Kliknutím zvětšíte„Líbí se mi, když dospělí hrajou volejbal. Důležití úředníci s chlupatými břichy poskakují jako děti, radují se a nadšeně vykřikují. Jejich manželky výskají jako malé holky. Ten, kdo má servis, musí říct ‚Plej!‘ a pak teprve pošle míč přes síť. My malé děti na hřiště nesmíme, ale já tam lezu a pletu se jim pod nohy. Dnes hraje náš dům proti sousednímu. Je tu i několik diváků. Zpocený a zadýchaný otec mi několikrát přikáže, abych se tam nemotal a šel ze hřiště. Když pak tatínkovi překazím vybrání míče, dá mi pohlavek a vynese mě za lajnu jako králíka a já se tam před očima všech rozplácnu. A v tom bezmocném vzteku na něj v slzách zakřičím to nejhroznější, nejstrašnější tajemství, které znám: ‚A řeknu to! Řeknu, že posloucháš Londýn!‘“
Tak vypadá úryvek z knihy Po strništi bos, v níž Zdeněk Svěrák, narozený v březnu roku 1936, vzpomíná na své rané předškolní dětství prožité v době existence tzv. Protektorátu Čechy a Morava, tedy de facto v době německé okupace během druhé světové války, kdy se poslech zahraničního vysílání rozhlasu („Londýna“) trestal vězením nebo v některých případech i smrtí.
Zmíněná scéna, v níž malé dítě ze vzdoru vykřikne opravdu nebezpečnou věc, se dostala i do filmu, jehož scénář napsal podle Svěrákovy knihy jeho syn, režisér Jan Svěrák, který toto dílo také režíroval. Sluší se dodat, že malý chlapec se v knížce otci později samozřejmě omluví a že nikdo ze sousedů na hřišti rodinu neudá. Z celé rizikové situace tak vzešla jen tíživá vzpomínka, jež byla pro malé dítě určitě traumatizující a kterou Zdeněk Svěrák před svými čtenáři nezamlčel.
Trailer k filmu Po strništi bos:
Anatomie dezinformátorské lži
Knížka Po strništi bos vyšla poprvé v roce 2013 a její autor poskytl po čase k jejímu obsahu rozhovor Mladé frontě Dnes, v němž uvedl, že váhal, zda má tuto hrůzu, kterou spáchal jako předškolák, na sebe prozradit. Tohoto přiznání se chytil bulvární deník Aha!, který v říjnu 2015 vydal článek s tzv. clickbaitovým titulkem „Dávný šrám na duši prozrazen! Zdeněk Svěrák (79): Udal vlastního tátu!“ Článek představoval zkrácený výtah z rozhovoru.
Fotografie titulku z deníku Aha! nyní zneužívají dezinformátoři a na jejím základě lživě obviňují Zdeňka Svěráka ze spolupráce s komunistickou Státní bezpečností. Důvodem k jejich útoku na známého scenáristu a spisovatele je pravděpodobně jeho dlouhodobá veřejná podpora, kterou vyjadřoval kandidatuře Petra Pavla na prezidenta České republiky, a jeho setrvalé veřejné vystupování proti populismu.
Zdeněk Svěrák podpořil kandidaturu Petra Pavla:
„Už je jasné, proč tahle amorální kreatura bez špetky slušnosti a lidskosti pomáhala komunistickému a fašistickému zločinci agentu Pávkovi na Hrad. Jistě na něj něco má i Pětidemolice. Svěrák je odporná zrůda, zbabělec a ubožák,“ uvedl 9. dubna 2023 na svém facebookovém profilu dezinformátor, označující se jako Slávek Novák.
Svůj komentář doprovodil koláží složenou z už zmíněné fotografie titulku Aha! a dále z výslovné lži, že Zdeněk Svěrák prý byl před listopadem 1989 udavačem StB s krycím jménem Rak. Zdrojem této informace je podle koláže „Twitter“.
Z původní vzpomínky na trauma předškolního dítěte tak dezinformátoři vytvořili dojem, že Svěrák spolupracoval s komunistickou Státní bezpečností a že jí snad dokonce udal vlastního otce. Přestože oboje je zjevná lež, začali lidé zmíněnou koláž na Facebooku ve větším počtu sdílet, velmi často s nenávistnými komentáři vůči Zdeňku Svěrákovi. Objevila se také v některých facebookových dezinformačních skupinách, například „Nebudeme volit strany podporující selhávající multikulturalismus.“ s 11,1 tisíce členů nebo „Předčasné volby 2023!“ se 4,6 tisíce členů (názvy skupin jazykově neupravujeme, pozn. red.). Do těchto skupin ji nasdílel právě dezinformátor Novák, od nějž se tato lež nejspíše začala šířit.
