„Vše začalo jediným dotykem a mým tématem jsou ovály-ovoidy, zakulacené tvary, ženská témata,“ vysvětlovala své zaoblené objekty zájemcům na vernisáži. Prý nikdy nevytvoří dvě stejné věci. „Kdybych vyrobila šest talířů do jídelní sady, tak každý bude trochu jiný. S tím musí být zadavatel ztotožněný,“ dodala. Každý z vystavených předmětů, byl na počátku jen neforemnou hroudou hlíny. V expozici je z něj nenapodobitelný unikát. Keramik by sice, co se tvaru týče, dokázal udělat podobný, ale určitě ne identický výrobek.

Farmaceutka Blanka Němcová podle vlastních slov je teprve na začátku poznávání keramické tvorby. Věnuje se jí „pouhých“ pět let. Původně pochází ze severočeských Teplic a aktuálně bydlí a pracuje v Praze. Levín, městys v litoměřickém okrese s dlouhou keramickou tradicí, objevila zcela náhodou. Pořádají se tady sympozia keramiků i trhy. Blanka Němcová tady koupila zcela zdevastovanou nemovitost, tzv. podstávkový dům z poloviny 18. století, rozhodla se, že jej zachrání a že v něm bude pokračovat její keramická cesta.

Pustila se do několikaleté rekonstrukce a letos již v něm začala vypalovat v elektrické peci, což je výrazný posun v její dosavadní tvorbě. Právě tady teď vzniká nový Ateliér 28, pojmenovaný podle čísla popisného. Objekty modeluje zatím v pražském bytě, ale výpal probíhá v kovovém barelu někde mimo bydliště pod širým nebem. Naloží své náčiní do auta a díky malé velikosti výrobků i „pece“ se dá vypalovat téměř kdekoli. Výpal probíhá 24 hodin a cílem je dosáhnout tzv. redukční, bezkyslíkaté prostředí, pak se začnou objevovat barvy.

„Používám zelenou a modrou skalici, přírodniny, například mořské řasy, do kterých objekt „zabalím“. Zelená skalice obsahuje železo a ta modrá měď ve formě síranu měďnatého. Díky tomu dochází během výpalu k výrazným, ale nečekaným barevným vzorům,“ vysvětlila.

Své objekty zcela ponechá v rukou ohně. Topí se shora a prohořívají piliny. Když se sejde správná teplota a absence kyslíku, tak se objeví zajímavé a překvapivé barvy. „Po pěti letech experimentů si dokážu tipnout, jak to dopadne, ale stejně jsem často překvapená. Je to vždy věc nahodilosti a každý kus je tak originál,“ usmála se Němcová.

Část její výstavy je prodejní, ale cena keramických soch u jednotlivých objektů uvedená není. „Není to o ceně materiálu, ta hraje minoritní roli. V hlavě cenu mám, ale o té se bych ráda diskutovala s případným kupcem. Každý člověk, který si ode mě něco koupí, je pro mě důležitý. A právě prodej a kontakt s kupujícími je pro mě nesmírně obohacující,“ prozradila umělkyně.

Když něco vytočíte na kruhu, je to rychlé, ale ona dělá prý vše pomalu rukama. Pomalu modeluje tempem, které si sama hlína řídí a se vznikajícím výrobkem tráví tak mnoho času. „Objekty pak leštím doslova v klíně, takže do procesu a objektů dávám hodně své energie. Myslím, že to lidé vycítí, a často se chtějí povrchu dotýkat, věci vzít do svých rukou,“ říká Němcová.

Levín je pro keramiky skutečně přitažlivý. Historie její zdejší výroby je dlouhá nejméně šest století. Důvodem byla snadná dostupnost hrnčířské hlíny, jedno z ložisek bylo přímo v místě dnešního náměstí. Pro levínskou keramiku 17. a 18. století je charakteristická bílá hlinka (engoba) na červenohnědém střepu s průhlednou glazurou.

Topi Pigula