Palach je právem připomínán jako hrdina, který chtěl povzbudit lidi k odporu. K pietě jako by už dnes nepatřila diskuse. Ta se však nad smyslem oběti mladého studenta vede už od roku 1969. Pomohl svou bolestivou smrtí někomu? Měl právo si vzít život? Neřešil osobní psychické problémy? Překládáme argumenty obou stran sporu.

Palachův čin probudil národ
ANO Palach chtěl vyburcovat občany proti okupantům. Jeho potřeby se staly celonárodní manifestací solidarity a nesouhlasu s okupací a postupující normalizací. Ačkoli se mu nepodařilo krátkodobě dosáhnout politických cílů, jeho čin se stal symbolem, který nakonec dovedl Čechy a Slováky ke svobodě.
NE Chtěl, aby byla zrušena cenzura a aby byla zastavena prookupantská tiskovina Zprávy. Pokud to úřady neudělají, chtěl generální stávku. Nic z toho se nestalo. Jestliže bylo jeho cílem povzbuzení uhasínajícího vzdoru, nepodařilo se ani to. Jediným výsledkem Palachova činu byl zmařený život pochodně číslo dvě - neprávem zapomenutého Jana Zajíce.
Sebevražda pro vyšší cíl je oprávněná
ANO Palach se patrně inspiroval sebevraždami buddhistických mnichů. I psychologie uznává, že zabít se pro vyšší cíl může zcela normální citlivý člověk. Jeho sebevražda nepramení z duševní nemoci, nýbrž z hodnocení reality. Člověk má právo nakládat se svým životem.
NE Sebevražda je odsouzeníhodná v každém případě. Tato byla politickou manifestací. Palachovy motivy jsou pochopitelné a lze je považovat i za ušlechtilé, v žádném případě ho však neopravňují k tomu, aby se zabil.

Nemohl dělat nic jiného
ANO Ozbrojený odpor proti okupantům nepřicházel v úvahu. Organizovat studentské nebo lidové protesty? Ty právě ztratily dech a lidé potřebovali nějakým způsobem vyburcovat. Odejít ze země a pokusit se o práci proti okupačnímu režimu odtamtud? To by se rovnalo rezignaci.
NE Pokud už je člověk odhodlán zemřít, má se pustit do boje. Jak řekl Radek Mašín, měl raději polít benzínem a zapálit Gustáva Husáka. I když nebudeme tak radikální, rozhodně bylo užitečnější založit odbojovou organizaci než marný klub živých pochodní.

Byl to uvážlivý čin
ANO Jan Palach byl podle svědectví současníků mladík se zvýšenou citlivostí pro společenské problémy. Okupace pro něj byla strašná rána, nechtěl však pasivně přihlížet. Trápily ho plané a poraženecké řeči. Vyzýval studenty k tomu, aby obsadili rozhlas a vysílali výzvu ke generální stávce. Teprve, když viděl, jak je to marné, rozhodl se k nejvyšší oběti.
NE Byl to přecitlivělý romantický student. V dětství byl vychováván pouze matkou, na které byl přehnaně závislý. Neměl prakticky přátele, byl to introvert na hranici normality, jak popisují někteří jeho spolužáci. Smutek a bezmoc z invaze se spojily s jeho soukromými smutky a frustracemi. Okázalá sebevražda spojená s politickým poselstvím byla vyústěním jeho duševního stavu.


