„Pomoc! Na adrese 544 Castle Drive došlo k ubodání. Pospěšte si!" Přesně takový telefonát přijal dispečer tísňové linky 17. února nad ránem. Jelikož se dům nacházel na rozlehlé americké vojenské základně Fort Bragg, jež je v podstatě městem, na udanou adresu deseti minut dorazila vojenská policie.

To, co policisté našli vevnitří, vypadalo jako scéna z hororu. Na těle zmlácené a pobodané ženy ležel zraněný muž, ve vedlejších místnostech ležely ve svých postelích v kaluži krve dvě děti. I ony byly pobodané. Jediným přeživším útoku byl tedy onen muž - vojenský lékař Jeffrey MacDonald. 

MacDonald sice vyšetřovatelům řekl, že jeho rodinu napadla skupina tří mužů a jedné ženy, nashromážděné důkazy však vyprávěly jiný příběh. A sice, že je vrahem sám lékař.  Po devíti letech soudních tahanic byl proto uznán vinným a odsouzen k několika doživotním trestům. Problémem však je, že se našlo i několik svědectví, která podporovala jeho verzi událostí.  MacDonald navíc vždy trval na tom, že je nevinný a vraždy vykonala ona skupina čtyři lidí, připomíná server Bustle. Případ tak dodnes patří k nejspornějším v amerických soudních dějinách.

MacDonald je již více než čtyři desetiletí za mřížemi a snaží se dosáhnout propuštění. K dosud poslednímu pokusu došlo před čtyřmi měsíci, kdy soud požádal o takzvané propuštění ze soucitu. K tomu za určitých okolností dochází u federálních věznů starších sedmdesáti let.  

„Jde o situace, kdy si odseděli třicet a více let ze stanoveného trestu, nebo v prospěch propuštění svědčí extrémně závažné důvody. Podle rozhodnutí soudce Terrence Boyla ale  MacDonald nespadá pod zákon, který to umožňuje - ten se totiž vztahuje pouze na vězně, kteří zločiny spáchali nejdříve v roce 1987. Soudce proto MacDonaldovu žádost zamítl," uvádí server The Fayettville Observer. MacDonald má ale stále šanci - může si požádat o podmínečné propuštění zahrnující následný dozor kurátora na svobodě.

Příběh původně úspěšného lékaře zaujal množství dokumentaristů i spisovatelů. Televize s ním i léta po vraždě točí rozhovory přímo z vězení, bavil se s ním i slavný Larry King. Inspirací byl také pro jednu z epizod seriálu Myšlenky zločince.

Zdroj: Youtube

Zřejmě nejslavnější knihou o MacDonaldovi je Fatal Vision od nyní již zesnulého novináře Joe McGinnisse. Autora k jejímu sepsání vyzval sám MacDonald, který doufal, že jeho vyprávění o celé brutální vraždě změní obraz, jaký si o něm utvořila veřejnost. „Tento jeho záměr ale výrazně selhal v momentě, kdy začal být McGinniss přesvědčen o MacDonaldově vině. A místo oslavné knihy napsal 976stranový svazek plný důkazů toho, že bývalý lékař elitních jednotek americké armády je narcistický sociopat, který v zuřivosti brutálně zavraždil vlastní rodinu. Nejprodávanější kniha roku 1983 inspirovala vznik seriálu a MacDonald novináře zažaloval. Vydavatelství nakonec spor usmlouvalo na mimosoudní vyrovnání," píše New York Post.

I přesto stále velká část veřejnosti stojí na MacDonaldově straně. „Jeffrey MacDonald nevypadá jako vraždící psychopat, jak je vykreslený v knize Fatal Vision. Spíš připomíná ztělesnění amerického snu - dobře vypadající mladý muž z dělnické třídy, který zazářil na střední škole ve fotbalovém týmu. Získal stipendium na prestižním Princetonu, stal se doktorem, oženil se se svojí středoškolskou láskou a dobrovolně se přihlásil do armády. A pak se jeho život najednou zhroutil díky příšernému pochybení justice," vysvětluje MacDonaldovu popularitu magazín Vanity Fair.

I uvězněný MacDonald navíc budí pozornost. Kromě neustálých snah o propuštění zřejmě nejvíc plnil stránky amerických novin v roce 2002. „Tehdy se podruhé oženil. Jeho druhá manželka Kathryn věří v jeho nevinu," uvedl The Washington Post. Se současnou ženou se potkal před desetiletími. Do vězení mu napsala v roce 1997 s tím, že mu chce pomoct s obnovením procesu. Začali si pravidelně dopisovat, poté přátelství přerostlo v silnější city. Svatba se odehrála ve věznici. Za osmnáct let svazku Kathryn MacDonaldová dělá, co může, aby svého manžela dostala ven. S prosbou o milost se obrátila i na bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa.

