Znali ho údajně ve starověkém Egyptě, zmiňuje se o něm řecký lékař Hippokrates. Zatímco v minulých stoletích byla tato choroba spojována spíš se slavnými umělci – skladateli Bedřichem Smetanou nebo Ludwigem van Beethovenem, malíři Vincentem van Goghem či Franciscem de Goyou, dnes postihuje lidi bez ohledu na věk, pohlaví či povolání. Možná i proto, že prostředí, ve kterém žijeme, je čím dál hlučnější. Auta, vlaky, chladničky, pračky, televize, počítače a koneckonců i sami lidé vydávají zvuky, se kterými se musí náš mozek neustále potýkat. Každý den na nás tak útočí stokrát více zvukových informací, než si naši předci vůbec dokázali představit. V poslední době se o nárůstu tinnitu hovoří i v souvislosti s pandemií a covidem… A – ano, před rokem a čtvrt jsem touto nemocí onemocněla i já.

Tinnitus je velmi nepříjemný symptom, který se projevuje pištěním, bzučením a mnoha dalšími intenzivními zvuky v uších bez vnějšího zdroje.
Neznají ticho. Vědci vyhlásili válku tinnitu, šum v uších trápí statisíce Čechů

Začalo to vlastně nenápadně – v únoru 2021 jsem si jednou večer uvědomila, že mi nějak divně bzučí žárovka v lampičce. Pro jistotu jsem ji vyměnila, ale protivný zvuk neustával. Druhý den jsem zkontrolovala celý byt, pečlivě prohlédla všechny žárovky, zásuvky, světla… Až poté jsem si uvědomila, že bzučení nevychází z žádného externího zdroje, ale je bohužel čistě interní – tedy přímo v mé hlavě. V první chvíli jsem to přikládala přepracovanosti a stresu a věřila, že potíž časem zmizí. Opravdový šok ovšem nastal, když jsem se o pár dní později vypravila na dovolenou do Jeseníků. Paradoxně jsem uprostřed absolutního ticha zasněžených hor bzučení slyšela ještě mnohem intenzivněji.

Po návratu jsem proto navštívila svoji obvodní lékařku a ta mě okamžitě poslala na ORL. Zaplaťpánbůh, první vyšetření dopadlo velmi dobře, ztráty sluchu na každém uchu byly jen minimální, vzhledem k mým (tehdy) osmačtyřiceti letům vlastně téměř zanedbatelné. Lékařka mi ale naznačila, že může jít o cévní záležitost nebo blokaci krční páteře, a vypsala další žádanky. A tak začal téměř roční kolotoč různých vyšetření, odběrů a testů.

Ortopedie, neurologie, psychiatrie atd.

Rentgen páteře skutečně ukázal tzv. poruchu osy a snížený prostor meziobratlových plotének. Začala jsem intenzivně rehabilitovat, aby se svalová dysbalance, pozůstatek dětské skoliózy a také téměř dvou let covidového home office u počítače, vyrovnala. Cvičila jsem opravdu poctivě, místo sezení u laptopu jsem při psaní občas stála, každý den navíc chodila pěšky z práce. Páteř se sice časem dostala relativně do kondice, úporný zvuk v hlavě ovšem nepřestával.

Medicína se intenzivně snaží nalézt účinnou léčbu na rakovinu.
Nový lék na rakovinu budí obrovské naděje. Nádory zmizely u všech testovaných

Posléze ani kompletní krevní testy, neurologické vyšetření a magnetická rezonance nic neodhalily. Byla jsem proto poslána i na psychiatrii – empatický a vstřícný psychiatr mi nasadil antidepresiva a léky na potlačení přehnané úzkosti (i když popravdě – jedinou výraznou úzkost mi způsobovalo právě ono vytrvalé bzučení). Přestala jsem raději pít alkohol, ke zlepšení ovšem stále nedocházelo, naopak, léky mě natolik utlumovaly, že jsem bzukot v hlavě slyšela ještě intenzivněji.

