Originálními dělají zvířátka i pecky a příběhy

Na český trh přinesla neobyčejné, neotřelé, zábavné, barevné, originální, funkční, veselé, nejčastěji puntíkované a celkově dost milé hračky pro všechny věkové kategorie. Jsou mezi nimi chrastící vačice, pískající medvědi, nahřívací polštářkoví králíci, mini vačice na klíče nebo třeba velké ušaté polštářky…

O hračky Pavly Hazuchové Kudrlové z Ústí nad Labem, momentálně na mateřské dovolené, je nebývalý zájem. Jistě i proto, že se o nich ví díky vítězství Petřina projektu s názvem DOrTy v krajském kole soutěže pro začínající podnikatele Rozjezdy 2013 letos v květnu.

„DOrTy jsou tu jednoduše pro ty, kdo mají rádi originální design a nebojí se barev. Je to projekt, který sází na originalitu, profesionální zpracování, kvalitní materiály, příběh, nový pohled, osobní přístup, nadšení, zábavu a nadhled. Tohle všechno totiž podle mě k dobrým hračkám patří," říká o svém úspěšném projektu Pavla Hazuchová Kudrlová.

Proč jste ho nazvala DOrTy?

DOrTy je vlastně taková zvláštní zkratka když jsem název vymýšlela, chtěla jsem, aby obsahoval slovo DOT (angl. puntík, tečka), protože DOrŤáci jsou většinou puntíkovaní. K tomu jsem pak hledala nějaké „doplnění" chtěla jsem, aby výsledný název byl český, dobře zapamatovatelný, a vlastně tak trochu nečekaný.

Šlo o to, abyste si pod tímhle jménem rovnou automaticky nepředstavili plyšovou hračku, ale přemýšleli, co se za názvem může skrývat, což se myslím docela povedlo.

Mám dojem, že moment překvapení je v obchodě obecně docela dobrá věc. Vnímám to tak, že své zákazníky nesmíte nudit, a to ani jménem. Sice občas musím odpovídat na otázky, zda bych zvládla upéct trojposchoďový dort s krtečkem, ale na to už jsem si zvykla a i to mě baví. A pro všechny případné zájemce odpovídám dopředu „nezvládla".

Proč jste byla v soutěži úspěšná? Co myslíte?

Po pravdě řečeno, nemám žádné hluboké ekonomické vzdělání, nikdy předtím jsem nepodnikala, zkušenosti v tomto oboru jsem neměla také žádné. Tak trochu outsider, dalo by se říci.

Ale od začátku co projekt DOrTy vznikl, jsem se snažila přistupovat k němu velmi poctivě a tak nějak přirozeně. Chtěla jsem si vyzkoušet, jestli zafunguje něco, do čeho vložíte svoji energii a nadšení. Podle mých předpokladů lidé poznají, když něco děláte, protože vás to prostě baví.

Pokouším se chovat vždycky tak, jak bych očekávala, že se ke mně jako k potencionálnímu zákazníkovi budou chovat v jiných obchodech. Snažím se vycházet zákazníkům vstříc, přistupovat k nim individuálně, což je občas v té záplavě objednávek trochu těžké, informovat je, být s nimi v kontaktu pokud chtějí detailní informace o své objednávce, poskytnout jim možnost zpětné vazby. Řeknete si, že to je jasné a jednoduché, ale málokterý obchodník se tím řídí a zákazníci to přitom tak moc oceňují.

Měla jsem také jasno, kam chci firmu dál směřovat a snažila jsem se být maximálně konkrétní, protože úplně nevěřím, že můžete prorazit, pokud nemáte pevný základ a jen řešíte vize, které nedokážete naplnit konkrétním obsahem.

A pochopitelně všechno tohle by vám nebylo k ničemu kdybyste neměli dobrý produkt. To je základ, bez kterého se neobejdete.

S tímhle vším jsem do soutěže vstoupila a po pravdě řečeno by mě vůbec nenapadlo, že bych mohla dosáhnout tak vysoko. Ale na porotu zřejmě zapůsobila kombinace výše uvedeného se samotnými DOrŤáky, kteří se předvedli v plné kráse.

Kdy jste začala hračky šít a co vás k tomu přivedlo?

První zvířátka vznikla v dubnu roku 2012. V té době jsem byla již rok na rodičovské dovolené s mým synem a začala jsem přemýšlet jak tenhle čas využít. Ne že bych nebyla dostatečně zaměstnaná péčí o dítě, ale přeci jen jsem si přála svoji energii napnout ještě trochu jiným směrem.

K plyšovým hračkám, látkám a příběhům jsem měla vždycky dost blízko, takže to byla vlastně taková přirozená, dlouho sněná volba. Ušila jsem dvě vačice, jednoho cestovního medvěda s vlastním zavazadlem a jednu kočku, která chrastila, nafotila je, přidala jim jména, příběhy, vlastnosti, dala je na web a čekala.

