Vaše škola před časem adoptovala v zahraničí dítě. O koho jde?
Chlapce máme z Indie, jmenuje se Abdu Afiz Azis. Je mu v současné době 13 let a máme ho adoptovaného třetím rokem. Jedna z učitelek naší školy se na něj byla dokonce už i podívat v jeho zemi. Víme, že chlapec opravdu existuje a peníze mají svůj význam.
Jak reagoval, když ho navštívila?
Podle slov paní učitelky se choval plaše a byl strašně překvapen. Tehdy byla cesta pro paní učitelku jednak hodně nákladná a náročná po zdravotní stránce.
Kolik peněz mu škola a její žáci přispívá?
Posíláme mu necelých pět tisíc korun ročně. Peníze děti získávají sběrem starého papíru, který jako škola organizujeme dvakrát do roka. Tímto spojujeme ekologickou výchovu, kdy jsou děti motivovány k záchraně stromů s výchovou multikulturní. Navíc mu po učitelce děti poslaly velké množství hraček z čokoládových vajíček. Chlapec nám píše, děti mu odepisují. Děti s tématem pracují tedy i v hodinách anglického jazyka při konverzaci.
Na co jsou vybrané peníze konkrétně určeny?
Na základní školní pomůcky a uniformu. Při výběru studenta chlapec udával, že touží být učitelem, což byl také jeden z důvodů, proč jsme se ho rozhodli adoptovat. Pro děti je zajímavé i to, že posílá nejen malované obrázky, ale také dopisy ve své mateřštině, která se jmenuje kannada.
Jak často vašim žákům píše?
Dvakrát až třikrát do roka. Tradičně je to okolo vysvědčení, ale v dopisech se objevují také zážitky z jeho života a podobně. Děti tak mohou srovnávat vyučovací předměty a učivo v Indii a u nás.