Po čtvrt roce mi lékařka z ORL sdělila, že už mi prakticky nemůže nijak pomoci. Našla jsem si tedy jiné ORL i jiného specialistu. Ten provedl další vyšetření, nasadil léky – Tebokan (extrakt z jinanu dvoulaločného), Cinarizin (odstraňující příznaky oběhových poruch, závratě, zvonění v uších a nevolnosti z pohybu) a Nasonex (nosní spray), neboť byl přesvědčen, že šum v hlavě způsobuje jak moje vrozená chudokrevnost (která se s přibývajícím věkem a masivním menstruačním krvácením samozřejmě zvětšovala), tak i podtlak v hlavě. Poctivě jsem všechny medikamenty brala půl roku, ale tinnitus nezmizel.

Situace k zešílení

Někteří mnou navštívení lékaři byli přesvědčeni, že za problém může téměř bezpříznakově prodělaný covid, jiní zase neskrývali názor, že jde naopak o vedlejší účinek očkování. Zajímavé je, že moje kolegyně, která po prvním covidu tinnitem též trpěla, se po druhém covidu „zázračně“ vyléčila. Když jsem tedy v lednu onemocněla koronavirem znovu, naivně jsem čekala něco podobného. Žel, právě mě se tinnitus držel jako klíště.

A tak jsem po večerech googlovala a hledala lidi se stejnými problémy či o svých potížích mluvila s přáteli a známými. A zjišťovala jsem, že tinnitem kolem mne trpí skutečně mnozí. Zkoumala jsem jejich zkušenosti – někteří mi tvrdili, že si na nemoc časem zvykli, jiní se naopak přiznávali, že je choroba natolik omezuje, že jim prakticky zničila osobní, často i pracovní život.

Já byla kdesi uprostřed. Jako divadelní dramaturgyně a příležitostná novinářka jsem byla stále mezi lidmi, a tak jsem si v pracovním procesu bzučení tolik nepřipouštěla. Nemoc mi dokonce nenarušila ani spánek, i přes bzučení jsem dokázala vždy do pár minut po ulehnutí usnout. Přesto občas nastaly situace doslova k zešílení, především tehdy, kdy jsem se potřebovala soustředit – při zkoušení inscenace, při psaní scénáře nebo nového článku, při čtení podkladů k práci, při překládání. Někdy mě ten protivný bzučivý zvuk tak ničil, že jsem nebyla schopna dělat vůbec nic, jen seděla, hleděla před sebe, vztekala se nebo usedavě plakala – a naprosto rozuměla tomu, že pacienti s těžší formou této nemoci musejí často změnit profesi, rozpadají se jim osobní a rodinné vztahy, ve výjimečných případech mají i sebevražedné tendence.

Ne, nemusíte si „zvyknout“!

Navíc mi začaly vadit veškeré nepříjemné zvuky z okolí, extrémně hlasité hovory v reálu i v telefonu mě až fyzicky bolely, někdy dokonce přímo bodaly do uší. Bzučení v hlavě mi v kombinaci s hlučnými lidmi kolem mě vyvolávalo občas akutní pocity na zvracení. Problém byl, že ne všichni mi moji „zvukoplachost“ věřili a mou prosbu po tichu respektovali, takže jsem se raději časem naučila si mikrofon v telefonu ztišovat na minimum a v hlučné společnosti jen tiše trpět. Anebo ji raději vůbec nevyhledávat.

