Chvíli pozoruje, jak plyne voda v Ohři, jak si jemný větřík pohrává s větvemi okolních stromů na březích. Občas prosvítající sluneční paprsky kouzlí s barvami, které se mladá malířka hned snaží zachytit na plátno. Štětcem „píše” další příběh řeky. Krajina kolem Ohře v Počedělicích jí učarovala. Podobně jako dalším výtvarníkům, kteří si zamilovali místa, kde často tvořil proslulý lounský rodák Zdeněk Sýkora, jehož díla obdivují lidé v galeriích po celém světě. Každoročně se tam na několik dní setkávají a tvoří, Sýkorovy Počedělice už podeváté lákaly také řadu jeho přátel, obdivovatelů a milovníků výtvarného umění.

„Jsou to nádherná a vzácná setkání. Těšíme se s manželkou celý rok, o to nesmíme přijít. Sejdeme se tady s přáteli, dalšími malíři, několik dnů vždy malujeme, je to krásné, atmosféra i prostředí,“ je nadšený Radim Vejvoda. Obrazy, které letos maloval, právě obdivuje několik lidí. Díla vzniklá při „soustředění“ v Počedělicích si totiž lidé mohou prohlédnout nedaleko řeky, malíři, kteří si letos dali u Ohře dostaveníčko tam instalovali výstavu.

Každý rok v létě jsou břehy v okolí Počedělic poseté umělci z celé republiky, všech věkových kategorií. „Letos je hodně vody, na našem oblíbeném místě je po kolena vody. Našli jsme si nové a je také krásné. Letos jsme měli namále, dceři se narodila dvojčata, navíc si zlomila nohu, ale podařilo se to, zvládli jsme to a jsme tady a je to skvělé,“ pokračoval malíř, který Sýkoru obdivoval už od mládí.

„Můj bratranec byl Sýkorovým žákem. Chodil jsem v létě malovat s ním a on mi vždy předával své vědomosti, poznatky od něj, znalosti, přenášel na mě energii Zdeňka Sýkory. Byl jsem takový skrytý letní žák Zdeňka Sýkory, zamiloval jsem si ho,“ vyprávěl Vejvoda, žák Františka Jiroudka. „Jednou jsme se s manželkou dostali k Sýkorovi, oblíbil si nás, konzultoval mi i diplomku. Začali jsme se s ním stýkat častěji, ze života už se nám nedostal, už jsme ho nepustili. Začali jsme sem jezdit, malovat na jeho oblíbená místa a jezdíme každoročně,“ dodal Vejvoda.

Během setkání v Počedělicích vzpomínali na Zdeňka Sýkoru i jeho další přátelé. Muže, jehož díla jsou ve spoustě světových galeriích, například i v Centre Pompidou v Paříži, připomínalo mnoho a mnoho nadšených konverzací.

„S hrstkou spolužáků jsme při studiích začali navštěvovat umělce a výtvarníky. Nemohl chybět samozřejmě ani Zdeněk Sýkora, s kterým jsem se seznámila díky jeho ženě. Nejdřív jsme navštívili jeho skvělou přednášku, nakonec jsme navštívili i Sýkorův ateliér na Tyršově náměstí v Lounech. Byla jsem z jeho díla nadšená a jsem nadšená dodnes,“ zavzpomínala přítelkyně manželů Sýkorových Lenka Bydžovská. Připomněla také historku, kdy měla možnost chvilku spolupracovat při vzniku legendárních Sýkorových linií. „Diktovala jsem mu údaje. Udělala jsem chybu, Sýkora chvíli váhal, jestli ji tam má nechat, jako náhodný akt, rychle se ale rozhodl ji opravit. Nezlobil se,“ přidala další osobní zkušenost.

Zdeněk Sýkora si okolí Loun a řeky Ohře zamiloval. Často se tam vracel, postával tam u plátna a tvořil, kouzlil svým štětcem, zval tam i své kulturní přátele, mnoho jeho pláten zobrazuje přírodu okolo vodního toku i vesničky v jeho blízkosti. Na místa, kde rád maloval, míří při každoročních setkáních nejen jeho známí, další malíři, ale i milovníci kultury a veřejnost. Chtějí nasát atmosféru míst, která tak Sýkoru okouzlila.

„Přijela jsem se jen podívat, mám ráda umění. Nejsem žádná velká malířka, občas si jen něco nakreslím pro sebe. Ale líbí se mi tady, zkusila jsem si tady řeku taky načrtnout. Je to tady příjemné, ráda zase přijedu, poslechnout si něco zajímavého,“ potěšilo setkání v Počedělicích Milenu Čásenskou z Loun s kterými byl Zdeněk Sýkora celý život spjat. V roce 1920 se tam narodil, v roce 2011 zemřel.