrevně naplánované akce tehdejšího ministerstva vnitra a armády, které vedli komunisté řízení NKVD. Je mi líto, že odpovědnost za „divoký odsun“ jak tyto masakry stále chlácholivě nazýváme, přebírá před světem náš národ, když pravda je jiná.

Myslíte, že tento kousek naší historie je již dostatečně zmapován?
Historikové již vydali desítky publikací dokazujících, že všechno bylo jinak, než je „oficiální“ výklad poválečného vývoje. Vyšla i řada vzpomínkových knih, jako třeba „Včerejší strach“ od Josefa Škrábka. Zmapován je tedy poměrně dobře, až na nepřístupné sovětské archivy. Problém je, že historické studie čte úzký okruh lidí, takže o poválečných událostech vlastně málokdo ví. Kolik třeba lidí ví, že v Terezínské malé pevnosti bylo umučeno po válce přes 400 lidí - většinou starců, žen a dětí? I ministr Vondra vloni napsal, že „ti lidé tam jen čekali na odsun“. Víte, jak tohle musí znít uším ostatních Evropanů? Lidé se dívají především na televizi. V Německu také ještě dlouho po válce spousta lidí bagatelizovala nacistické zločiny, až teprve film „Holocaust“, promítaný ovšem v hlavním vysílacím čase, zatřásl jejich svědomím. Také bychom potřebovali nějaký takový televizní počin.

V politických kruzích je neustále cítit strach v této otázce , čím to je zapříčiněno?
Přiznám se, že tomu sám nerozumím. Stále slyšíme z různých úst varování před „přepisováním dějin“. Ale vždyť ty dějiny psali komunisté! Přijde mi to slabošské a nesebevědomé. Zametáním těchto faktů pod koberec nic nevyřešíme a stále budeme vypadat před světem jak tvrdošíjně zapírající školáčci. Je to naše dost velká ostuda.

Nemyslíte, že opravdu ty věci jsou už příliš staré a bylo by lepší nad nimi zlomit hůl?
Takovéto zločiny proti lidskosti nesmějí být zapomenuty. Ani nacistické zločiny přece nezapomínáme a jsou ještě o pár měsíců či let starší. Člověk, bohužel, je vždy znovu schopen takovýchto věcí, viz třeba nedávno Jugoslávie nebo současný Írák, nebo terorismus všude po světě. A právě jako varování, co zloba a fanatismus dokáží, je třeba o těch věcech mluvit. Abychom si nenalhávali, že se to přeci u nás nemůže stát! Už se jednou stalo.