Na duševním zdraví dětí se může podepsat řada faktorů.
Duševních nemocí u dětí přibývá. Včasný zásah může odvrátit katastrofu

Teprve před čtvrt rokem jsem dostala kontakt na MUDr. Zuzanu Veldovou, která se na léčbu tinnitu přímo specializuje. Způsob její diagnostiky i léčby je v mnohém unikátní, přesto si dovolím tvrdit, že její nejdůležitější vyšetřovací metodou je absolutní empatie. Ani jednou mi totiž při vstupním vyšetření neřekla věty, které jsem za poslední rok slyšela skutečně mnohokrát: „Nedá se nic dělat, musíte si na tinnitus zvyknout!“ Naopak! Její doporučení bylo zcela jiné: „Budeme společně pracovat na tom, abyste si tinnitus přestala uvědomovat!“

Jsem na začátku nové léčby a věřím, že bude úspěšná. A zároveň si říkám, že mnohé z toho, co Zuzana Veldová radí svým pacientům, lze aplikovat i v případě, že tinnitem vůbec netrpíte. Ostatně – sluch máme jen jeden.

Tinnitus, diagnóza H93.1 – (z latinského tinnitus – cinkot, zvonění, hřmot) skrývá širokou škálu subjektivních „sluchových“ vjemů, které nemají objektivní základ v akustické stimulaci. Pacient „slyší“ v jednom nebo v obou uších, někdy „uvnitř hlavy“, různé hluky – šumění, pískání, hučení, ťukání a podobně. Fantom sluchové percepce je značně různorodý a vždy individualizovaný.

Pokusme se tinnitus z hlavy vědomě vytlačit

Lékařka Zuzana Veldová má specializaci v oboru otorinolaryngologie (ORL) a foniatrie a vede nestátní zdravotnické zařízení v Praze. Pracuje též jako foniatrička a audioložka na Oddělení foniatrie a audiologie Kliniky otorinolaryngologie a maxilofaciální chirurgie 3. LF UK a Ústřední vojenské nemocnice v Praze 6-Střešovicích, dlouhodobě se věnuje problematice tinnitu, korekci sluchových vad sluchadly a péči o pacienty s poruchami hlasu. Potížemi pacientů s tinnitem se zabývá i její dcera, psycholožka a behaviorální terapeutka Karolina Janků, společně napsaly například příručku „Tinnitus a nespavost“.

Paní doktorko, co je to vlastně tinnitus?
Tinnitus je sice fenomén naší doby, ale na druhou stranu tu byl skutečně již dříve a trápil spoustu obyčejných lidí i významných osobností. Řada z nich se setkala s nepochopením nejenom svého okolí, svých nejbližších, ale mnohdy i lékařů. Tím se člověk dostává do izolace, dochází ke zhoršení subjektivního vnímání tinnitu a tím i k depresím.

​Tedy tinnitus zde byl, je a bude?
Ano, pokud budou příčiny vzniku, bude také tinnitus. Vyskytuje se u lidí takřka všech věkových kategorii, od útlého dospívání až po věk seniorský. Etiologie je různá, často se na vzniku podílí více faktorů. Organických či funkčních. Výsledek je ale vždy stejný. Nepříjemné subjektivní vnímání tónu nebo šumu, které dokáže výrazným způsobem zasahovat do běžného života, do mezilidských vztahů i do pracovních aktivit.

Čím nejvíc znepříjemňuje pacientům život?
Zejména poruchou koncentrace na pracovní povinnosti či zájmové aktivity. Pacienti s tinnitem mají největší potíže s jeho vnímáním hlavně v noci, kdy tinnitus není „maskován“ okolními zvuky. Často tedy přicházejí s poruchami spánku, což mnohokrát vede až ke spánkové deprivaci. Důsledkem toho je opětovné zhoršování vnímání tinnitu a pacient se potom dostává do bludného kruhu. K léčbě tinnitu je potřeba tzv. multidisciplinární spolupráce jak odborníků ORL, audiologů, foniatrů, neurologů, tak v neposlední řadě též psychiatrů a psychologů.

Zdaleka ne vše, co v lékárně koupíme, tam pak můžeme vracet jako už nepoužitelné.
Češi nevědí, které prošlé zboží mohou vracet do lékárny. Chybují nejen u léků

Jak vlastně k tinnitu v hlavě dochází?
Rozlišujeme, jestli došlo k akutraumatu – že pacienti byli vystaveni náhlému, velmi silnému rázovitému hluku, například střelbě, dělbuchům, zábavné pyrotechnice. V takovém případě je nutné poslat pacienty okamžitě na specializované pracoviště ORL v nemocnicích. Pokud se pacientům nedostane adekvátní péče, může dokonce dojít k trvalému poškození sluchu a vzniku trvalého tinnitu.

