Bez diskusí jedna z nejlepších a nejpopulárnějších českých hereček se narodila 19. května 1941 v Žirovnici nedaleko Pelhřimova do rodiny pedagogů. Po vzoru rodičů chtěla být učitelkou. Úspěšně vystudovala pedagogické gymnázium, ale pak se rozhodla nastoupit dráhu herečky. Odešla tedy do Prahy, kde byla přijata na DAMU.

Pension pro svobodné pány
Iva Janžurová, žena mnoha tváří: hrála lepou děvu, dítě i osudem zkoušené dívky

Náklonnost k herectví se u ní ostatně projevovala už od dětství. „S bratry jsme vždycky vymýšleli programy, které jsme zejména u vánočního stromečku předváděli rodičům. Samé legrácky to byly. Já jsem si například jednou vyrobila sukýnku z pergamenu, ve které jsem tančila a chytla jsem od svíčky… Bylo to krásné, tedy ty časy,“ zavzpomínala herečka v jednom z rozhovorů pro Deník.

Od divadla k filmu

Své první angažmá získala v libereckém divadle F. X. Šaldy. Už o rok později se stala přední členkou pražského Divadla na Vinohradech, na jehož prknech vystupovala až do poloviny osmdesátých let.

V té době se zároveň začala prosazovat i ve filmu – jejího talentu si jako první povšiml režisér Karel Kachyňa, který ji obsadil do dramatického snímku Kočár do Vídně, pojednávajícího o konci druhé světové války. Právě ten odstartoval její období vážných rolí, které pak v sedmdesátých a osmdesátých letech vystřídaly úlohy komediální a humorné. Stačí vzpomenout na ty ve filmech Svatba jako řemen, Pension pro svobodné pány, Světáci, Pane, vy jste vdova, Čtyři vraždy stačí, drahoušku, Drahé tety a já, Marečku, podejte mi pero či Zítra to roztočíme, drahoušku. Dramatické role ale herečka neopustila – skvělé výkony předvedla ve filmech režiséra Juraje Herze Petrolejové lampy a Morgiana.

Iva Janžurová.
Iva Janžurová slaví významné jubileum, rodná Žirovnice jí posílá přání

V osmdesátých letech vytvořila i mnohé, dodnes oblíbené postavy v televizi. Vzpomeňme například na její scénky, které sehrála ve dvojici s Felixem Holzmannem, nebo na její sestru Huňkovou ze seriálu Nemocnice na kraji města. Spoustu úloh ztvárnila i v pohádkách či filmech pro děti a mládež (Páni kluci, Jak se točí Rozmarýny, Strach má velké oči).

Po revoluci sehrála výraznější postavu ve snímku režiséra Romana Vávry Co chytneš v žitě, za niž obdržela první sošku Českého lva. Skvěle jí sedly i role ve filmech Ene bene a Výlet režisérky Alice Nellis. Za postavu ovdovělé matky ve Výletu, kde jí sekundovaly dcery Theodora a Sabina Remundovy, získala Českého lva podruhé. Navrch je Janžurová například i držitelkou televizní TýTý, těší se i z čestného ocenění za přínos kinematografii, které jí udělili organizátoři filmového festivalu v Karlových Varech.

„Myslím, že s vlastním sebevědomím jsem to nikdy nijak nepřeháněla – pro mě je dost náročné všechny ty ceny přebírat. Ráda se nalíčím za jakoukoli postavu, kterou mám hrát, ale jít sama za sebe na jeviště a nechat se vytleskávat a fotografovat, to je pro mě docela nápor,“ uvádí herečka, která v posledních několika letech perlí na jevišti pražského Národního divadla jako královna Alžběta II. v inscenaci hry Petera Morgana Audience u královny. Roli dle gusta si před dvěma lety střihla i ve filmu Teroristka režiséra Radka Bajgara.

Sarah i Joce 

Mimořádných příležitostí se jí dostává i na jevišti pražského Divadla Kalich, kde ztvárňuje divadelní ikonu přelomu 19. a 20. století – Sarah Bernhardt. Na téže scéně se teď navíc připravuje na úlohu další velké hvězdy – tentokrát pařížského divadla a filmu – Joce de Guérande v inscenaci hry Jean-Maria Chevreta Pusťte mě ven! (česká premiéra je v plánu na 30. června pod žižkovskou věží).

Noc na Karlštejně
Hanzlík i Brodský. Karla IV. si zahrálo již několik známých herců

„Přijde mi, že jsme si čím dál bližší, přibývá mezi námi souznění, což mě moc baví a na hře mile překvapuje. Joce v závěru definuje svůj vztah k jevišti a publiku, říká, jak je hrdá na to, že je komik, a na plný sál před sebou, který vybuchuje osvobozujícím smíchem. Ten pocit by za nic nedala, v čemž se s ní ztotožňuji,“ usmívá se Iva Janžurová.

Vždy si prý myslela, že v těchto „mladistvých letech“, které slaví, si konečně bude číst všechny odložené knihy a koukat se na svoje filmy s pocitem, že toho snad neudělala málo. Zkrátka že si bude už jen užívat. „A přesto je pro mě pořád důležitější jít dál ve své profesi a ještě se v ní o něco snažit. I když mě napadá, jestli tohle třeba nebude moje poslední divadelní role, čert ví,“ doplňuje.