Když Jana Zajíčková na Stekník přišla, byly rozlehlé zahrady pralesem. Zámek byl hodně zanedbaný, poškozený, zpustlý. Dlouhá léta byla kastelánkou na sice unikátní, ale zavřené památce. Pak ale místu, nerozlučně spjatému s chmelem, svitla naděje. Začalo se opravovat a dnes je obnovena více než polovina komnat. Zámek se podařilo resuscitovat, vdechnout mu znovu život. Na Stekníku, kde návštěvníci obdivují dechberoucí nástěnné malby či mimořádnou italskou terasovitou zahradu plnou růží, mají ale i další sny. Rekonstrukci chtějí dokončit, na řadě je jižní křídlo. „Kdy bude kompletně hotovo, neumím říci, ale máme dobře nakročeno,“ usmívá se kastelánka.

Jak dlouho už jste kastelánkou na Stekníku?
Už od roku 1997, letos tedy 25. sezonu.

Dlouho jste byla kastelánkou na zavřeném zámku. Tuším 17 let?
Je to tak. Nebyl ale později zavřený úplně, snažili jsme se při různých mimořádných příležitostech v rámci možností zámek a hlavně zahrady lidem ukázat. Alespoň trochu. Snažili jsme se postupně dávat dohromady zahradu, byli jsme tu tehdy dva zaměstnanci, já a zahradník. Návštěvníkům se otevřela jako první. Lidé chodili nejdříve jen do zahrad a až v roce 2014 byla otevřena první část zámku oficiálně. Byla to zámecká kaple a chodba v patře. Už v roce 2013 jsme ale při různých příležitostech provázeli, lidé viděli kapli a mohli se podívat do několika místností, kde viděli jak se renovuje zámek.

„Dům, kde dnes bydlíme, byla ruina. Postupně jsme ho dali do pořádku. Stejně jako park a les,“ říká Zdeněk Schönfeld. V současné době rodina v romantickém duchu obnovuje mlýn u silnice Lenešice – Břvany.
Rád se zapojuji do práce na statku, říká šlechtic z Lenešic

Jaké to bylo kastelánovat na zavřeném zámku?
Hodně těžké. Hodně. Nebyli tu zaměstnanci, památka se ale musí udržovat a renovovat. Osm let tu probíhala oprava krovů a střechy, dělali jsme komplet novou elektriku, ta byla z nějakých 60. let navěšená jen na zdech, pak se dělaly inženýrské sítě, zázemí. Místnosti byly hodně, hodně zanedbané. Zahrada byla jeden velký zarostlý prales, když jsem přišla. Vše se dělalo s jedním zaměstnancem, pak nějaký čas ani ten nebyl, zůstala jsem tu chvíli i sama. Pomáhali kluci z civilní služby nebo lidé na veřejně prospěšných pracích. Až v roce 2012 svitla naděje, dosáhli jsme na nějaké peníze, začalo se opravovat. Bylo to vysvobození z hodně tristního stavu.

Zdroj: DeníkHodně práce, ale pak jste zažila resuscitaci zámku, období, kdy mu byl vdechnut nový život.
Byla to euforie. Hrozně hezké období, začala se dařit obnova. Už jsem na to také nebyla sama, vytvořil se malý tým, který pomáhal. Získali jsme první větší peníze na rozsáhlejší rekonstrukci části zámku. V roce 2019 se nám pak podařilo opravit v podstatě polovinu zámku, včetně sala terreny a velkého sálu. Návštěvníci tak mohou vidět naše nádherné fresky a nástěnné malby.

V jakém stavu je zámek nyní?
Zámek je přístupný vlastně celý. Máme opravené západní křídlo, kde si návštěvníci připomínají osudy rodiny švýcarského konzula Gerolda Déteindre, která byla posledním soukromým majitelem Stekníku. Restaurovali jsme tuto část podle dobových fotografií, které jsme měli k dispozici. Je úžasné, že se to tak podařilo. Zrenovovaná je také kaple a dva velké sály. Jižní křídlo čeká na obnovu, je před restaurováním, přístupné je při různých příležitostech. Návštěvníci se tam mohou podívat na restaurátorské sondy, které odhalují část výmalby. Je tam také výstava historických kočárků a hraček. Na přípravě obnovy této části nyní intenzivně pracujeme. Chceme tam ukázat starší období života na zámku.

Průměrné ceny nájmů v prvním čtvrtletí 2022 podle dat inzertního portálu Annonce
O tři roky zpět. Ceny pronájmů bytů se vrátily na úroveň z jara 2019

V jaké fázi je oprava jižního křídla?
Letos by tam měl proběhnout průzkum výmalby. Bude se také v tomto a příštím roce chystat projektová dokumentace na rekonstrukci této části, získali jsme na to dotaci osm milionů. Obnova je zamýšlena poměrně velkolepě. Dotkne se fasády, ta by měla být nová, rozlehlých zámeckých zahrad, sanace svahu, který ujíždí, odvodnění, rekonstrukce celého jižního křídla, obnovy místností, mělo by se zlepšit také zázemí.