MacDonaldovi je nyní sedmasedmdesát let a žije v Cumberlandském federálním nápravném zařízení v americkém státě Maryland.

Desítky bodných ran 

Vražda ve Fort Bragg ve své době otřásla Amerikou, když zarážející byla zejména její nesmírná brutalita. Spojené státy se v době jejího spáchání stále ještě vzpamatovávaly z řádění Mansonovy rodiny -  a najednou byla po smrti většina mladé rodiny. Brutálně ubodaná a zmlácená mladá těhotná žena, vzorná manželka, která navíc studovala. Dobité a pobodané dvě nevinné děti - děvčata ve věku pěti a dvou let. A poraněný manžel, úspěšný lékař speciální jednotky americké armády - takzvaných Zelených baretů.

To, co policisté viděli v rodinném domku, opravdu vypadalo jako scéna z hororu. MacDonaldova těhotná manželka, Colette, ležela v hlavní ložnici na zádech. Obě její ruce byly pořezané a zlomené, při útoku si zjevně kryla tvář. Na hrudníku a krku měla celkem 37 bodných ran - od nože a sekáčku na led. Pobodaný a zmlácený, byť ani ne zdaleka tak vážně, byl i Jeffrey MacDonald, který ležel na své ženě. Hlavu měl položenou na jejím hrudníku.

V jednom z dětských pokojů se nacházela pětiletá Kimberley MacDonaldová, která ležela ve své posteli. Dřevěnou tyčí jí někdo opakovaně mlátil do hlavy a těla. Na krku měla rovněž deset bodných ran, k smrti ale vedlo už vážné zranění hlavy. I mladší dívka, dvouletá Kristen, ležela ve své posteli. V horní části těla mělo batole 33 bodných ranod nože a sekáčku na led.

Na záhlaví manželské postele MacDonaldových policisté našli velkými písmeny napsáno pig, což v angličtině znamená prase. Písmena byla napsaná Colletinou krví.

Pomoc do domu přivolal zraněný MacDonald. V osudnou noc údajně spal na gauči v obývacím pokoji, protože jeho starší dcera ve spánku pomočila jeho stranu manželské postele, kde ležela s matkou. „Náš život byl předtím úplně normální. Nepamatuji si cokoliv zvlášního. V tu noc mě vzbudila kombinace křiku mé ženy a mé starší dcery. Obě křičely o pomoc a volaly moje jméno," popsal MacDonald policistům a tuto výpověď zopakoval třeba i v roce 2003 při rozhovoru s Larrym Kingem.

MacDonald uvedl, že ve světle, které k němu pronikalo z kuchyně, si všiml tří mužů - dvou bělochů a jednoho černocha. Také údajně zahlédl mladou blonďatou ženu v klobouku. Když se pokusil vstát z gauče, černoch jej měl začít bít do hlavy. MacDonald se dle svých slov pokoušel bránit, ale rány byly natolik silné, že si některé chvíle prý nepamatuje. „Nevím, kdy přesně přestala moje žena křičet., ale její hlas mi v hlavě zní doteď," uvedl v roce 2003 při rozhovoru s Kingem.

Když útočníci z domu odešli, doplazil se MacDonald k manželce, které začal dávat umělé dýchání. Následně měl najít mrtvé děti v pokojích, zavolat policii a vrátit se k manželčinu tělu.

Důkazy, co tvrdí opak

I když MacDonaldovo vyprávění znělo jako srdceryvný příběh ohavné vraždy spáchané neznámou skupinou, již několik hodin po rozednění začali vyšetřovatelé o této verzi pochybovat. V MacDonaldův neprospěch svědčila celá řada důkazů. Třeba to, že malý obývací pokoj, v němž měl být lékař údajně napaden, až na pár drobností nejevil známky zápasu. MacDonald měl přitom za sebou výcvik sebeobrany.