Ano, známý cestovatel Ladislav Zibura popisoval, že tinnitus u něj spustil jeden hlučný šamanský obřad. A když se jeho stav trochu zlepšil, stačil náhodný jednorázový hluk – bubnování při předávání literárních cen – a vše se vrátilo… A co druhá kategorie pacientů?
V druhé kategorii jsou většinou starší pacienti, kde se k nedoslýchavosti a tinnitu přidružují další onemocnění, ať už základní, či neurodegenerativní.

Takže tinnitus opravdu mohou způsobovat i nesprávné pohybové návyky?
Například IT specialisté sedí i dvanáct hodin ve strnulé póze, mají zvrácenou hlavu a zvednuté ruce, jejich vnitřní ucho není dobře zásobeno živinami. Spouštěčem mohou být i kardiovaskulární onemocnění, souvisí to často s výší krevního tlaku. Hypertenze i hypotenze zvyšují vnímání tinnitu, u hypertenze se často k tinnitu přidává nepříjemné vertigo – tedy točení hlavy.

Liší se léčba tinnitu i s věkem?
U mladších pacientů, kde je normální práh sluchu, nasazujeme vitaminoterapii plus tzv. TRT (Tinnitus Retraining Therapy), tedy léčbu šumem, jehož pravidelný poslech o adekvátní intenzitě způsobuje zmenšení subjektivního vnímání tinnitu. Za tímto účelem naši pacienti kontinuálně poslouchají širokopásmový bílý šum nebo růžový šum v MP3 přehrávači, případně v mobilu. Anebo si lze pořídit speciální tzv. generátory bílého šumu ve tvaru závěsných sluchadel. Efekt je potom ještě intenzivnější, protože šum lze počítačem nastavit tak, aby se co nejvíce podobal tinnitu daného pacienta. Tato metoda, kterou jsem naordinovala i vám, již pomohla tisícům pacientů vrátit se do normálního života. Je ale potřeba chtít něco pro sebe udělat, mít silnou vůli a cíl. Výsledek se pak určitě dostaví.

Věřím! A ta druhá skupina, která má často i problém s porozuměním řeči?
I tady výrobci sluchadel skvěle zareagovali – vyrábějí TCI, tedy kombinaci sluchadel a generátoru šumu dohromady. Pacienti mohou používat přístroj jako klasické sluchadlo, aby lépe rozuměli řeči v hluku a šumu, byli spokojenější a nebyli tak unaveni.

Při mé první návštěvě jsme se bavili i o psychogenních aspektech nemoci.
Týká se to především mladších pacientů, kteří intenzivně pracují, často jsou zaměstnáni v různých nadnárodních firmách a pustili se do své práce tak vehementně, že úplně zapomněli odpočívat. I těchto pacientů přibývá, chybí jim střídání práce, odpočinku, koníčků, času s rodinou. V rámci vypětí pak může docházet i k syndromu vyhoření, k úzkostem.

V rozhlasovém podcastu „Expedice do světa tinnitu“ jste řekla, že poškozený sluch mají často už malé děti.
Vyšetřovali jsme předškoláky a zjistili, že někteří z nich na audiogramu vykazovali ztráty sluchu i ve vyšších frekvencích – byť nikdo z rodičů žádnou sluchovou vadu neměl. Při zevrubném odebírání anamnézy pak často zjišťujeme, že už takto malé děti poslouchají hudbu ze sluchátek, což způsobuje velký akustický tlak a poškození sluchu. A že mnozí rodiče berou s sebou děti v kočárku na různé hudební festivaly. Velice bych apelovala na maminky a tatínky, ať svým potomkům – pokud je už musejí brát na takovéhle akce – pořídí chrániče sluchu. Vyšší citlivost na nepříjemné zvuky se totiž vytváří už v dětství.

