Život ve strachu. Některé jedince trápí i těžko pochopitelné fobie

Fobie je nadměrný strach z nějaké situace, objektu nebo zvířete. „Člověk, který trpí fobií, si bývá vědom toho, že jeho strach je přehnaný, přesto se bojí tak, že se danému spouštěči úzkostlivě vyhýbá. Fobie vám může do života přinést výraznou nepohodu a zhoršení kvality života,“ vysvětluje psychiatr Jan Hanka z Kliniky Yes Visage v Praze.

Někdy se jedná o to, že nevstoupíte za žádných okolností do výtahu a raději vyšlapete i deset pater. Jindy se bojíte důležitého vyšetření, protože máte strach z těsného prostoru, ve kterém budete uzavřeni.

Začíná to v dětství

Panický strach nebo panická reakce přichází v okamžiku, kdy se nejste schopni spouštěči vyhnout. Pojem „panika“ je ale širší a zahrnuje i záchvaty silné úzkosti bez zjevné příčiny.

Psychiatr Jan Hanka vysvětluje, že například fobie ze zvířat se objevují už u dětí v předškolním věku. „Na druhém stupni základní školy se s nimi setkáváme při návštěvě zubaře a u lékařských zákroků,“ upřesňuje lékař.

Nemoc, se kterou bojuje sexuolog Uzel, číhá bez varování. O to krutěji udeří

K fobiím patří i extrémní ostýchavost, tak typická pro období puberty. První problémy s agorafobií neboli obavou z otevřených prostranství a většího počtu lidí na jednom místě, strachem z létání a klaustrofobií přicházejí většinou mezi dvacátým a třicátým rokem věku.

Kdopak by se myší bál

„V chalupě s námi běžně přebývají myši, které se dovnitř dostávají z pole v sousedství,“ vzpomíná Barbora na své první setkání s projevem fobie. „Jsem na ně zvyklá a nijak je neřeším. Jednou k nám přijela sestra, seděli jsme všichni v kuchyni a ona najednou uviděla myš. Vyskočila nejdříve na židli, poté ještě na stůl a strašně ječela. Vůbec jsme nechápali, proč předvádí takové divadlo.“ Reakce člověka trpícího fobií je pro jeho okolí většinou zcela nepochopitelná.

„Strach z hlodavců, pavouků a hadů máme do jisté míry vrozený,“ hájí projev Barbořiny sestry doktor Hanka. „Tato zvířata vyvolávají podvědomou úlekovou reakci i u osob, které fobií netrpí.“ Rozdíl je v intenzitě reakce, která se pohybuje na škále mezi běžným leknutím a záchvatem paniky. Roli hraje temperament, tendence očekávat negativní události a celkové úzkostnější nastavení.

Rozhodně by nebylo spravedlivé označovat jedince trpící fobiemi za hysterické. „Fobie omezují v životě, protože jsou lidé kvůli nim nuceni vyhýbat se situacím, jež ostatní snadno zvládají. Na druhou stranu je fakt, že důsledné vyhýbání se výškám skutečně snižuje riziko pádu na nulu, stejně jako ofidiofobici, tedy lidé se strachem z hadů, nebudou doma uštknuti vlastní kobrou,“ dodává Jan Hanka.

Jak se projevuje?

Důležitým prvkem fobií je úzkostné očekávání, tedy déletrvající obava ze setkání s obávaným spouštěčem. Už při pouhém pomyšlení vám běhá mráz po zádech a prožíváte úzkostnou reakci, která se při setkání s objektem fobie mění až v paniku. Můžete mít dojem, že zešílíte nebo omdlíte.

Že se nejedná o žádné výmysly ani přehánění, dokazuje řada tělesných reakcí, které člověk na vědomé úrovni nedokáže ovlivnit. Patří k nim například bušení srdce, zvýšený tlak, třes, sucho v ústech či potíže s dýcháním. Typické jsou také fantazie o nějaké katastrofické události nebo náhlém útoku obávaného zvířete, které způsobují tyto reakce.