Pochybnosti vyvolaly rovněž vlákna z MacDonaldova pyžama. Jeho vrchní část měl mít na sobě v době, kdy byl napaden, a ještě v něm měl najít svou manželku. Když zjistil, že je mrtvá, tričkem od pyžama ji přikryl a vydal se už jen v kalhotách do pokojů dcer. „Stopy z trika se ale našly i pod Colettiným tělem a u těl mrtvých děvčat. Podezřelé byly rovněž stopy krve. V ložnicích jí bylo plno, včetně Kristeniny, kde se našel krvavý MacDonaldův otisk - krev byla ovšem Colettina. Ovšem téměř žádná krev nebyla v obývacím pokoji. Na MacDonaldových brýlích se rovněž našla stopa krve jeho mladší dcery. On ale vyšetřovatelům tvrdil, že v době, kdy našel její tělo, na sobě brýle neměl," popisuje důkazy magazín Vanity Fair.

Důkazy rovněž ukázaly, že při psaní nápisu Prase někdo použil gumové rukavice. A úplně stejné měli MacDonaldovi ve skříňce pod kuchyňským dřezem. U skříňky se našla kapka lékařovy krve. „Vražedné nástroje, pečlivě otřené od otisků, byly nalezeny u zadních dveří do domu. Zakrvácený kus dřeva, podobný baseballové pálce, sekáček na led i nůž pocházely z vybavení domu, ačkoli MacDonald tvrdil, že je nikdy neviděl," uvádí Vanity Fair.

MacDonaldova výpověď ukázala přinesla i další nesrovnalosti. V noc vraždy pršelo a sám lékař řekl, že žena z vraždící čtveřice měla mokré boty. Policisté ale stopy od zablácených bot nikde v domě nenašli. V neposlední řadě pak v lékařův neprospěch hrálo to, jak se choval. V nemocnici, doslova pár hodin poté, co extrémně krutým způsobem přišel o ženu a děti, byl až podivně klidný. A nezhroutil se ani v dalších dnech a týdnech.

Scénář vraždy 

Klíčová pro potvrzení hypotézy vyšetřovatelů, že vrahem je MacDonald, byla anomálie. Ukázalo se totiž, že každý z členů rodiny měl jinou krevní skupinu. Díky tomu bylo pro detektivy snadné podle krevních stop určit, kde se kdo nacházel.

Nakonec sestavil vyšetřovací tým přibližný scénář událostí osudného únorového večera. Vše zřejmě začalo manželskou hádkou, jejímž obsahem mohlo být buď pomočování starší dcery, nebo lékařova nevěra. Tu později připustil, tvrdil ale, že jeho manželka nikdy o ničem nevěděla. Detektivové každopádně tvrdili, že při hádce Colette zřejmě manžela uhodila do hlavy.

Něco takového si MacDonald nenechal líbit a manželku bodl. „Starší dcera Kimberley, tekutina z jejíhož mozku se našla na obrubě dveří, byla zřejmě při manželské hádce vážně zraněna omylem. Ve víře, že je Colette mrtvá, McDonald odnesl starší, na hlavě smrtelně zraněnou dceru do její postele. Domníval se, že nemá jinou možnost než dotáhnout vše do konce," popisuje Vanity Fair pravděpodobný scénář činu sestavený vyšetřovateli.

MacDonald měl následně svojí starší dceru pobodat a definitivně jí rozbít hlavu. Právě při tomto se na triko od jeho pyžama dostala Kimberlyina krev. „Následně šel do Kristenina pokoje, aby se zbavil posledního možného svědka. Předtím, než to stihl udělat, se Colette probrala z bezvědomí, a hodila se na dceru, aby jí ochránila. Vyšetřovatelé tak vysvětlili, proč se následně našla Colettina krev na posteli a zdi Kristenina pokoje," zmiňuje Vanity Fair.

Když MacDonald zabil svoji manželku i mladší dceru, podle všeho vzal manželčino tělo a přenesl jej do ložnice manželů. Podle vyšetřovatelů jej k vytvoření nápisu Prase a historce o skupině útočníků inspirovalo řádění vražedné Mansonovy rodiny. Článek o ní si mohl přečíst v magazínu, který detektivové našli v domě.

Chyby a tajemná dívka 

Mohlo by se zdát, že vyšetřující armádní tým shromáždil dostatek silné munice na to, aby MacDonalda poslal za mříže. Opak byl ale pravdou. MacDonald si najal právního zástupce a s jeho pomocí poukázal na zásadní chyby vyšetřovatelů. A co víc - objevilo se svědectví mladíka, který tvrdil, že nedaleko od místa činu v osudnou noc zahlédl přesně takovou skupinu lidí, jakou popsal MacDonald.

