Nejdříve jsem se snažila několik let něco dělat, ale bez zdárného úspěchu. Vždy jsem se namotivovala a pak nevydržela. U žádné aktivity jsem nedokázala zůstat. Pak přišel zlom a já chodila pravidelně do fitness centra a začala jsem pozorovat konečně první změny na mém těle a tím pádem jsem i vydržela. Po pár měsících jsem cítila, že sport už je moje součást, ale není to úplně fitko. V té době jsem poznala Honzu, dnes již mého přítele. Který cvičil venku a já šla párkrát s ním. Díky němu jsem pomalu poznávala workout, co se pod tímto pojmem schovává, jak široká a rozmanitá škála prvků tu je. Postupně jsem potkávala další kluky, kteří se snaží cvičit a posouvat své hranice. Teď už vím, proč jsem nikdy nevydržela u ničeho, protože jsem nedokázala být trpělivá.

Street workout je především cvičení venku, proto ,,street”. Definic je několik, ale tohle je alfa omega. Můžete cvičit na klasické železné konstrukci, kterých je v Litoměřicích a jejich okolí hned několik. Ovšem nemusí to být jen hřiště. Můžete si najít venku jakékoliv místo, kam zavěsit kruhy či si vzít bradla. Nebo vůbec nic a trénovat stojky na trávě. Tohle všechno můžete dělat kdykoliv a vlastně kdekoliv na čerstvém vzduchu. Kreativitě se zde meze nekladou a nic není zakázáno. Jedná se o kombinaci silového tréninku a gymnastických prvků, které street i kalistenika provází a jsou jeho součástí.

Tohle všechno mě začalo bavit, protože jsem nebyla omezená na jedno místo. Najednou jsem nepotřebovala hromadu závaží a pomůcek. Postupně jsem mnohem víc dokázala vnímat svoje tělo. A časem ho i ovládala. Moc jsem chtěla umět stojku a myslela jsem si, že se to naučím hned. A to byl první kámen úrazu a překážka. Ze dnů se to protáhlo na týdny a následně na měsíce, kdy jsem měla milionkrát chuť se na to vykašlat. Pak vždy přišla ta myšlenka: ale nevzdávej to, už si spadla tolikrát a udělala si takových modřin. To už zvládneš. Nakonec vážně ano, teď mi stojka přijde naprosto přirozená a snažím se učit další prvky a těžší druhy stojek. A tak to je s každým novým cvikem. Trvá měsíce, někdy i opravdu pár let, než člověk vypiluje prvek do dokonalosti. Ale když se to konečně naučí, je to neuvěřitelný pocit, jak potom pohlížíte na sebe a své tělo.

close Elišku Horovou okouzlilo cvičení venku, věnuje se street workoutu info Zdroj: archiv Elišky Horové zoom_in Je tento sport pro holky? Je těžké soudit nebo škatulkovat, co je pro holky a co není. Obecně tenhle sport holky moc u nás nedělají. Ovšem taky máme úžasné mistryně, většinou jsou to Rusky, Ukrajinky, Američanky, ale i pár žen od nás a Slovenska se dokázalo na nějakou menší soutěž dostat. Ale normálně se žena v tomhle sportu nevidí. Jedním z důvodů je, že ne každé holce je vždy příjemné potkávat na hřišti jen samé muže, ale to se nemusíte vůbec bát. Kluci se párkrát podívají o co se snažíte a spíš vám vždycky rádi poradí a pomohou, než aby se vám někdo smál. Další věc je bolest, která doprovází celý tenhle sport. Zničené ruce, roztrhané a hluboké mozoly, nespočet modřin od hrazd, naraženiny, zablokované, skřípnuté či natažené svaly a nebudu lhát, i pár zlomenin. Ty vážnější zranění vznikají hlavně u tréninku nových prvků. Proto je potřeba se na věci soustředit a nic neuspěchat. Sice to člověk chce hned, ale pokud to vážně nezvládá, musí vydržet a nezkoušet, kam ho tělo pustí. Protože pak se může velice nepříjemně zranit. Za mě rozhodně ženy na workout patří a já budu ráda za každou, která se mi ozve a bude to chtít zkusit nebo přijde cvičit a pochopí, že to bude dlouhá, ale hezká cesta.

Sport je to náročný nejenom fyzicky, ale hlavně psychicky. Stále dokola zkoušet stejný prvek, mít pořád to velké nadšení pro věc. Nebát se, když se vám něco stane a jít dál. Jako v každé jiné věci, i v tomhle úžasném sportu je zapotřebí motivace, vytrvalost, disciplína. Nic víc a nic míň. Všechno ostatní je sekundární. Buď to chci dělat a umět, nebo ne. Zde je nevýhoda, že pokud nebudete používat expandér, tedy odporovou gumu, hned máte svou váhu. Není to jako ve fitku, kde si vezmete nejdřív pět kilo, následně 10 a za čas 25. Ne. Zde cvičíte rovnou se vším. A pokud má žena nějakou váhu rovnou, ve stojce zvedá třeba 60 kilo. A tělo si na to musí zvyknout pomalu. Popravdě první půlrok jsem jen nabírala sílu a taky mi trvalo asi 5 měsíců, než jsem udělala svůj první striktní přítah. Proto, holky, buďte na sebe tvrdé, ale také realistky.

Co bych doporučila holkám, které by chtěly začít? Nebojte se toho a věřte, že se to naučit dá. Mějte trpělivost a dávejte na sebe pozor. Žádná salta, 360 otočky a hlouposti ve stojce. Můžete si dost ublížit a to nikdo nechce. Vytrvejte a uvidíte, jak se vaše tělo začne měnit i vizuálně. Tohle platí pro všechny. Jsem ráda, že potkávám více lidí na hřišti. Více lidí chce umět takové prvky. Doufám, že za pár let se posunu ještě mnohem dál. Plánů a cílů mám hodně. Jen občas přijde do cesty nějaké zranění, tak ho nechte zaléčit, protože ne vždy jsem tohle udělala a teď nějaká cítím stále. Je to skvělé - můžete cvičit kde chcete a setkáváme se napříč kraji a poznáváme nové lidi.