„Srbsko? Vždyť tam nic není. Jen zaprášená krajina a polorozpadlé vesnice," podivil se známý, když jsem před ním zmínil destinaci svých nedávných cest. On se zrovna vrátil od Egejského moře, kde si užíval řeckého slunce. A tímto názorem mi opakovaně potvrdil, že přejezd Srbska pro nás pořád zůstává jakýmsi nutným zlem při putováním do Řecka, Bulharska nebo Černé Hory. Ke skutečnému seznámení s tímto pozoruhodným státem je třeba opustit fádní svět dálnice. Dobrým návěstidlem jsou hnědé informační tabule, které byly během posledních let hojně instalovány podél nejdůležitějších silnic. Ty cizince přivedou k řadě zajímavostí, o jejichž existenci dosud neměli tušení.

Úžasná různorodost

Srbsko je zemí mnoha přírodních tváří a kulturních pokladů. Z temnot pravěku tu uvnitř monumentálního kaňonu Dunaje vystupuje na denní světlo prehistorická kultura archeologické lokality Lepenski Vir. Naopak vrchol antické civilizace představuje Gamzigrad, vyšperkovaná rezidence římského císaře Galeria nedaleko Zaječaru, zapsaná do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Stejnou poctou se může pochlubit také dvojice pravoslavných klášterů Sopočani a Studenica. Dalším ukázkovým příkladem středověkého stavitelství je opevněný klášter Manasija. Ten leží kousek od hlavního tahu do Řecka. Přičemž jako přídavek lze absolvovat krápníkové podzemí blízké jeskyně Resavska pećina.

Podobný zážitek číhá nedaleko trasy k pobřeží Černé hory: u města Užice se tyčí velkolepý portál jeskyně Potpećka pećina a o pár kilometrů dále k východu najdeme Ovčarsko-kablarskou soutěsku, kde se pod rozeklanými skalami ukrývá přibližně desítka tichých monastýrů. S koncem turecké nadvlády, bohužel, byla necitlivě zničena většina architektonických památek této periody srbských dějin. Existuje ale pár výjimek. Například ohromná pevnost uprostřed centra Niše. Nebo starobylý kamenný hamam v lázeňském středisku Soko Banja. Tady se pod potemnělou kupolí horkého zřídla léčivého pramene otevírá svět orientálních příběhů.

Po kontroverzních osmanských vládcích zároveň zůstalo bohaté množství nehmotného dědictví. Namátkou vzpomeňme ručně tkané koberce ćilimy, jejichž tradiční výroba stále patří mezi pýchu jihosrbského Pirotu. A autentický hlas muezzina se dodnes nese nad prejzovými střechami Nového Pazaru. Naproti tomu úrodné roviny na severu Srbska dýchají typickým rázem střední Evropy. Ovšem pozor, i mezi slunečnicovými lány Vojvodiny naráz divoce víří cikánské housle, mistrně šlape uherský cimbál, strojově přede srbská harmonika, sentimentálně drnká chorvatská tambura a zarputile kvílí turecký klarinet.

Ráj pro batůžkáře

Pro mnoho příchozích ze západu znamená vstupní bránu Srbska bělehradské nádraží. „Dříve jsem pronajímal pokoje ve svém bytě, teď pracuji pro čtyři hostely. Přes léto si slušně vydělám. Rok od roku sem přijíždí daleko více cizinců," řekl mi Vladimir Zeremski, světaznalý padesátník, který večer co večer čeká u mezinárodních rychlíků a loví nezávislé cestovatele. Já už v jeho drápcích uvízl podruhé. Tentokrát jsem ho ale na peróně vyhledal cíleně, neboť již o rok dříve mi zajistil výborné ubytování.

Podobně se vyznamenal i letos. Na dvě noci jsem získal samostatný jednolůžkový pokoj v čistém hostelu Mr. Walker. Cena ubytování činila krásných 10 euro za jednu noc. Pět minut chůze od nádraží a patnáct od pěší zóny. Která jiná evropská metropole vám může nabídnout takové podmínky?

Pomalu se blížila jedenáctá večerní. Vladimir už měl po šichtě, takže jsme společně vyrazili na kávu a trochu se projít po městě. Bělehrad totiž nezná večerku. O přísun energie se starají výtečné chuťové variace místních lokálů, bohatě zalévané vínem, pivem nebo poctivou rakijí. Zde se prostě žije naplno a nonstop.

Užitečné informace

Do Srbska již můžeme cestovat i s občanským průkazem. V zemi platí přihlašovací povinnost a ubytovatel je vám povinen vystavit bílou pobytovou kartu, kterou odevzdáváte při výjezdu. Předložení tohoto dokumentu ovšem nebývá na hranicích vždy striktně požadováno. Zvýšený zájem zahraničních návštěvníků nastartoval boom rozvoje služeb pro turisty. Zatímco mnohé hotely z Titovy éry dosluhují, prudce se rozvíjí především sektor agroturistiky, nabídka outdoorových aktivit a především gastronomických akcí.

Zpracoval Jakub Hloušek