Přežili útok žraloka, pumy i medvěda. Z detailních vyprávění lidí mrazí

Anne Hjelleová miluje horskou cyklistiku a traily jsou její oblíbeným koníčkem. Jednou v lednu v roce 2004 se rozhodla, že má chuť na jeden v blízkosti jejího domu. „Bydlím v Kalifornii a chtěla jsem si udělat pětačtyřicetiminutový okruh na Whiting Ranch, který je od domova jen deset minut jízdy,“ vzpomínala pro The Guardian na to, jak celý incident začal.

Napsala své kamarádce Debi, která jí pravidelně dělala společnost. Jejich jízda začala kolem čtvrté odpoledne a obě se s chutí vrhly do náruče adrenalinu. Když v jedné zatáčce uviděla stát muže se dvěma koly, žena zpomalila a zeptala se, jestli je vše v pořádku. „Odpověděl mi, že našel opuštěné kolo a hledá jeho majitele,“ říká.

Děsivý pohled. Vlci rozsápali laň u Javorné, počet šelem na Šumavě roste

Obě tedy pokračovaly dál. Když se blížily k místu, které bylo obklopené hustým křovím, snažily se zrovna nabrat rychlost. „Zničehonic jsem periferním viděním zahlédla záblesk načervenalé srsti. Věděla jsem, že je to zvíře, ale moje první domněnka byla, že je to srnec,“ popisuje první setkání s predátorem.

Ovšem ihned poté jí to došlo, vyřítila se na ni puma. „Zahryzla se mi do ramene a snažila se mě chytnout zezadu za krkem. Bylo to, jako by do mě narazil náklaďák,“ popisuje děsivé chvíle, kdy ji zvíře strhlo z kola a vyrazilo jí dech. „Nemohla jsem uvěřit, že se to děje,“ dodává.

Boj o život

Kočka ji začala tahat směrem k roklině, kde s ní chtěla zmizet. „Držela mě za krk a já se ji snažila dát pěstí do čumáku. Bohužel to nemělo žádný efekt,“ vzpomíná. Puma se ji pak snažila chytit za ucho, žena cítíila, jak se jí s lehkostí odlepuje od hlavy. Hned poté šla na levou tvář.

Uvědomila si, že se snaží dostat k přední, měkké části krku a došlo jí, že jí jde opravdu o život. Žena začala křičet. Přivolaná Debi se začala s predátorem o svou přítelkyni přetahovat. „Puma mě držela za hlavu a Debi za lýtko a snažila se jí zabránit, aby mě stáhla do rokle,“ líčí žena.

Mezitím se kočce podařilo ponořit tesáky ženě do tváře, kterou jí zuby odtrhla od obličeje. „Byla jsem překvapená, jak snadno se jí to podařilo. Jako kdybyste projeli máslo horkým nožem,“ popisuje bolestivé okamžiky. Hjelleová se před ztrátou vědomí snažila z posledních sil rozloučit s Debi. „Byla jsem přesvědčená, že zemřu. Cítila jsem se s tím vyrovnaná,“ přibližuje ve vyprávění.

Mezitím ale křik Debi přilákal další jezdce. Jeden z nich zavolal záchranku a další na pumu začali házet kamení. Zvíře uteklo poté, co jej zasáhli do hlavy. Zraněná žena se po chvíli probudila. „Pamatuji si, že jsem byla velmi překvapená, že jsem se probrala a kočka byla pryč. Dusila jsem se vlastní krví a měla jsem pocit, jako by mi na levou stranu obličeje někdo připleskl steak,“ popisuje první chvíle vědomí.

Když přiletěl vrtulník, záchranář svrchu viděl, jak se v povzdálí puma krčí a čeká na další kořist. „Zástupce šerifa později našel jiné tělo, které identifikoval jako Marka Reynoldse. Puma ho zabila přede mnou,“ řekla. Opuštěné kolo, které po cestě potkali, patřilo jemu.

Řeč přítele. Gorily umí rozlišit lidské hlasy. Může je to zachránit před pytláky

V tu samou noc podstoupila téměř sedmihodinovou operaci. „Podle doktorů jsem byla nejtěžší případ, jaký kdy měli. Ale měla jsem štěstí a z dvaceti velkých ran, které mi puma způsobila, mi žádná nezasáhla průdušnici, jícen, hlasivky ani krční tepnu,“ dodává. Podle doktorů to byl zázrak.