Malý Niky zvládl osm operací a chce zase chodit. Pomoci můžete i vy

Stanete-li se svědkem panického záchvatu, je vhodné dotyčného klidným hlasem přimět, aby si sedl a pomalu zhluboka dýchal do břicha. „Určitě nikomu nepomůžete posměchem ani bagatelizováním jeho pocitů. A už vůbec se nepokoušejte takovému člověku ,pomáhat‘ tím, že ho budete spouštěči úmyslně vystavovat, tedy házet po něm pavouky, zavírat ho do sklepa nebo vystrkávat na balkon v desátém poschodí,“ varuje psychiatr.

Můžeme fobii potlačit?

Řešení skutečné fobie patří do ordinace psychiatra a psychoterapeuta. „Navzdory tomu, že některou specifickou fobií trpí přibližně každý desátý člověk, jsou relativně vzácně diagnostikovány a léčeny,“ uvádí doktor Hanka. „Dokud jste schopni bez větších nesnází strachu ustupovat, nebudete mít potřebu vyhledat pomoc.“

Pokud si pacient léčbu přece jen vyžádá, je většinou složena z psychoterapie a vhodně zvolené medikace. „Celkem správná představa o léčbě spočívá v tom, že je potřeba se postupně obavám vystavit, což je pro řadu lidí nepříjemná vyhlídka,“ dodává lékař. Člověk si pozvolna zvyká na kontakt se spouštěčem, například hlodavcem, za současné práce s úzkostí a příznaky stresu.

„Když se nám podaří zklidnit se při pomyšlení na spouštěč strachu, je na čase postoupit ke sledování obrazů nebo videí s danou tématikou. Postupně se přechází k nácviku setrvání v reálné obávané situaci. Přesné provedení expozičního léčení musí řídit zkušený terapeut, nejlépe vycvičený v kognitivně behaviorální terapii,“ radí doktor Hanka.

Dospělý člověk musí sám posoudit, zda si může dovolit celoživotní vyhýbání některé situaci. U dětí je dobré jít příkladem a s klidným úsměvem obávanou situaci absolvovat s nimi, zkusit je motivovat povzbuzením nebo slibem odměny za statečnost. V případě nezbytných zdravotních úkonů může jednorázově pomoci lék na uklidnění.

Známé a neznámé fobie

Popsaných a pojmenovaných je několik set druhů fobií. Mezi podivné, avšak běžně se vyskytující, můžeme zařadit třeba aichmofobii. Jedná se o nadměrný strach z ostrých předmětů, který například znemožňuje pobyt v kuchyni. V některých případech zahrnuje i jehly, střepy nebo trny.

K velmi častým fobiím patří strach z malých uzavřených prostor neboli klaustrofobie. Může znepříjemnit život třeba tím, že člověk není schopen vstoupit do výtahu, letět letadlem nebo projít otočnými dveřmi. Obavy tohoto typu samozřejmě znemožňují výkon některých povolání. Klaustrofobik se těžko stane řidičem metra nebo kosmonautem.

Mrtvice hrozí i mladším lidem, o mozek je potřeba pečovat, říká odbornice

„Kosmonauti procházejí přísným výběrem a výcvikem, který by strach z uzavřených prostor odhalil již na začátku,“ upozorňuje doktor Hanka a žertuje: „Osoby trpící klaustrofobií bych mezi kosmonauty nehledal, pokud nebudou mít kosmická plavidla rozměry aspoň jako Titanic nebo Costa Concordia.“

V posledních letech se často hovoří o strachu z migrujících cizinců. „V případě xenofobie se ale nejedná o další z fobií v psychologickém smyslu, nýbrž o pojem ze společenských věd, označující nedůvěru až nepřátelství k odlišným kulturám. Projevy xenofobie lze pozorovat ve všech lidských společenstvích, dokonce i mezi jinými živočišnými druhy. Nedá se vymýtit, nebo jen těžko. Určitě bychom strach měli vyvážit dostatkem informací a dobré vůle, aby neplodil nenávist nebo násilí,“ varuje lékař.