Skupina islámských teroristů vtrhne na veřejné místo a ve jménu Alláha začne střílet nevinné lidi. Stalo se to v Paříži, krátce před tím v Sydney. Může se to stát i u nás v České republice? Bezpečnostní experti tvrdí, že není otázka, zda se to stane, ale kdy se to stane…
Já si nemyslím, že informovat lidi znamená je děsit. Kdybych já teď vypouštěl vysloveně spekulativní věci, které můžou říkat odborníci, ale ne politici, tak by to nebylo fér. Nemůžeme to dlouhodobě vyloučit, ale zároveň nemůžeme říkat, že nějaká taková hrozba je za dveřmi. Všechny složky, které jsou k tomu určeny, samozřejmě mají jakousi informační pohotovost a sběr informací je velmi intenzivní a žádné z nich zatím nenasvědčují tomu, že bychom byli ve srovnatelné situaci s Francií. To ovšem neznamená, že si můžeme v těchto chvílích dát nohy na stůl a nedělat nic, to vůbec ne.

Vnitřní bezpečnost si unijní státy zajišťují samy. Není to informace, kterou stát normálně zveřejňuje. Ale občané této republiky chtějí ujištění, že stát udělá maximum pro lepší ochranu hranic, zlepšení výzvědné a zpravodajské činnosti, posílí celkově bezpečnostní složky. Co a kdy má vláda v plánu?
Řekněme, že monitorování pohybu určitých osob nebo jejich kontakty nebo nějaké radikalizující se skupiny na našem území v tuto chvíli nepředstavují konkrétní ohrožení.

Kdy bude jednat vláda o imigrační politice? Na trajektech bez posádky přijíždí přes Itálii spousta syrských uprchlíků a Unie včetně České republiky se začíná dohadovat, jak se o toto břemeno podělí.
To je obrovské téma na dlouhodobé a komplikované řešení v rámci celé Evropy. Zkušenosti z toho, jak je to nastaveno doposud, nejsou optimální, přičemž výraz optimální je velice slabý. Česká republika, protože byla také dlouho zavřenou společností, neřeší tento problém v nějakém akutním slova smyslu. My tady nemáme imigranty druhé, třetí generace v masovém měřítku, jejichž včlenění do společnosti se ne vždy daří, například Německu. Pokud bych měl odpovědět přímo na Sýrii, tak my nejsme, což vláda ve shodě deklarovala, přáteli určených kvót, že ten národ vezme tolik a tolik tisíc uprchlíků. Budeme se maximálně snažit o humanitární a zdravotnickou pomoc. Exportovat ji přímo na postižená místa. Vláda se nechystá přijímat uprchlíky a může za to být i kritizována. Nikdy nenajdete řešení, které by uspokojilo všechny. Někteří idealisté možná budou říkat, že se chováme macešsky nebo sobecky, ale já si v tom kontextu teď nedokážu představit, že bychom mohli nějak masivně přijímat. Nejsme na to kapacitně ani technicky vybaveni.