Na úvod je důležité zmínit, že na Sardinii má svůj hrob, nebo spíše žulovou schránu u svého někdejšího domu, který si vlastníma rukama vystavěl, muž, jenž napomohl v 19. století vytvořit zárodek Italského království Giuseppe Garibaldi. Vůdce vlastenců, (tzv. Rudých košil) narozený v Nice, byl vůdcem v partyzánské válce proti rakouské a francouzské armádě na území Itálie v letech 1848 1851.

Tolik z revolučních dějin a teď už vzhůru za všemi zdejšími podivuhodnostmi.

Smaragdové pobřeží

Sardinie má nejblíže na severu k francouzské Korsice, jejíž nejjižnější město Bonifacio se nachází pouhých 15 km od sardských břehů. A zde v menším, ale krásném městě Santa Tereza di Gallura, odkud odplouvají trajekty na Korsiku, začalo naše poznávání Sardinie. Ostrova, který je obdivován pro své moře, jež je až neskutečně průzračné, hrající celou škálou modré až zelené barvy, jehož severovýchodní pobřeží se nazývá proto Smaragdové (Costa Smeralda) a celé Sardinii se říká „Karibik Středomoří".

Nejprve jsme zamířili na západ do městečka Bosa, ležícího čtyři kilometry od pobřeží v údolí řeky Temo, která je až k mostu u horní městské brány naproti katedrále splavná. A to jako jediná řeka na Sardinii. Přirozeně jen v malých lodičkách. Naproti pravobřežní promenádě osázené palmami se na levé straně řeky nacházejí opuštěné koželužny sas Conzas.

Městu Bosa vévodí hrad, z jehož věže je nádherný výhled.

Krásná Barcelonetta

O něco severněji leží přístavní město Algherro. Krásné historické město vzniklo z popudu janovského rodu Doriů, ale po dobytí Aragonci z dnešního Španělska (roku1354) sem přesídlily kolonie Katalánců. Španělský duch zde vládne dodnes, mluví se katalánsky, názvy ulic jsou dvojjazyčné a město má přezdívku Barcelonetta. Více do vnitrozemí bylo pak naším cílem Sassari, hlavní město stejnojmenné provincie s univerzitou a biskupstvím, ležící už na náhorní plošině. Je druhým největším městem ostrova. Bylo založeno uprchlíky z pobřežního Porto Torres na místě prastarého sídliště Tathari. V jeho pohnuté historii se objevují Římané, Byzantinci, Janované, Pisánci, bylo vypleněno a v 16. a 17. století často přepadáno piráty.

Cesta po souostroví La Maddalena

Hlavní město souostroví La Maddalena s přístavem a marinou, palmami lemované ulice, úřední budovy i hotely, a zejména příroda a mořské pobřeží byly pastvou pro oči. Po úzkém mostě jsme doputovali i na sousední ostrov Caprera, spojený se jménem italského revolucionáře Garibaldiho. Po návratu na pevninu jsme se vydali na Smaragdové pobřeží do rekreačního střediska Porto Cervo.

Smaragdové pobřeží, ležící v severovýchodní Sardinii v oblasti Gallura, je dlouhé pouhých 20 km. Než se zde rozvinul nejmodernější turistický ruch, panovaly zde bídné poměry. Obrat nastal v roce 1962, kdy bylo založeno Sdružení Smaragdového pobřeží, zejména z popudu prince imáma Karima Aga Khana. Mezi romantickými zálivy, malými písečnými plážemi, žulovými výběžky a ostrůvky vyrostly nejproslulejší hotely. Srdcem oblasti je městečko Porto Cervo se značkovými obchody. Jsou zde vyhlášené boutique, nejlepší restaurace, pětihvězdičkové hotely, noční kluby, luxusní vily rozeseté po okolních kopcích. To vše v typu architektury, která sem zapadá, bez moderních výškových prosklených budov. Budovy mají chudý vesnický vzhled v barvě terracotty s oblými okny a kulatými podloubími a přírodní střešní krytinou.

Pulzující Cagliary

Další zastávkou bylo město Cagliari. To má skoro čtvrt milionu obyvatel, univerzitu a je důležitým přístavem. S přilehlými předměstími se blíží počet obyvatel čtyřem stům tisícům. Má zajímavé středověké jádro a jeho atmosféra je strhující. Pulzující život, hlučná doprava, zkamenělá historie. V opevnění starého města je několik věží, známá je zejména Sloní věž. Řadě kostelů vévodí katedrála, důstojně vypadají i úřední budovy státu. Cagliari žije i sportem, jeho fotbalový tým je italským mistrem z roku 1970.

Cagliari založili již v 8. století Féničané, později se stalo centrem římské provincie a ležící v lákavé poloze jej častokrát dobývali Saracéni i barbaři a ze severu je ovládali Římané, Maurové, Janované i Pisánci. Získat jej se pokoušeli mnohokrát i piráti. Při zpáteční cestě z Cagliari na sever jsme odbočili k vesnici Barumini s nejznámějšími stavbami nuragy Su Nuraxi. Původně jsme si mysleli, že Sardinie je ostrov pro rekreaci na pobřeží a s pustým vnitrozemím pastevců. Přesvědčili jsme se, že je to krásný kus země s divokou přírodou i pobřežím a také nádhernými městy, kterými procházela historie…

Zpracoval Ervín Dostálek