Ze staré vesnice vzniklo město, líčí pamětnice Gertruda Volná proměnu Meziboří

Narodila se v západních Čechách, ale hned po svatbě zamířila Gertruda Volná i s manželem do Meziboří na Mostecku. Prožila tam budování nového sídliště, proměnu města. „Meziboří se mi líbí. Měli jsme s manželem nabídku jít jinam, ale líbilo se nám tady. I děti se zuby nehty bránily. Nikdy jsme nelitovali, že jsme zůstali,“ vypráví ve svém útulném pokojíčku v Domově sociálních služeb v Meziboří.

„Moc ráda jsem chodila nahoru do lesa. Do okolní přírody, ta je v okolí krásná,“ vyznává se Gertruda Volná.

Ve školkách jsem pracovala celý život. Miluji děti, říká Jaroslava Matlasová

Mostecko

Narodila se sice v západočeském Nejdku, srdce ji ale přirostlo právě k Meziboří. „Stále na Nejdek moc ráda vzpomínám, je to rodné město. Mám na něj krásné vzpomínky,“ říká seniorka. „Také Karlovy Vary jsem měla moc ráda, tam jsem také chvíli byla,“ dodává.

Byla nejstarším z osmi dětí. A také proto se po základní škole nevyučila, pomáhala rodičům. „Všichni ostatní měli školy, já ale musela hodně pomáhat doma. Po základní škole jsem později nastoupila do kanceláře do účtárny,“ přibližuje Gertruda Volná své mládí. Do Karlových Varů přišla v 18 letech. „Šla jsem tam na inzerát, dělat aranžérku. Byla jsem tam až do svatby, zhruba dva roky,“ pokračuje ve vyprávění.

S manželem se seznámila, když byl na vojně. Jeho život výrazně ovlivnila účast na akci na podporu prezidenta Beneše během komunistického puče v roce 1948. „Studoval medicínu, ale v roce 1948 se účastnil studentského pochodu a vyhodili ho ze školy. Šel pak na umístěnku do Sokolova na šachtu, dělal tam vedoucího účtárny. A když šel na vojnu, seznámili jsme se,“ vypráví.

Na čajích se tančil Ústečák. Kdo ho neznal, neměl šanci, vzpomíná Zuzana Dobrá

Mostecko

Po vojenské službě hledal její manžel místo. Dostal práci, společně se svou manželkou, v Meziboří. To jí bylo 20 let. Důležitou roli v rozhodování, zda na sever Čech zamířit, sehrálo bydlení. „Dostala jsem tady práci. A v roce 1952 jsme tu dostali byt v novostavbě. To bylo něco,“ usmívá se při příjemných vzpomínkách Gertruda Volná.

Pracovala společně se svým manželem na hornickém učilišti a na tamním internátě. Nejprve dělala tělovýchovnou instruktorku, později vychovatelku. „Byla jsem sokolka, pohyb jsem měla ráda. Měla jsem na starosti, aby se děti hýbaly. Ráno před snídaní byla na internátě rozcvička. A pak byl hlavní program odpoledne, vždycky jsme pro ně museli něco vymyslet. Různé hry, soutěže. Hráli jsme fotbal, běhali přespolní běhy, všelijaké akce byly. No a později jsem na internátě dělala vychovatelku,“ vypráví pamětnice.

Muzika je můj život, sjezdil jsem s ní Evropu, vzpomíná hudebník Josef Malypetr

Mostecko

Na učilišti strávila Gertruda Volná prakticky celý pracovní život. „Byla jsem tam až do důchodu. Ráda na to vzpomínám,“ usmívá se. Ve volném čase se věnovala hlavně dětem a domácnosti. „To mi zabralo dost času. Rodina je důležitá,“ ví seniorka.

Gertruda Volná prožila během sedmi desítek let také proměny Meziboří. Viděla budování nového sídliště. „Meziboří se hrozně proměnilo. Byla to taková stará vesnice a proměnila se ve město. Pamatuji, jak se tu stavěly nové domy, to bylo něco. Náš dům byl první novostavba. Vzpomínám, jak se tu stavěl vodovod z Flájí. V Meziboří se mi prostě líbí,“ uzavírá Gertruda Volná.