Ne, Zdeněk Svěrák nebyl agent StB
A jaká je realita? Zdeněk Svěrák se Státní bezpečností nikdy nespolupracoval, StB si jej pouze tipovala jako osobu, s níž by mohla spolupráci navázat. To se ale nikdy nestalo. „Na Zdeňka Svěráka byl veden svazek jako na kandidáta tajné spolupráce. Ale kandidát nebyl vědomým spolupracovníkem. Znamenalo to jen tolik, že si ho StB oťukávala, zda by si jej nemohla zavázat jako tajného spolupracovníka. K tomu však už u Zdeňka Svěráka nedošlo,“ uvedla pro Deník ředitelka Archivu bezpečnostních složek Světlana Ptáčníková.
Státní bezpečnost si podle ní předvolala Svěráka v roce 1980 s tím, že mu kladla za vinu, že namluvil na magnetofon protistátní nahrávku, a na tomto základě se ho snažila vydírat a získat pro spolupráci. Sám Svěrák na to vzpomínal v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes z roku 2007: „Myslím, že na mě někdy v roce 1980 nastrčili jednoho studenta. Ten mě přemluvil, abych mu na magnetofon namluvil básničku o nějakém funkcionáři, který si žije jako prase v žitě, má pěkné auto a chatu. Za nějaký čas si mě zavolali na výslech. Řekli, že pokud se s nimi nebudu scházet a dávat jim informace, můžou mě za tu nahrávku zavřít a dětem znemožnit studium. Tehdy děti řekly: Tati, my radši nebudeme studovat. Dopadlo to tak, že jsem na nabídku StB nereagoval, a oni se už od té doby nikdy neozvali.“
„K navázání spolupráce opravdu nedošlo, už v říjnu 1980 ukládají estébáci svazek do archivu. Naopak o dva roky později na něj zavádějí tzv. signální svazek, což znamená, že ho začínají vnímat jako osobu, u níž je třeba prověřit poznatky, které naznačují protistátní činnost,“ potvrdila Deníku Ptáčníková.
O co šlo? Divadlo Járy Cimrmana uvedlo v lednu 1982 novou hru Lijavec, která si na svou dobu celkem nepokrytě utahovala z panujícího režimu a obsahovala celou řadu narážek na aktuální dobu. Navíc se v ní vyskytovala postava tajného policisty, jež nemálo připomínala právě tehdejší estébáky.
„Dne 6. prosince roku 1982 byl podán návrh na zavedení signálního svazku na Zdeňka Svěráka. Svazek měl být založen pod krycím jménem ‚Sprcha‘. Požadavek předložil poručík Tomáš Cach, starší referent 4. oddělení 2a. odboru S-StB Praha,“ uvedla v roce 2012 v práci (Ne)možnosti působení Divadla Járy Cimrmana v podmínkách totalitního režimu studentka historie a bohemistiky Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Markéta Pechačová.
Deník proti fake news.Ve své práci Pechačová také uvádí, jak estébák Cach svůj návrh zdůvodnil: „V roce 1969 bylo Svěrákovi zrušeno členství v KSČ pro protisocialistické postoje a názory. V roce 1980 byl k jeho osobě získán poznatek o jeho účasti na bytovém kulturním pořadu, při němž byly natáčeny magnetofonové pásky se závadným obsahem. Sám Svěrák natočil na pásek povídku, která znevažovala politický systém v ČSSR, zejména vedoucí úlohu strany. V poslední době jsou zjišťovány negativní poznatky k činnosti jmenovaného v Divadle J. Cimermanna (sic! pozn. red.). Jedná se především o hru ‚Lijavec‘, kterou napsal Svěrák spolu s L. Smoljakem a vytváří v ní jednu z rolí. V dialozích dochází k narážkám a invektivám proti socialistickému zřízení v ČSSR. Hra má bouřlivý ohlas mezi obecenstvem, které ji spontánně dává do souvislosti s dnešním politickým zřízením v ČSSR. Negativní vyznění hry je o to závažnější, že převážnou část publika tvoří mladí lidé.“
Už v následujícím roce byla hra Lijavec zakázána. „Sezona 1983/84 je památná derniérou Lijavce. Konala se 23. října 1983 v brněnské Redutě,“ píše o jejím posledním uvedení Zdeněk Svěrák ve svém deníku, ocitovaném před časem Českým rozhlasem. Na jeviště se zakázaná hra mohla vrátit až po třech sezónách. Zdeněk Svěrák tedy nebyl udavačem StB, bylo to přesně naopak: StB po něm šla.
25
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
