Z Tuzexu to nejlepší! Džíny, delikatesy, ale i škodovky...

V Tuzexu bylo možné nakoupit například nejžádanější zboží džíny značky Lee. Ale i dámské módní ošacení a hlavně spodní prádlo nebo plavky. V některých případech šlo o nepříliš kvalitní zboží, mělo ale pěkný obal.

Proč vlastně vznikl? Stát chtěl valuty

Důvodem založení Tuzexu byla snaha odčerpávat od obyvatelstva tvrdou cizí měnu, tedy valuty. V našem regionu to bylo zvláště účinné, protože hodně lidí bylo vysíláno na desítky zahraničních montáží, například jich stovky pracovaly na stavbě ropné rafinérie v syrském Homsu.

Také bylo množství osob, které za zranění ve druhé světové válce či z jiných důvodů dostávaly část důchodů nebo odškodnění z tehdejšího západního Německa ve velmi ceněných markách. Těmi obyvatelům přilepšovali také jejich příbuzní z Německa.

Tyto valuty se pak směnily za takzvané tuzexové poukázky, jejichž přesný název zněl „Papírové odběrní poukazy na nákup exportního zboží" a měly velikost přibližně jako kreditní karta.

Paralelní měna pro většinu nedostupná

Všichni je ale znali pod lidovým názvem „bony". Byla to vlastně paralelní měna, pro většinu občanů nedostupná, hodnota poukázek byla od 0,5 až po sto tuzexových korun, zvláštní byla jedna poukázka v hodnotě 71,5 tuzexové koruny. Proč tomu tak bylo, nikdo neví. Jenže tam, kde panuje touha získat určité luxusní zboží, vznikne černý trh. A ten byl vskutku impozantní.

K fenoménu měst patřili v té době veksláci, kteří se kolem těchto prodejen shromažďovali a vytvářeli novou ekonomickou subkulturu. Ačkoliv jeden bon stál ve skutečnosti jednu korunu, tady se prodával za čtyři nebo pět korun.

Veksláci také brali zahraniční měnu a například za jeden dolar nabízeli sedm bonů. Polovina z veksláků byli Romové, kteří se kupodivu hladce dostávali přes hranice, údajně za příbuznými, okřídleným se stal výrok jednoho z vysokých funkcionářů: „Pusťme je, třeba se už nevrátí." Ale oni se vždy vrátili.

Před každým Tuzexem hlídkovali příslušníci Sboru národní bezpečnosti (SNB), kteří ale v podstatě fungovali jako ochranka pro zavedené gangy, a odháněli nebo zatýkali takzvané neorganizované veksláky. Proč tak činili, je nasnadě.

O jaké zboží byl největší zájem

Největší zájem byl o džíny, ty byly k mání od deseti do dvaceti bonů. Dále to byly šperky nebo lehoučké a průsvitné dámské spodní prádélko.

Velký zájem byl o nápoje, nejvíce šly na odbyt Coca-Cola a pivo Heineken nebo Budweiser (Bud) v plechovkách, z alkoholických nápojů koňak Napoleon, whisky Johnnie Walker anebo Long John. Případně gin.

Z potravin dominovala pravá brazilská káva, ale bralo se i zboží, které přitahovalo především pestrým a pěkným balením. Byly zde také mechanické nebo elektronické hračky, digitální hodinky, hrnce a příbory z nerezu.

Z elektroniky „frčely" magnetofony, rádia a televizory značky Grundig, nebo walkmany, tedy malé kazetové přehrávače kupované hlavně pro odrostlé děti. Někdy se objevily i levné typy počítačů Atari.

Vrcholem nákupu v Tuzexu byla samozřejmě auta, největší zájem byl o francouzské simky a renaulty, dále o americké fordy a sovětské žiguli. Nicméně bylo možné koupit i česká auta, Škoda 105 L byla k mání za sedm tisíc bonů. Po roce 1992 se podnik Tuzex stal akciovou společností a v roce 1998 zanikl zcela.

Úspěšní veksláci se pak snažili najít nové pole působnosti, protože měli dost peněz na to, aby se například zúčastnili na začátku devadesátých let minulého století především malé privatizace. Bohužel, byli dobří penězoměnci, ale jako podnikatelé většinou neuspěli.

Téměř na sklonku komunistického režimu, v roce 1988, měl Tuzex 170 prodejen, ve kterých se prodalo zboží za čtvrt miliardy dolarů.

Ve druhé polovině 90. let nakonec skončil Tuzex v konkurzu.