Jak se tedy s tinnitem naučit fungovat?
Pacienti by neměli pobývat v absolutně tichém prostředí, ani ve velmi hlučném. V tichém totiž vnímají tinnitus mnohem výrazněji. Nejhorší je to v momentu, když si jdou lehnout. Proto jim doporučujeme před usnutím pouštět si různé zvuky, šumění vody, déšť, šplouchání moře. Některým vyhovuje i tzv. řečový šum – do prostoru bytu si pustí audioknihu, kterou čte někdo velmi krásným sametovým hlasem. (smích)

To mi bohužel nepomáhá, působím mj. jako dramaturgyně audioknih, když si pustím audio, mám pocit, že jsem v práci. Naštěstí ale nemám problém s usínáním.
To je dobře. Lidé s tinnitem mohou mít totiž skutečně výrazné spánkové obtíže. Dalším problémem jsou přirozená probuzení během noci, která si člověk ráno většinou nevybavuje. Pokud se však během nich obává svého tinnitu, budou trvat mnohem déle a ráno si je bude pamatovat. Zdá se jako velice pravděpodobné, že samotný tinnitus člověka nevzbudí, většinou je to ale první věc, kterou během probuzení slyší. Nejhorší je tedy kombinace velký hluk, stres a spánková deprivace – z tohoto bludného kruhu se snažíme pacientům pomoci.

Nesprávná poloha na toaletě může vést až k rakovině tlustého střeva.
Většina Čechů dělá na záchodě při vyprazdňování chybu. Může vést i k rakovině

Co tedy pacientům radíte?
Uléhejte a vstávejte ve stejnou dobu každý den, i o víkendu. Posílíte tím tzv. cirkadiánní rytmus (vnitřní hodiny). Zařaďte do každodenního života pohybovou aktivitu, nejlépe venku na denním světle. I ráno po probuzení se co nejdříve vystavte dennímu světlu, tím dáte vnitřním hodinám signál, že je čas vstávat. Večer před spaním omezte sledování monitorů notebooků, telefonů, iPadů apod. Mějte ložnici kvalitně zatemněnou a odhlučněnou. Před spaním je vhodné pokoj vyvětrat a udržovat teplotu mezi 18 a 21 °C. Zkuste po dobu usínání poslech tlumené hudby či zvuků navržených přímo pro tinnitus. Částečné maskování tinnitu vám může pomoci snadněji usnout a zvyknout si na jeho zvuk.

Rozumím, úplné přehlušení tinnitu by ale jeho intenzitu ještě zvýšilo.
Ano, a také nesledujte v posteli televizi, neluštěte křížovky ani v ní nepracujte. V pozdním odpoledni a večer nepijte kávu či jiné energetické nápoje. Před spaním také není vhodné kouřit. Alkohol sice navodí ospalost, v průběhu noci ale může narušit kvalitu spánku. Zařaďte do každého dne zklidňující rituál před ulehnutím do postele. Pomoci může např. relaxace, klidná jóga, čtení knížky, horká koupel. Vyhněte se před spaním řešení stresujících záležitostí a důležitých témat. Anebo hoďte obavy na papír! Vymezte si každý den určitý čas (např. patnáct minut) na sepsání svých obav a negativních myšlenek. Pokud je to možné, zkuste zvážit, jak byste své problémy mohli vyřešit. I když nepřijdete na žádné řešení, pouhé zapsání potíží může snížit vaši úzkost. Negativní myšlenky, které jsou umocněné negativními emocemi, nemusí plně odpovídat realitě. Zkuste najít důkazy, které svědčí proti pravdivosti vašich myšlenek.

Dá se tedy tinnitus vyléčit nebo potlačit?
Záleží na tom, jaká je příčina tinnitu i na komplexnosti léčby. Ideální je dosáhnout stavu, kdy tinnitus z hlavy postupně vědomě vytlačíme. K tomu nám slouží nejen TRT, ale i psychoterapie, psychologie. Za pět šest měsíců může dojít ke stavu, kdy si jej přestaneme uvědomovat.

