Nejvyšší opatrnost. To měla ve svém soukromí, ale hlavně při práci neustále na zřeteli Ivana Kadlecová z Jirkova. Pracuje totiž jako osobní asistentka s lidmi s handicapem a se seniory. Jde tedy o ty nejkřehčí osoby, k nimž se virus nesmí dostat. Ani jí se ale nakonec nákaza nevyhnula, průběh její nemoci byl navíc vážnější, takže byla hospitalizovaná na covid jednotce v chomutovské nemocnici.

„Začalo to v pátek 2. října. Ráno jsem šla do práce, pak darovat krevní plazmu a odpoledne se mi udělalo špatně, jako by na mě šla chřipka,“ popsala první příznaky. O víkendu se její stav nelepšil, a když v pondělí 5. října zjistila, že přišla o čich a chuť a dostavila se celá škála dalších příznaků, jako jsou bolesti hlavy a průjem, volala lékaři.

Následovat měly testy. Protože by v odběrovém centru v Chomutově přišla na řadu až za čtyři dny, sama si zajistila testy v Teplicích. Provedli jí je hned v úterý 6. října a výsledek dostala další den. Byl pozitivní.

Kde se nakazila a od koho, se může jen domnívat. „Pracuji v sociálních službách a nakaženého v rodině měla má kamarádka, volala mi to dodatečně,“ zmínila s tím, že se ale snažila důsledně dodržovat veškerá opatření. „Kvůli svým klientům jsem měla strach, abych neonemocněla, mám tam třeba pána po dětské mozkové obrně, seniory, na kterých mi záleží, a nepřetrpěla bych, kdyby se jim něco stalo.“

Celý týden proležela zcela o samotě v domácí izolaci. Místo, aby potíže ustupovaly, se jí ale přitížilo. V noci ze soboty na neděli si přivolala záchranku. „Problém byl ujít jen čtyři metry z postele do koupelny, nemohla jsem to udýchat,“ přiblížila. 

Problémy neustupovaly, naopak se ženě přitížilo

Pomoc dorazila do půl hodiny, následně to ale vypadalo, že se převoz do nemocnice neuskuteční. „Nevešla jsem se jim do tabulek. Hned po příjezdu mi změřili teplotu, měla jsem 38,1. Na to, aby mě odvezli, bych ale měla mít 38,3. Krev jsem měla saturovanou kyslíkem z 93 procent, oni potřebovali 91. Takže telefonovali, co s tím mají dělat, a ptali se mě, jestli to doma ještě nevydržím,“ popsala situaci, která se z pohledu pacienta jeví jako absurdní. Nakonec ji do nemocnice převezli a jí se psychicky ulevilo. „Nemohla jsem dýchat, a když jsem měla při převozu nasazenou roušku, bylo to ještě mnohem horší. Současně jsem ale věděla, že dostanu pomoc,“ řekla, co jí táhlo hlavou.

Na covid oddělení v chomutovské nemocnici ji připojili ke kapačkám, dostala antibiotika a kyslíkovou podporu. „Na našem pokoji bylo šest lůžek, obsazeno bylo pět. Já byla ve svých 40 letech nejmladší, nejstarší pacientce bylo 86 let,“ doplnila. „Sestřičky byly neskonale příjemné, i když byly kompletně zabalené. Měly na sobě roušky, ochranné štíty, které se jim mlžily, ochranné oblečení, rukavice, muselo se jim v tom pracovat těžce,“ nepochybuje.

Z nemocnice propustili Ivanu Kadlecovou minulý čtvrtek. Od té doby je opět v domácí izolaci, celkem v ní má zůstat deset dní. Protože pracuje v sociálních službách, následovat by pak měly další testy. Fyzicky je jí lépe, i když pokašlává. S psychikou je to horší. Je samoživitelka a více než dva týdny se nemohla vidět s dcerou, o kterou se nyní stará její sestra. Horší to bude i s financemi.

Neskrývá vztek

Vedle své soukromé anabáze si ale v médiích a na sociálních sítích všímá akcí odpíračů roušek a odsuzuje je. „Mám na ně vztek, chce se mi křičet! Jsou sobečtí a bezohlední, řeší, že jsou omezovaní, když mají nosit roušku. Dokud nejde o ně a jejich blízké, je jim to jedno,“ nechápe.

Sama je důkazem, že nemoc se nevyhýbá ani zdravým a mladým lidem. Nemá žádné chronické onemocnění, nekouří a často tráví čas v přírodě.