Co se týče chyb vyšetřovatelů, šlo zejména o dvě nejzávažnější. „Předtím, než bylo zajištěno místo činu, domem prošlo šestadvacet lidí. Mimo jiné také řidič přivolané ambulance, který ukradl MacDonaldovu peněženku. Bez stopy se rovněž z neznámého důvodu ztratily některé zásadní důkazy - třeba kůže odebraná zpod Colettiných nehtů. Doktor prohlížející Colettino tělo jím rovněž otočil a pohnul s MacDonaldovým trikem od pyžama," přibližuje Vanity Fair.

Hřebíčkem do rakve celé obžaloby bylo, když se v emotivním projevu na MacDonaldovu stranu postavil Colettin otec. A prohlásil, že si lepšího zetě nemohl přát. Psychologové rovněž označili MacDonalda za narcistu, ale ne za muže, který by mohl chladnokrevně zavraždit rodinu. A lékař nadále trval na své výpovědi, i když odmítl podstoupit detektor lži.

Pak se vynořilo zcela zásadní svědectví. Dvaadvacetiletý mladík tvrdil, že v místě nedaleko Fort Bragg v osudnou noc zahlédl svoji sousedku Helen, mladou dívku přesně odpovídající MacDonaldovu popisu, ve společnosti tří mužů. Narkomanka Helen Stoeckley, problémová mladá žena, sice tvrdila, že MacDonalda nezná, v jeho domě nebyla a ani neví kde je, zároveň ale její výpověď nebyla příliš důvěryhodná. „Problémem bylo, že v danou noc byla tak silně zdrogovaná, že si nepamatuje, co dělala, ani kde byla," uvádí Vanity Fair.

Vojenský soud, který případ řešil, MacDonalda po této obhajobě zprostil viny. Proti Helen Stoeckleyové nebylo dostatek důkazů. Vrah mladé ženy a jejích dvou dětí měl tak zůstat pro další léta neznámý.

Nový život 

Po zproštění viny odešel MacDonald z armády. Přestěhoval se do New Yorku, koupil si luxusní byt a prokazatelně si našel milenku. V televizní show navíc žertoval na účet armádních vyšetřovatelů. Zdálo se, že tragický osud své rodiny vypustil z hlavy. Poté, co se později přesunul do Californie, si užíval jako nikdy předtím. Vztah navázal postupně s minimálně patnácti ženami.

Začít nový život a zapomenout ovšem nedokázal Colettin otec. Ten se po několika letech a množství žádostí konečně dostal k zápisům z MacDonaldových výslechů. A po jejich přečtení a s přihlédnutím k MacDonaldovu chování nabyl zdrcený muž dojmu, že onen perfektní zeť může být ďáblem s andělskou tváří.

Koncem sedmdesátých let, téměř devět let po vraždě, se rozběhl nový proces. I mnoha vyšetřovatelům totiž myšlenka, že je MacDonald na svobodě, nedávala spát. Opakovaně prověřovali kdysi získané důkazy a další a další testy je ujišťovaly v tom, že vrahem je opravdu úspěšný lékař. V roce 1979 byl MacDonald v civilním procesu uznán vinným ze tří vražd a odsouzen k několika doživotním trestům.

Lékař se ale odvolal a začaly několik let trvající soudní tahanice. Vysloužily si nemalou mediální pozornost. Chvílemi se zdálo, že díky důkazům, které stále svědčily v MacDonaldův neprospěch, je doktor nadále na lopatkách.

Do toho ale vstupovaly výpovědi mladé Helen Stoeckleyové. Ta přiznala, že byla součástí vraždící party. Colette a její dvě děti si s přáteli vybrali záměrně. A Stoeckleyová dokonce označila svého spolupachatele - bývalého přítele, který ale už v té době byl mrtvý. MacDonald měl navíc na své straně část médii a veřejnost. „Je v něm něco přitažlivého. Když ho potkáte, tak si řeknete: Toto je dobrý, slušný, milý muž a systém selhal. Přemýšlíte nad tím, jak mu pomoct," popsal MacDonaldovo kouzlo novinář Jeffrey Elliot, který s ním připravoval rozhovor pro magazín Playboy.

V osmdesátých letech zemřela na cirhózu Helen Stockleyová i muž, kterého označila za parťáka. Při dalších odvolacích procesech bylo opakovaně upozorňováno na to, že mladá žena byla psychicky nevyrovnaná. Její výpověď tak mohla být zcela smyšlená. V to svědčila i skutečnost, že popis vraždy od Stockleyové se lišil od vyprávění MacDonalda o tom, jak si pamatuje činy údajné čtveřice on.

Na čí straně je pravda zůstává dodnes záhadou.