Kliknutím zvětšíteZáplavu dezinformací proti Pavlovi lze rozdělit zhruba do tří skupin: jednak jde o nepravdivé výroky vkládané mu do úst, jednak o zveličování jeho problematické minulosti i pomocí lží a konečně o narativ, že chce jako prezident „poslat lidi do války“.
Pavlův protikandidát Andrej Babiš zase čelil zejména na twitteru kauze spojené s šířením krátkého videa ze své volební kampaně, které vyznívalo tak, že je hrubý ke své ženě. Video bylo totiž šířeno s legendou, že po projevu své ženy k ní polohlasně pronesl: „Tak, hubu drž.“ Podle dalšího videa, rovněž velmi krátkého výstřižku, zase údajně vyzval všechny, aby jako prezidentského kandidáta podpořili Petra Pavla (toto video ovšem vyznívalo spíše jako internetový vtip či mem).
Jak je to doopravdy?
Nepravdivé výroky
Podle dezinformátorů Petr Pavel pronesl například: „Na změně ústavy umožňující poslat jak českou profesionální armádu, tak ostatní bojeschopné do boje se již pracuje a jako prezidentovi mi bude ctí toto podpořit a podepsat,“ popřípadě „Jsme ve válce, je povinností každého bojeschopného muže či ženy bránit svobodný svět před agresorem“.
Tyto výroky rozšířil například dezinformační profil označující se jako HR General Director Jana Malá. Údajná Jana Malá neuvádí u svého jména žádnou firmu, v níž by měla jako generální ředitelka lidských zdrojů působit, a její profil působí jako účelově vyrobený falešný účet. Jako zdroj údajných výroků uvádí „twitter pana generála“. Zmíněné citace se objevují i v různých prorusky orientovaných veřejných skupinách na sociálních sítích
Všechny takto citované výroky jsou přitom zcela vylhané. Na twitterovém účtu Petra Pavla v rozporu s tvrzením dezinformátorů žádné takové příspěvky nejsou a nelze je dohledat ani s pomocí nástrojů, které se umí podívat na to, zda některé příspěvky nebyly v minulosti zveřejněny a později smazány. A to jednoduše proto, že tam nikdy publikovány nebyly.
Změnu ústavy musí navíc schválit nejméně tři pětiny Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a tři pětiny Senátu. To znamená, že by k takové změně byly potřeba hlasy nejméně 120 poslanců, takže by pro ni musela hlasovat i část poslanců opozice, jenom vládní hlasy by nestačily (vládní strany mají v parlamentu 108 poslanců, SPD 20 poslanců, ANO 72 poslanců). Žádné takové hlasování o změně ústavy ve Sněmovně neproběhlo.
Ani legenda zmiňující nejasně pronesená slova Andreje Babiše, podle níž údajně řekl své ženě: „Tak, hubu drž“ není pravdivá. Podle mediálního analytika Filipa Rožánka Babiš ve skutečnosti řekl: „Tak, kdo je další?“
„Stáhnul jsem záběry ČT24 živě a CNN Prima, nejkvalitnější zvuk má ČT24. Video ukazuje různé verze: originál, zesílení na 200 %, filtrování potlesku přes @ai_lalal a zesílení vyčištěné stopy. S ledabylou artikulací říká: Tak, kdo je další?“ uvedl Rožánek 16. ledna na svém twitteru.
Video, kde Babiš říká: „Proto vyzývám všechny, aby podpořili Petra Pavla“, bylo zase vytržené z kontextu. Šlo o výňatek z jeho pořadu „Čau, lidi“, kde ve skutečnosti přisuzoval tato slova premiérovi Petru Fialovi.
Lži o minulosti
Dezinformátoři se také snaží v případě Petra Pavla maximálně zveličit jeho problematickou minulost absolventa vojenského zpravodajského kurzu, na nějž nastoupil ještě za minulého režimu jako člen KSČ, a naopak co nejvíce zpochybnit vojenské akce, jež jsou oprávněně zmiňovány jako jeho zásluha, zejména vyproštění 55 francouzských vojáků ze silně ostřelované základny Karin v lednu 1993 v rozpadající se Jugoslávii (53 vojáků se podařilo zachránit živých, dva byli v době, kdy českoslovenští vojáci pod Pavlovým velením dorazili, již po smrti. Jejich těla vojáci odvezli spolu s jejich živými druhy, pozn. red.).
Například anonymně provozovaný web Vlkovobloguje zveřejnil 15. ledna neověřenou spekulaci autora podepisujícího se jako vlkp, což je zřejmě jeho provozovatel: „Babiš rozhodně nebyl vzděláván v takových dovednostech, jako je ostrý výslech zajatců, což podle toho, co jsem kdysi slyšel na vojně, byla povinná součást výcviku příslušníků speciálních jednotek hloubkového průzkumu, kam Pavel kdysi patřil. Prý šlo o cosi, co si obyčejný člověk umí jen těžko představit. Prý jedině mrtvola by se nerozmluvila po takovém výslechu… Ale věřím, že šlo jen o sprostou pomluvu!“
Stejný web o den později uvedl k akci z ledna 1993: „No, a co se týče čackého jenerála a Francouzů. Zase, každý, kdo se zajímá, tak ví, proč tam Francouzi byli. Protože Německo a USA potřebovaly rozbít Jugoslávii. A za jejich zájmy zemřely tisíce občanů. Tamní infrastruktura, rozbombardovaná bez povolení OSN 70 tisíci tunami amerických bomb, se nevzpamatovala dodnes,“ napsal na tento web kdosi označovaný jako Bořek.
