Lukáš Janičík, melancholie a měsíc v pár vteřinách

Ve filmu se skrývá na několik desítek příběhů, na střihu mě hrozně uchvacuje to, jak se dá úplně změnit příběh nebo dokonce i hlavní postava. Lidé, kteří pracují na filmu, se musí smířit s tím, že snímek se závratně proměňuje. Na začátku je vize, pak se změní tím, že ji někdo napíše na papír. Najednou se ale neshodují místa, herci a další drobnosti, film je obrovský kompromis.

close info Zdroj: archiv Lukáše Janičíka zoom_in

Tvorba dokumentu či filmu je, jako když se holka zamiluje do kluka, jenže on si pak ostříhá své krásné vlasy. Pořád ho miluje, ale vypadá úplně jinak. Pak se rozhodne odejít ze školy, na kterou dívku sbalil, zase asi pokrčíš rameny a hledáš v něm jenom to, co tam zůstalo. Podobné je to s tvorbou filmu, pořád metamorfuje.

close info Zdroj: archiv Lukáše Janičíka zoom_in

Dobrý střih nepoznáš, ale poznáš ten špatný. Střihač na natáčení nebývá, ale jeho prací je zakonzervovat snímek do posledního formátu. Jak přijde materiál do střižny, scénář neexistuje, navíc se říká, že film se rodí minimálně třikrát.

close info Zdroj: archiv Lukáše Janičíka zoom_in

Množství materiálu se liší projekt od projektu, ale někdy je to až sto hodin. Zpravidla jsou velice hodnotné i záběry, které se objeví náhodou v záplavě materiálu, například když někdo omylem zapne kameru, poklady…

close info Zdroj: archiv Lukáše Janičíka zoom_in

Existuje jeden dokument, který považuji za geniální, 2:0. Zápas Sparta Slavie, specifická práce je v tom, že kamery jsou namířené na diváky. Dá se mluvit o sociální sondě, spektrum diváků je široké, což je perfektní materiál, ze kterého byl sestříhán konečný snímek. Doporučuji, je to skvělé!

close info Zdroj: archiv Lukáše Janičíka zoom_in

K Praze patří melancholie, tedy k té mé Praze. Přišel jsem na způsob, jak si ji ochočit, a je to součást mé osobnosti, naučil jsem se ji vnést do svého života. Například jsem si vedl audiodeník, každý den byl vytvořen záznam alespoň dvou vteřin, nakonec vznikl průřez měsíce nebo několika měsíců - šum kavárny, rozhovor, projíždějící tramvaj… Myslím, že se mi daří ji zachytit i na těchto fotkách, je to další sebevyjádření.

close info Zdroj: archiv Lukáše Janičíka zoom_in