Zatímco moje okolí, kromě manžela, který nebyl překvapen ani na vteřinu a naopak se mu můj nápad velmi líbil, reagovalo na tenhle „podivný" nápad trošku zaskočeně byla jsem nucena si vyslechnout několik dobře míněných rad ohledně toho, v čem lze a nelze podnikat, a předpokládám, že někteří jedinci si mohli ukroutit hlavy, já jsem věděla, že nemám co ztratit.

Období mateřské a rodičovské dovolené jsem vždycky považovala za jedinečné období, kdy máte možnost vyzkoušet si něco, na co byste v době, kdy chodíte klasicky do zaměstnání, možná neměli odvahu. Můžete si čas organizovat podle sebe, nikdo vás do ničeho nenutí. Pokud k takovému podnikání přistupujete rozumně, je podle mě riziko minimální a po skončení rodičovské dovolené už víte, jestli je váš projekt životaschopný nebo nikoli. No a tehdy, ani ne po čtrnácti dnech, přišla má první objednávka.

Hračky s náplní tady byly už před vámi, nejde o žádnou převratnou novinku. Ale třešňové pecky jsou nejspíš vaším originálním nápadem, že? Proč jste zvolila právě je?

Není tak úplně pravda, že by nahřívací třešňové pecky byly mým nápadem a objevem. Je to pochopitelně stará známá věc, že třešňové pecky mají takovéto báječné schopnosti. Můžete je nahřívat v mikrovlnné i klasické troubě, můžete je chladit v mrazáku vždycky skvěle zafungují, můžete je i prát, což u běžných polštářků plněných obilnými zrny není možné, a co je příjemný bonus nahřáté pecky navíc krásně voní jako třešňový kompot.

V čem dalším vidíte jedinečnost hraček, které vyrábíte?

Moje hračky mají příběh, to je jejich velké plus. Vždycky víte dopředu, koho že si to domů stěhujete. Všichni mají jména, své vlastnosti, mají svá oblíbená jídla, věci, které nesnáší. Snažím se jim dávat opravdovou tvář, některé vozím s sebou na cesty, pořizuji jim fotodokumentaci, píši o nich blog a v nejbližší době jsou v plánu i krátké filmové „skeče" je to pro mě velká zábava a moji zákazníci na to velmi dobře reagují prostě je to baví stejně jako mě. Když jsem třeba na poslední dovolené fotila fotoseriál o tom, jak se parta malých vačic vypravila na průzkum písečné pláže a přilehlého okolí v malých lego autech a někteří dokonce na plastových konících, vyvolalo to v okolních dovolenkujících se turistech nefalšovaný zájem, a hned jsem měla o pár cizokrajných fanoušků víc.

DOrŤáky jste začala vytvářet už v loňském roce. Pociťujete po svém úspěchu v Rozjezdech větší zájem o ně a můžete jej, jestli to jde, kvantifikovat? Kolik lidí už vaše hračky má?

Zájem o DOrŤáky má jednoznačně vzrůstající tendenci. Pochopitelně mi hodně pomohla propagace spojená se soutěží a samotné ocenění, protože zákazníci velmi slyší na to, když má váš produkt nějakou značku nebo cenu je to pro ně určitá záruka kvality. Letos jsme opravdu nezaháleli, dokonce jsme se s DOrTy vypravili i na několik trhů a jarmarků, kde si naše zvířátka mohlo osahat, očichat a nakoupit poměrně hodně lidí, snažila jsem se o propagaci i mimo Rozjezdy, nechala jsem vyrobit nádherné tkané a také velmi drahé etikety s logem, které se na DOrŤáky našívají, zvířátka mají své facebookové stránky…

Je toho hodně a všechna tahle energie se vrací v podobě nadšených a vracejících se zákazníků a prodaných DOrŤáků. Přesné číslo úplně neznám, ale odhaduji, že k dnešnímu datu osidluje hodně přes 600 DOrŤáků české, slovenské, francouzské, anglické, americké, belgické a bůh ví jaké ještě domácnosti. A v téhle souvislosti musím říct, že je to pro mě pořád velmi zvláštní, až skoro neuvěřitelný pocit, že jen tak z mého nápadu vznikla zvířátka, která má mnoho dětí doma jako své oblíbené mazlíky, že je hromada dětí najde letos pod vánočním stromkem a že z nich budou mít ve spoustě případů třeba i radost.

Připravujete o nich knížku. Kdy bude hotová a co všechno se z ní čtenáři dozvědí?

Je pravda, že knížku připravuji, ale také je pravda, že velmi pomalu. Bohužel mi na ni přes všechny látky, třešňové pecky, nitě a výplně nezbývá moc času, ale je to moje srdcová záležitost. Mám k literatuře velmi blízko a kvalitní dětské knihy jsou pro mě doslova potěšením, které si málokdy dokážu odepřít. Proto na vznik dorťácké knihy nijak nespěchám, mám sice dost konkrétní představu o tom, jak bude vypadat, ale chci i téhle práci dát trochu čas.

A co se z knížky čtenáři dozvědí? Třeba proč vačičák Vendelín nakonec nesnědl ponožku, nebo jak se králík Max dostal tramvají až do Brna, případně také to, jaké to je, když malá luční vačice najde zalíbení ve sběru obalů od potravin. Ale víc už prozradit opravdu nemůžu.