Na sociálních sítích se zase začalo hojně šířit lživé tvrzení, že Pavel jako představitel NATO je za bombový útok na Srbsko zodpovědný a že je prý tedy válečný zločinec.
Jak je to ve skutečnosti? Ke zpravodajskému kurzu, který Pavel absolvoval, poskytl dne 17. ledna obsáhlé vyjádření na svém facebookovém profilu vojenský historik Eduard Stehlík. Mimo jiné v něm uvedl: „Onen zpravodajský kurs byl tříletý. První rok byl věnován intenzivní jazykové přípravě, která probíhala v Brně (ne v Moskvě, jak zde kdosi blábolí). Zpravodajské ‚řemeslo‘ si frekventanti osvojovali teprve ve druhém a třetím ročníku. Tyto dva roky absolvoval Petr Pavel v letech 1990-1991, tedy po pádu komunistického režimu a po zvolení Václava Havla prezidentem (29. prosince 1989).“
Jen těžko se tedy mohl Pavel za minulého režimu vzdělávat v nějakém ostrém výslechu zajatců, jak spekuluje anonym vlkp (který tvrdí, že to slyšel v době, kdy byl na vojně, přičemž se v jiných svých příspěvcích prezentuje jako senior v důchodovém věku, takže na vojně musel být ještě v letech před listopadem 1989).
Rovněž výroky o Jugoslávii jsou lživé, protože nepravdivě směšují různé události. Petr Pavel byl v Jugoslávii v letech 1992 a 1993, a to jako jeden z velitelů československého praporu v rámci mise UNPROFOR (United Nations Protection Force, tedy Ochranné síly OSN).
„Mise UNPROFOR byla ustanovena rozhodnutím Rady bezpečnosti OSN č. 721 ze dne 27. listopadu 1991. O účasti naší armády v mírových misích na území bývalé Jugoslávie rozhodla vláda tehdejší České a Slovenské Federativní republiky svým usnesením č. 27 ze dne 16. ledna 1992. Hned na to se ve Výcvikovém středisku mírových sil OSN v Českém Krumlově urychleně stavěl československý prapor v síle 500 osob začleněných do tří rot. Do jednotky byli zařazováni jen vojáci-dobrovolníci, kteří byli ochotni plnit úkoly nasazení na vysoké profesionální úrovni se schopností plně se podřizovat rozkazům a nařízením, které vyplývaly z mandátu OSN pro danou mírovou operaci,“ píše se o tomto úkolu na oficiálních stránkách české armády Army.cz.
Šlo tedy o mírovou akci s mandátem OSN, jež byla zaměřena na ochranu civilistů a civilních obcí, na humanitární pomoc a na plnění pozorovatelských úkolů v jugoslávské válce. K rozpoutání této války došlo z řady příčin, mimo jiné z důvodu zhoršující se hospodářské situace, vzrůstajících neshod mezi jednotlivými republikami a autonomními oblastmi jugoslávské federace, vzedmutí nacionalismu a dalších.
K bombardování Srbska silami NATO ve skutečnosti došlo až o šest let později, na jaře 1999, a to v rámci operace Spojenecká síla. Této operace se Pavel neúčastnil a nebyl v té době ani žádným čelným představitelem NATO, který by o ní rozhodoval – předsedou vojenského výboru NATO se stal až v roce 2015, tedy o 16 let později.
Lži o válce
A co lze říci k dalšímu hojně se šířícímu narativu, že Pavel jako prezident pošle lidi do války? Jednoduše to, že nic takového český prezident jen tak o své vůli udělat nemůže. Podle platného branného zákona může prezident vyhlásit případnou mobilizaci jen na návrh vlády, a ta to zase může navrhnout teprve tehdy, pokud by Parlament ČR vyhlásil válečný stav. K takovému vyhlášení je potřeba souhlas nadpoloviční většiny všech poslanců i senátorů.
Pokud jde o vysílání českých vojáků na zahraniční mise, nejde vůbec o žádnou pravomoc prezidenta. Podle současné Ústavy ČR přísluší vyslovování souhlasu s vysláním ozbrojených sil mimo české území Parlamentu ČR, pokud není takové rozhodnutí vyhrazeno vládě. Ta může sama o sobě vyslat vojáky do zahraničí na maximálně 60 dnů v případě plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně, při účasti na mírových operacích nebo při záchranných pracích po živelných pohromách nebo haváriích. O takovém rozhodnutí vláda musí opět neprodleně informovat obě komory parlamentu, z nichž každá je může nadpoloviční většinou členů sama zrušit.
Je pravda, že ministerstvo obrany připravilo ústavní novelu, podle níž by vláda mohla o vyslání vojáků rozhodnout i v jiných případech, například v případě ochrany života a zdraví, ohrožení majetkových hodnot nebo bezpečnosti České republiky. Změnu ústavy by však musely schválit tři pětiny obou parlamentních komor. Ani tato novela navíc nepřevádí pravomoc vyslat vojáky do zahraničí na prezidenta.
23
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