Diagnostika tinnitu

První kroky v diagnostice tinnitu často provádí praktický lékař a dále specialisté – audiologové, foniatři, ORL, neurootologové, neurologové, na konzultacích se podílejí internisté, endokrinologové, chirurgové atd. V diagnostice je totiž důležité odlišit cévní malformace, případné nádory, kardiovaskulární a ušní choroby, traumata, metabolické, renální, endokrinní a vertebrogenní poruchy.

Vyšetřovací metody v audiologii se dělí na subjektivní (behaviorální) a objektivní. Při použití subjektivních metod je důležitá dobrá spolupráce pacienta a jeho chování. Prvním krokem k určení diagnózy je sepsání podrobné anamnézy. V případě tinnitu je nutné zjistit, jaký má charakter, zda je jeho tón vysoký, hluboký, zda se jedná o šum apod. Jestli ho pacient slyší neustále, nebo jen v tichu, zda slyší lépe v hluku, trpí závratí, bolestí v uchu atd. Důležité je diagnostikovat, zda pacient trpí poruchou sluchu nebo měl někdy se sluchem problémy. Stejně tak jsou důležité informace o kvalitě a způsobu jeho života, např. zda pracuje v hlučném prostředí, je často ve stresu apod.

Audiometrické vyšetření

Audiometrie je technika vyšetření sluchového prahu pomocí speciálních testů. Vyšetření zachycuje subjektivní vjem klienta na přesně definovaný zvukový podnět (intenzita, frekvence, charakter podnětu – tón, šum, slovo, věta). Provádí se v tiché komoře nebo kabině, kde je malý dozvuk a zvýšená pohltivost stěn.

Na začátku vyšetření je klient usazen na pohodlnou židli, nasadí si sluchátka a je vyzván, aby zmáčkl tlačítko, zvedl ruku nebo prst, až zaslechne daný tón. Je třeba, aby pacient reagoval na nejtišší podnět. Vyšetření začíná na frekvenci 1000 Hz – u normálního sluchu s intenzitou 30–40 dB, u sluchové poruchy 70 dB. Pokud pacient slyší tón této intenzity, snižuje se následně vždy o 5 dB do té doby, než klient přestane signalizovat, že daný tón slyší. Pak se intenzita opět zvyšuje po 5 dB, až udává opět slyšení. Zde se nachází práh sluchu.

Psychodermatologie zkoumá vliv psychických nemocí na stav pokožky.
Psychickou nemoc lze poznat podle kůže

Zvukový podnět může být přiváděn k sluchovému orgánu nejen vzduchem, ale i kostmi lebky. Musí však být velmi intenzivní, aby kosti lebky rozkmital. Proto se v audiologii k vyšetření kostního vedení používá vibrátor. Ten se pacientovi přiloží na bradavkovitý výběžek spánkové kosti ležící za ušním boltcem. Úkolem audiologa je pokusit se lokalizovat tinnitus a charakterizovat jeho intenzitu a frekvenci. Nejprve se vyšetří práh sluchu pro čisté tóny, potom je pacient požádán, aby se pokusil určit charakter a výšku šelestu. Audiolog mu nabízí jednotlivé frekvence a klient určí tu, které se šelest nejvíce podobá. Jakmile pacient určí jeho výšku, zkouší se touto frekvencí šelest maskovat.

Při vyšetření sluchu se ovšem používají i jiné vyšetřovací metody, jako například řečová audiometrie a další testy.

ZDROJ: Materiály byly zpracovány mj. s využitím webových stránek Z. Veldové, diplomové práce K. Janků „Vědomé strategie zvládání tinnitu“, knihy K. Janků a Z. Veldové „Tinnitus a nespavost“ a informací z podcastu J. Klugeho a M. Rasch „Expedice do světa tinnitu“.)