Kliknutím zvětšíteO pobití všech chlapců mladších dvou let pocházejících z Betléma a okolí se dočítáme v Matoušově evangeliu, kde je tato událost popsána jako „vraždění nevinných“. Jenže kromě tohoto biblického vylíčení celé události nejsou prakticky žádné historické záznamy, které by ji potvrzovaly. Kde se vzal příběh o vyvražděných novorozeňatech? A křivdí nebo nekřivdí Herodovi Velikému, králi Judeje, který je viněn z toho, že tento masakr nařídil?
Historická postava
Pro úvod je třeba si říci, že nemáme-li dostatek historických dokladů o masakru, neplatí totéž o jeho údajném iniciátorovi. Podle Paula Maiera, profesora starověkých dějin na Western Michigan University, je právě Herodes nejlépe zdokumentovanou postavou antického světa, a to zejména díky dvěma svitkům Flavia Iosepha, věnovaným Herodovu životu.
„Byl pozoruhodně úspěšným politikem při udržování míru s Římem, který od roku 63 před naším letopočtem dobýval Judeu, a působil jako římský guvernér v zámoří. Je prostě známý jako klientský král. Když Římané dobyli provincii, velmi často tam namísto poslání guvernéra ponechali místního krále, který odváděl dobrou práci,“ uvádí Maier v rozhovoru s novináři z webu Desiring God.
Herodes vládl od roku 40 před naším letopočtem, kdy mu byl udělen titul král. Nejdříve vyhnal s římskou pomocí některé své protivníky z Jeruzaléma, a pak skutečně od roku 37 před naším letopočtem vládl až do své smrti v roce čtyři před naším letopočtem.
Mezi jeho úspěchy patří přestavba velkého chrámu v Jeruzalémě, vytvoření města Caesarea i dalších podobných měst i stavba sedmi velkých pevností, hájících jeho správu, z nichž nejznámější byla Masada u jihozápadního konce Mrtvého moře.
K úspěchům lze podle Maiera řadit i to, že se Herodovi dařilo udržet mír jak s Jeruzalémem, tak s Římem.
Král Herodes Veliký nařizuje masovou vraždu neviňátek v Betlémě, vyobrazení z kaple Panny Marie s dítětem v kostele Santa Maria della Scala v Sieně
Chorobný paranoik
Herodovou stinnou stránkou byla bohužel paranoia, na niž si zadělal sám tím, že měl deset manželek a s každou z nich zplodil syna, takže měl deset potenciálních následníků tam, kde bylo místo jen pro jednoho.
Nevlastní bratři tak na sebe začali z pochopitelných důvodů nevražit a dokonce si ukládat o život. Herodes se začal obávat ze strany svých synů zrady, což ho dovedlo k tomu, že tři z nich usmrtil. Zabil také jednu ze svých manželek, hasmoneovskou princeznu Mariamné, a svoji tchyni. Obětí jeho sílícího stihomamu se stalo ještě několik jeho dalších příbuzných. Krutě si počínal i při náznacích formující se opozice.
„Jakákoli hrozba povstání byla potlačena s brutální a krvavou zuřivostí. Herodes, povzbuzován svými římskými pány, věřil jak ve veřejné popravy vyčleněných jedinců, tak v hromadné zabíjení odpůrců,“ uvádí Peter Stanford z listu Daily Mail.
Ke konci svého života se Herodes uzavřel ve svém zimním paláci v Jerichu, nacházejícím se 365 metrů pod mořskou hladinou, a když pochopil, že už se zřejmě nevyléčí z nemocí, jež na něj doléhaly, přikázal své sestře Salome, aby dala zatknout a uvěznit v hipodromu pod palácem všechny židovské vůdce v zemi.
Když se ptala, proč to má udělat, odpověděl: „Vím, že až zemřu, Židé se budou radovat. Takže jim chci dát důvod k pláči.“
Vraždění neviňátek? Nejsou doklady
Pokud ale Herodes skutečně uvažoval tímto způsobem, pak by nemuselo být nereálné ani vraždění neviňátek, o němž se však svitky Flavia Iosepha nezmiňují. Kromě Bible vlastně neexistuje žádný pramen, který by je dokládal.
Podle Maiera to nemusí úplně nutně znamenat, že k masakru nedošlo. Jen nemusel být zaznamenán, protože by byl asi výrazně menší, než bychom vzhledem k legendě předpokládali. Betlém jako menší obec s asi 1500 obyvateli mohl mít podle historika maximálně 20 miminek ve věku do dvou let, a polovinu z nich by zřejmě tvořily dívky. Šlo by tedy o zabití asi desítky chlapců, což vzhledem k obrovské kojenecké úmrtnosti ve starověkém světě nemusela být nijak zvlášť výjimečná událost na to, aby ji Flavius Iosephus zaznamenal.
Kde se tedy o vraždění neviňátek dozvěděl evangelista Matouš? Podle jedné teorie si mohl propojit zprávu o Ježíšově narození se zabitím Herodových synů, protože k oběma událostem došlo přibližně v téže době, a vytvořit mezi nimi ve skutečnosti neexistující souvislost.
Podle druhé hypotézy, kterou zastává Maier, mohl Matouš zaznamenat skutečné vraždění neviňátek a na rozdíl od Flavia Iosepha mu věnoval pozornost, možná proto, že si byl vědom jeho mýtického významu.
Pak se ale musí historici vypořádat s další neodbytnou otázkou: Herodes zemřel na gangrénu čtyři roky před naším letopočtem, tedy čtyři roky předtím, než se měl vůbec narodit Ježíš - jenž měl být hlavním cílem útoku.
„Církev hájila své pozice vždy tradičně černobíle. Je věcí víry, že Ježíš se narodil v roce jedna našeho letopočtu a zemřel v roce 33,“ píše Peter Stanford. Připomíná přitom, že nebeské úkazy provázející údajně Ježíšovo narození (hvězda betlémská) a Herodovu smrt (zatmění Měsíce) se podle většiny historických výzkumů odehrály skutečně spíše čtyři roky před naším letopočtem. To by k sobě Herodou smrt a Ježíšovo narození opět přibližovalo a dodávalo tak větší pravděpodobnost i potenciálnímu vraždění novorozeňat v Betlémě.
Úplnou pravdu se kvůli nedostatku primárních pramenů asi nikdy nedozvíme. Svátek mláďátek či neviňátek zůstává dnes zejména vzpomínkou na pohádkově laděný příběh, v němž zlý král sice napáchá hodně zla, ale přes veškerou moc se mu nepodaří zvítězit a dosáhnout toho, co chce.
14
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