Kdy bude kompletně hotovo?
Těžká otázka. Když budeme mít štěstí a vše se hned povede, tak rekonstrukce může trvat šest nebo sedm let, možná deset. Opravdu teď nevím, je to hodně práce, bude záležet na dotacích a podobně. Vše musí na sebe navazovat. Záleží také, jestli vyjde žádost Žatce do Unesca. Pokud by vyšla, věřím, že by se práce urychlily. Pokud ne, je možné, že se zpomalí. Takže kdy bude hotovo, neumím říci, ale máme dobře nakročeno.

O jaké investici se řádově bavíme?
Těžké říci. Ale co jsme my odhadovali, předpokládáme, že to budou nižší stovky milionů.

Černá stavba u Budyně nad Ohří a její okolí. Archivní foto
Miliony na černou stavbu u Budyně měla, tisíce na pokutu ne. Soud s ženou vyběhl

Zkusím říkat jména a zajímalo by mě, co znamenala pro Stekník. Jan František Kulhánek z Klaudensteina.
To je jedna z nejvýznamnějších osobností zámku. Nechal zámek opravit, přistavěl jižní křídlo a kapli, nechal vybudovat dva sály, reprezentativní zahradu. Dal zámku současnou podobu. Zámek nechal poměrně velkolepě vyzdobit, taková úroveň je v regionech výjimečně, pracovali tu umělci, kteří působili také na Pražském hradě. Stekník nebyl jen venkovské sídlo běžného typu, byl honosně vyzdoben, ještě dnes je tu přes 90 kusů sochařských děl. Jen na zahradě bylo kdysi 60 plastik. Kulhánkové tu kdysi také začali pěstovat chmel. Rodina byla původem ze Žatce, měli tam několik domů, předkové byli výběrčími daní v kraji. Jan František vstoupil do armády, budoval vojenskou kariéru, v několika bojích byl vyznamenán, zároveň se věnoval Stekníku.

Švýcarský konzul Gerold Déteindre.
Jeho rodina byla posledním soukromým vlastníkem. Měl tady své sídlo, normálně tu bydlel. Zval na Stekník také zahraniční diplomatické návštěvy. Bryčkou vždy jezdil do Trnovan, odkud jezdil vlakem do Prahy. Později rezignoval na svůj úřad a začal se věnovat správě velkostatku, byl významným obchodníkem s chmelem. Díky svým kontaktům ho prodával do celého světa.

Ilustrační foto
Ceny ojetých aut stále výrazně rostou. V bazarech za rok stouply o desítky tisíc

Bylo vaším snem stát se kastelánkou?
Tak to jste mě zaskočil, to ani nevím. Jako dítě nevím. Vždy mě zajímaly humanitní vědy, jako umění a filozofie. Když jsem pak byla na vysoké škole, tak jsem asi neměla cíl být kastelánkou. Ale osud mě sem tak nějak zavál. Když jsem přijela na Stekník poprvé, byl v žalostném, hrozném stavu. Byl promrzlý. Ale do oken šlo zimní slunce, zapůsobil na mě svou čistou atmosférou. To mě zaujalo. Zámek byl opravdu ve strašném stavu, stejně tak zahrada. A možná to mě vyburcovalo k tomu, že zámku chci pomoci. To byl asi ten impulz, přišlo mi ho líto, viděla jsem v něm již tehdy velký potenciál, byla to výzva. A to ve mě zůstalo.

A jaký je současný sen kastelánky na Stekníku?
Aby se obnova dotáhla do konce. Bude to obrovský nápor práce, ale je to fajn výhled. Těším se, i se trochu obávám. Ale je to hezký plán, jsme pro to nadšení.

Zámek Stekník

Na místě dnešního zámku stávala kolem roku 1600 pozdně středověká tvrz rytířské rodiny Kaplířů ze Sulevic. V roce 1681 koupil zbytky vyhořelé tvrze bohatý žatecký měšťan Jan Jiří Kulhánek, na místě tvrze postavil barokní zámek. Ve 2. polovině 18. století jeho vnuk Jan František z Klaudensteina vtiskl zámku současnou rokokovou podobu, došlo k velké přestavbě památky. Posledním soukromým vlastníkem byla rodina švýcarského konzula Gérolda Déteindre. Později zámek sloužil pro potřeby statku, následně jej jako depozitář využívala Národní galerie. V roce 1997 jej do správy získal Národní památkový ústav.