Jen o čtyři měsíce později už Hjelleová znovu seděla na kole a jela tu samou trať, kde na ni kočka zaútočila. „Bylo to jednoduché. Buď se nechám ovládat strachem, nebo převezmu kontrolu,“ vysvětluje.

Svému strachu se postavila čelem a dle jejích slov netrpí žádnými nočními můrami ani posttraumatickou stresovou poruchou. „Jsem jednoduše vděčná, že jsem naživu,“ zakončuje své vyprávění.

Strach ze smrti převážil nad bolestí

Rodney Fox byl ve dvaadvaceti šampiónem severní Austrálie v lovení ryb pomocí harpuny. V osudový den se pokoušel obhájit svůj titul. Protože chtěl nad svými soupeři získat převahu, plaval do části vod, kde nikdo jiný nebyl. „Zrovna jsem chtěl stisknout spoušť a chytit opravdu vzácnou rybu, když mě něco obrovského nabralo do boku,“ vzpomíná. Náraz mu harpunu vyrazil z ruky a mladého muže něco táhlo takovou rychlostí, jakou dosud pod vodou nezažil.

Nejdříve si myslel, že ho trefila ponorka. Když si uvědomil, že je to zvíře, došlo mu, že to musí být žralok. A nejen tak ledajaký. Vodou ho unášel žralok bílý. „Naštěstí jsem zrovna nedávno mluvil s mužem, kterého před rokem žralok pokousal a bavili jsme se o tom, že jeho nejzranitelnější část jsou oči,“ vypráví pro list The Guardian. Díky útoku na tato zranitelná místa ho žralok pustil.

Vyhráno, ale neměl. Při pokusu utéct zavadil o žraločí zuby a roztrhl si o ně ruku. Chladivý instinkt přežití převzal kontrolu nad jeho tělem. „Obejmul jsem ho na břiše, aby mě nemohl znovu kousnout. Pak jsem si ale uvědomil, že takhle se utopím,“ dodává Fox. V pokusu o únik se od žraloka odrazil a pokusil se plavat rudou vodou k hladině.

Když se podíval pod sebe, uviděl sadu bílých zubů, které se na něj valily z hlubin. „Pokusil jsem se ho kopnout, ale sotva jsem se ho dotknul. Místo mě ale naštěstí nabral rybu, kterou jsem ulovil a měl ji přivázanou k pasu provazem,“ popisuje chvíle hrůzy. I když se žralok rozhodl pro jinou oběť, ryba byla stále přivázaná k jeho opasku a mladý Fox se znovu vzdaloval od hladiny.

Naštěstí ostré žraločí zuby provaz přetrhly. „Vyplaval jsem na hladinu, kde mě našla loď, která šla zkontrolovat tu hromadu červené vody,“ nevynechává Fox žádné detaily.

Muž měl 29 stehů na plíci, zlámaná všechna žebra, na boku a rukou má dohromady 462 stehů. Bolest ale mladík začal cítit až se spásnou záchranou. „Strach ze smrti převažuje bolest. Teprve když jsem ležel na lodi, přišly první vlny bolesti,“ popisuje. Věděl, že udělal vše, co mohl, aby se zachránil a teď už tato zodpovědnost byla na někom jiném.

Fox se v průběhu let snažil pochopit, proč na něj žralok zaútočil. Dokonce se s nimi i začal potápět v kleci. Útok zvířeti nevyčítá. „Spousta lidí by řekla, že nejlepší žraloci jsou mrtví žraloci, ale já vím, že tam ve vodě tehdy bylo už předtím hodně krve a nikdo nemůže tomuto zvířeti vyčítat, že připlavalo něco zakousnout,“ poukazuje Fox. 

Dnes je mu už jednaosmdesát let a zranění mu nepřináší žádné vážné potíže. „Občas jen cítím napětí na levé straně hrudi, které mi připomíná, jaké štěstí jsem měl,“ dodává. Dodnes se snaží pomoci lidem pochopit chování žraloků a léta už jim zprostředkovává možnost sledovat tato zvířata v přirozeném prostředí. Za jeho celoživotní práci s těmito starověkými zvířaty dokonce získal i ocenění.

