A jak film popisuje Česká televize?

Dvoudílný televizní film Poslední cyklista vypráví osud židovské rodiny, která adoptuje árijskou dívku. Brzy však přichází druhá světová válka a rodina putuje do koncentračního tábora. Do hlavních rolí režisér Jiří Svoboda obsadil maďarskou herečku Ági Gubíkovou, Martu Vančurovou, Lenku Vlasákovou, Petra Štěpána a Sabinu Rojkovou. Dobové drama se natáčelo v Liberci a Terezíně.

„Poslední cyklista byl jedním z projektů, na které jsem v České televizi narazil po nástupu do funkce. Scénář tu ležel, všichni kolem něj chodili jak kolem horké kaše, jakoby se tak velké látky obávali. A přitom nebylo potřeba mnoho – trocha producentského odhodlání a komunikace s tvůrci a programem, abychom našli ten správný tvar příběhu a z něj vyplývajícího filmu. Věřím, že se nám to podařilo, a že nám dají zapravdu i diváci,“říká kreativní producent filmu a ředitel vývoje pořadů a programových formátů České televizeJan Maxa.

Scénář dvoudílného televizního filmu, inspirovaného životními zážitky paní Evy Erbenové a kresbami paní Helgy Weissové-Hoškové, napsali Tomáš Töpfer a Jiří Svoboda.„Tomáš Töpfer mi jednou vyprávěl hlavní zápletku příběhu, který se snaží napsat, a jeho drsný vtip o Židech a cyklistech mi z jeho vyprávění uvízl v hlavě. Poprosila jsem ho, jestli by mi dal svůj příběh přečíst, až ho napíše. Myslela jsem, že jde o horizont několika let, protože vím, jak hodně je časově zaneprázdněn nejrůznějšími povinnostmi a aktivitami. K mému překvapení sepsal během divadelních prázdnin scénář, který mě nadchl. Horizont několika let byl nakonec mým problémem. Filmový příběh z 30. a 40. let je realizačně i kapacitně náročný a rozhodování o přijetí takového projektu je pochopitelně velmi složité. Ale reakce diváků na prvních projekcích filmu svědčí o tom, že Tomášův nápad byl skvělý a že snaha a trpělivost tvůrčího týmu pod vedením režiséra Jiřího Svobody nebyla marná,“přibližuje etapy vývoje filmuvedoucí dramaturgyně Marča Arichteva.

Příběh Klárky začíná s počátkem třetího desetiletí minulého století, když si bezdětní manželé Helga a Simon odváželi z klášterního sirotčince rozkošné malé děvčátko a byli šťastní. Věděli, že Klárka vnese do jejich života světlo, a od té chvíle ji zahrnuli laskavostí, starostlivostí a láskou. Život rodiny úspěšného pražského advokáta byl zalit sluncem. S blížícím se dalším desetiletím ale ubývalo štěstí a radosti. Nástup Adolfa Hitlera k moci v sousedním Německu a jeho následná expanze do dalších zemí Evropy ovlivnily životy milionů rodin našeho kontinentu a nejtragičtěji zasáhly do života rodin s židovským původem. Klárka neznala význam slov „adoptivní rodina“ a nevěděla nic o židovském původu ženy a muže, kteří pro ni byli od malička maminka a tatínek. Nevěděla ani to, že se z ní zápisem do matriky židovské obce stala také Židovka. Co z toho by malé dítě mohlo pochopit? Díky babičce poznávala židovské zvyky, svátky a jejich starozákonní smysl. A tragédii, která měla přijít za pár let v podobě holocaustu, si ještě nikdo nedokázal ani představit. Nikdo by tehdy nevěřil, že Židé budou znovu přinuceni vydat se na cestu vstříc nelítostnému osudu do světa, v němž jejich životy neměly žádnou cenu.

Hrdinové televizního filmu se na historickém pozadí počátku druhé světové války potýkají s množstvím dilemat. Mohou přijmout do rodiny nežidovské dítě? Mělo by toto dítě znát pravdu o svém původu? Mají brát vážně zprávy o sílících antisemitských tlacích? Měla by původem křesťanka, jejich vinou zapsaná do matriky jako Židovka, nést osud „své“ židovské rodiny? Když Židé směřují do táborů, Klárka jede s nimi. Možná se dalo pro její záchranu udělat víc, ale takový byl osud a nakonec i její vlastní rozhodnutí.