Po nočním dešti vzduch voní lesem a pokosenými loukami. Stín skal u říčky Chřibská Kamenice bude ještě chvíli chránit probuzené údolí před stoupajícím sluncem. Je čas vstát, vyčistit si zuby nebo poslouchat, jak v korunách šumí chladnější vítr.
„No, není tu krásně!“ prohlásí na okraji Národního parku České Švýcarsko Josef Kubů. Usedl za stůl v kempu v Jetřichovicích a chce jen tak pobýt na místě, kde to miluje. „Národní park je moje srdeční záležitost,“ svěří se 64letý cestovatel z Fojtovic u Krupky.
České Švýcarsko navštívil poprvé jako mladík a do stanu či chatky pak brával rodinu. Každý rok alespoň jednou. Letos si ale pořídil karavan, aby tu mohl být častěji. Ani požár u Pravčické brány, vzdálené od kempu vzdušnou čarou devět kilometrů, ho neodradil. „Kouř tu byl cítit před čtrnácti dny, ale teď je všecko richtig. Jsem navýsost spokojen,“ říká pod modrou oblohou.
Kdyby vyšel na pastviny u Růžovského vrchu, spatřil by pendlující letadla. Vzdálený hukot tlumený majestátní horou všem okolo připomíná, že velká část parku je stále zavřená a hasiči i ze vzduchu likvidují doutnající ohniska.
Výlet na jeden den
Je ráno, sobota 6. srpna. S batůžkem na zádech mířím k nádraží v Mostě. Chci jet do Českého Švýcarska, které je zhruba sto kilometrů daleko. Pojedu vlakem do Děčína, z něj autobusem a pak se budu toulat pěšky. Samozřejmě tam, kde není zákaz vstupu. Cílem jednodenního výletu je ukázat, že dál od požáru turismus funguje. A také upozornit na to, že cestování veřejnou dopravou je levné.
Jetřichovicko v Českém Švýcarsku, sobota 6. srpna 2022.
Běžné jízdné by mě stálo celkem 272 korun, ale kupuji si jednodenní síťovou jízdenku DÚK za 140 korun. S ní mohu až do rána příštího dne cestovat celým Ústeckým krajem křížem krážem. Teď si vystačím s Jetřichovicemi, odkud půjdu do Srbské Kamenice.
Na konečné autobusu v Jetřichovicích se mnou vystoupí před devátou hodinou pár turistů. Češi, Poláci. Za chvíli zmizí na přístupných značených stezkách, kde je očividně méně rušno než dřív. Obavy z požáru udělaly své. Proto se teď rychle šíří slogan, že národní park není jen Pravčická brána.
„To mohu podepsat. Tady je spousta míst, kam se dá zajít,“ ujišťuje Vít Toman, pracovník jetřichovického informačního centra. V okolí jsou přístupné třeba oblíbené vyhlídky, Tokáň či Pavlinino údolí. Výlet lze podniknout i do Kyjovského údolí nebo na Studenec, kde začínají nedoceněné Lužické hory.
Hlavně přilákat lidi
„Nechcete koblihu?“ ptá se mě Miluše Hartmanová, provozovatelka kempu v Jetřichovicích. Na terase kiosku snídá pár hostů. Areál s koupalištěm je poloprázdný. „Nejvíc by nám pomohlo, kdyby se k nám vrátili návštěvníci. Prostě potřebujeme naplnit kemp. Před rokem v tuhle dobu jsme měli narváno, a to byl covid,“ říká paní Miluše.
Se skepsí v hlase odhaduje, že letos se ztráta už nedohoní. „Ve srovnání s covidem je to mnohem horší. Přitom když sem lidi přijedou a vidí to tu, jsou nadšení,“ dodává.
Stále jí někdo volá nebo píše. „Dnes ráno jsem dostala zprávu, jestli jsme kvůli požáru nezavřeli a jestli nám tady nehoří. Ale my fungujeme pořád bez omezení na sto procent. Jeden dva dny tady byl cítit čmoud, ale dneska je to naprosto v pořádku,“ zdůrazňuje provozovatelka kempu a personál přikyvuje.
Samé skály, zajímavá krajina
Třiatřicetiletého Vojtěcha Průšu z jižních Čech potkávám na turistické stezce u Přírodní rezervace Pavlinino údolí. Do Českého Švýcarska přijel v pátek a poprvé v životě. „Já mám takovou výzvu, že musím zdolat šest vrcholů v České republice, a jeden je tady. Teď jdu na Rudolfův kámen a samozřejmě se chci ještě podívat po okolí,“ sděluje své plány.
S požárem jeho pouť nesouvisí, vše plánoval dlouho dopředu. A nelituje. „Je to tu pěkné, samé skály, prostě jiná krajina, než máme na jihu. Tím je to pro mě zajímavé,“ vysvětlí a zmizí za skaliskem.
Při procházce do Srbské Kamenice potkám jen pár lidí, cyklisty, chataře venčící psy. Jeden z místních ochránců přírody mi říká, že zvát lidi do národního parku u Jetřichovic je stále ošemetná věc, protože nedaleký požár ještě není zlikvidován. „Čím dál od něj turisté budou, tím lépe,“ upozorní.
Do Mostu přijíždím vlakem kolem šesté večer. Vzpomínám na hořící svíčky v kapličce u Všemil, za kterou v poledne běhaly děti na prázdninách. Tou dobou hasiči od Hřenska oznamují, že z jednotlivých sektorů národního parku, kde zasahují, chodí pozitivní zprávy a ohniska se objevují v menší intenzitě než v minulých dnech.
„Snažíme se po sobě také uklízet, podél cest odstraňujeme poškozené hadice, rovnáme techniku a připravujeme se na předání některých oblastí, zejména v jižní části parku,“ informuje hasičský sbor v neděli dopoledne.