Slyšel jsem skřípání zubů o mou stehenní kost

Sedmačtyřicetiletý Colin Dowler hledal v létě 2019 potenciální turistické trasy na výstup hory Mount Doogie Dowler v Britské Kolumbii. „Jel jsem na kole po úzké lesní cestě, když jsem si všiml grizzlyho,“ popisuje první setkání s medvědem. Muž se už dříve setkal s pár baribaly neboli medvědy černými. Ti ale vždy, když dělal hluk, utekli. V tomto případě to ovšem nefungovalo.

Grizzly na něj upřeně koukal, než se rozešel směrem k němu. Když už ho skoro přešel, rychle se otočil a pokusil se na muže zaútočit. Ten byl ovšem připravený a rychle mezi ně strčil kolo a namířil na něj trackovou hůl. Medvěd se na chvíli zarazil a koukal na něj. Pak hůl vzal do tlamy a odhodil ji.

Dowler se rozhodl zahodit batoh s jídlem v přesvědčení, že medvěd půjde po něm. Ten ale jen zavětřil a poté zaměřil svou pozornost zpět na muže před sebou. „Začal do mě žďuchat. Každé další šťouchnutí byla agresivnější, až se pořádně natáhl a já myslel, že mě praští celou svou silou. Proto jsem na něj hodil kolo,“ vzpomíná. To se ale grizzlymu nelíbilo.

Co dělat, když potkáte medvěda? Každý krok je zásadní

Vyrazil dopředu a zabořil své zuby mezi mužova žebra a levý bok. „Nesl mě v nich asi dvanáct metrů. Byl jsem v neuvěřitelných bolestech,“ popisuje krvavé střetnutí. Když se medvěd zastavil v křoví, pokusil se ho Dowler píchnout do citlivých očí. Bohužel na ně nedosáhl. Medvěd na něj nijak nehleděl a začal hodovat na jeho stehně.

Maso na lidské noze kousal a trhal, přičemž muž sténal bolestí. „Slyšel jsem, jak mu zuby skřípají o mou stehenní kost, jako když kosti kouše pes,“ přirovnává své dojmy. Pak si najednou uvědomil, že má v kapse nůž. Ostří mělo jen necelých osm centimetrů, ale stačilo to na to, aby medvěda rána do krku odradila od dalšího žvýkání a stáhl se.

Zvíře odběhlo ke kraji lesa a sledovalo muže, který si utrhl kus trička a snažil si zaškrtit své stehno, aby ztratil co nejméně krve. Když se na medvěda znovu podíval, byl už pryč. „Věděl jsem, že si musím pohnout, jinak vykrvácím. Šlapal jsem jednou nohou tři čtvrtě hodiny, než jsem se dostal k jedné chatě,“ pokračuje.

Na místě naštěstí byla skupina mužů, kteří mu okamžitě zavolali záchranku. Než přiletěl vrtulník, pokusili se mu s lékárničkou první pomoci ošetřit alespoň některé z šedesáti ran, které mu medvěd způsobil. „Jedna rána byla tak velká, že mi byla vidět ledvina,“ dodává muž. Záchranáři mu poté na místě dali téměř litr krve a poté ho převezli do nemocnice, kde se pak čtyřicet dní zotavoval.

Ženy, které přežily pochod smrti. Z unikátního svědectví tuhne krev v žilách

Dowler se ale nenechal zlomit. Po 24 dnech začal znovu chodit a do konce ledna lékaři viděli dobré výsledky rehabilitace a léčby. V únoru začal pomalu běhat, až se nakonec vypracoval k tomu, že v září 2020 uběhl půlmaraton.

Vrátit se zpět do lesů pro něj ale bylo mnohem těžší, než si původně myslel. „Vědomě jsem se snažil co nejdříve projít keře, které máme za domem, aby mě nepřemohl můj strach,“ dodává. K tomu, aby se jím přemoci nenechal, používal různé taktiky. Jednou z nich byla například hlasitá hudba ve sluchátkách, která přehlušila zvuky okolního lesa. Postupně se ale do lesů úspěšně vrátil. „Od té doby jsem narazil na pár černých medvědů, ale stačí na ně zakřičet a utečou,“ zakončuje své vyprávění.