Fantomas, v civilu Vasil Simkovič z Ústí nad Labem, ředitel a majitel renomované firmy. V masce geniálního filmového zloducha se poprvé objevil v roce 1999 při MS v norském Lillehammeru.

Poprvé vydržel jen deset minut

„To jsem se v této roli trochu rozkoukával. Nějak jsem ještě nezvládl, že po mně všichni pokukují, tak jsem šel po deseti minutách na záchod a masku si sundal," usmívá se asi nejznámější český fanoušek.

Od té doby chyběl jenom jednou. V roce 2000 v ruském Petrohradě.

Jak se změní váš svět od 1. května?
Úplně. Budu pendlovat mezi Ústím a Prahou. Využiju nastřádanou dovolenou, nehrajeme každý den, takže mezi tím budu na firmě. Bude to náročné dvacetidenní období. Zvládnu to i za pomocí syna, který mne zastoupí.

Je problém pro Fantomase sehnat lístky, o které byl ukrutný zájem?
Zatím nemám lístky na všechny zápasy našeho týmu, ale předpokládám, že se mi podaří ještě ty zbývající sehnat. Jako Fantomas budu na těch zápasech, které vyhrajeme, ale nevím dopředu, které to budou, tak možná půjdu v masce na všechny. Co se týká vstupenek, žádná privilegia nemám. Ani mi je nikdo zatím nenabídl. Takže nemám lístky zadarmo, ani možnost rezervace dopředu, sháním si je jako každý jiný.

Doslechl jsem se, že pro vás už vlastně mistrovství začalo.
Účastním se i některých doprovodných akcí kolem mistrovství jako zástupce fanoušků. V úterý jsem byl třeba v masce a dresu v Plzni, kde se ve slavné pivnici U Salzmannů narážel sud speciálního Prazdroje k mistrovství. Kromě vrchního sládka tam byli i bývalí reprezentanti František Kučera a František Kaberle. Předtím jsem byl v Neratovicích na nahrávání videa k mistrovství. Občas se prostě někdo ozve a chce, abych přijel jako Fantomas.

Švédsko? Těžký soupeř, ale vyhrajeme 3:2

První zápas hrajeme se Švédskem, tipnete si výsledek?
Vyhrajeme 3:2. Otevřeli jsme si ve firmě jako obvykle sázkovou kancelář na přesné výsledky. Účastní se toho kolem 40 lidí. Mám v záloze ještě remízu 2:2, i bod z úvodního zápasu by byl dobrý.

Když jsme u tipování, jak šampionát dopadne?
Nečekám žádné překvapení. Mezi nejlepší čtyři se podle mne dostanou naši, Rusko, Kanada a Švédsko. Ve finále pak porazíme Rusko, to by bylo nádherné, to by se mi opravdu líbilo.

Sázíte také u profesionálních sázkových kanceláří?
Občas si z fandovství vsadím na naší ligu, na NHL. Je to ale jen příležitostně, nedokážu si představit, že bych tam chodil denně. S výhrami jsem na tom tak, že nula od nuly pojde.

Vraťme se k úvodnímu zápasu. Je Švédsko dobrý soupeř na úvod?
Švédové jsou těžký soupeř, podle mě jeden ze spolufavoritů celého mistrovství. Vždycky jsou pro nás nepříjemní. Jsou mohutní, fyzicky velmi zdatní, hokej ovládají na jedničku. Bude to zkouška pro celý náš tým. Na druhou stranu, kdyby se náhodou prohrálo, tak se nic neděje. Tento systém šampionátu nám vyhovuje, kolikrát jsme ze základní skupiny postupovali s odřenýma ušima a nakonec to dopadlo ve vyřazovacích bojích skvěle.

Zapomenutý dárek změnil život

Vzpomenete si na první hokejový zápas, který jste viděl, třeba jen v televizi?
Vůbec poprvé jsem hokej viděl v televizi v roce 1964. U černobílé malé obrazovky jsem koukal na zápasy na olympiádě v Innsbrucku. O rok později, v roce 1965 se konalo mistrovství světa ve finském Tampere, to mi bylo devět a to už si pamatuju více. Od té doby jsem viděl všechny šampionáty.

Kdy jste byl poprvé v hledišti?
Taky kulaté výročí. Bylo to v roce 1985 na mistrovství světa v Praze. Tehdy jsme se stali mistry světa.

Proč zrovna Fantomas?
To byla ze začátku recese. Masku jsem koupil jako vánoční dárek, ale nakonec zůstala v kanceláři. Použil jsem ji nejprve při akcích v práci a pak mi napadlo vzít si ji na hokej.

Líbí se vám filmy s vaším předobrazem?
Patří samozřejmě mezi mé oblíbené filmy. Je to taková klasika, stará filmová škola. Rád se na ně dívám i dneska, je to hodně odpočinkové.

Bál jsem se, že mi zapálí hlavu

Uvažoval jste o změně image?
Nikdy. Spíš o konci kariéry Fantomase. Nosím dres Jaromíra Jágra. Až skončí s hokejem, skončím já s Fantomasem. Asi…

Zažil jste v hledišti někdy opravdu horké chvilky?
Na hokeji jsem se nikdy s agresivitou v hledišti nesetkal. Jezdím i s fotbalovým národním mužstvem a tam jsem horkou chvilku zažil. Bylo to při baráži o postup na poslední Euro v Černé Hoře. Tam jsem se dostal do kotle domácích, který byl opravdu hustý. Možná jsem trochu ve vší slušnosti provokoval. Na ty krvavé oči, když prohráli, nikdy nezapomenu. Nade mnou pláli ohně. Já byl v masce, bál jsem se, že mi někdo zapálí hlavu a utíkal jsem z kotle pryč. Nakonec to dobře dopadlo.

Vzpomenete na nejkrásnější a naopak nejsmutnější zážitek s hokejem?
Byl jsem u čtyř českých titulů mistra světa. Nejvíc utkvěl v paměti ten z roku 2005 ve Vídni. Tam naši hráli skoro v domácím prostředí. Stáli jsme s kamarády nad naší střídačkou. Po vítězném finále s Kanadou jsem se dostal až do šatny. Byl tam Jarda Jágr, Martin Ručinský, Vláďa Růžička… Podobná sestava se rýsuje i letos. Tak mi něco říká, že by to mohlo dopadnout dobře. Vídeň byl můj zatím nejlepší hokejový zážitek
Naopak nejhorší, byla asi Moskva v roce 2007. Hlavně prohra ve čtvrtfinále s Rusákama. Bylo to v jejich nové hale Chodynka, typicky ruské prostředí. Kolem nás ohromný řev Šajbu, šajbu. molodci. V půli zápasu, když jsme prohrávali 4:0, jsem musel odejít, byl jsem úplně K. O. To už bych nechtěl zažít.

Zkuste porovnat fanoušky účastníků mistrovství světa.
Musím pochválit naše fanoušky. Češi jsou operativní, rádi improvizují, mají dobré nápady, jsou vtipní a veselí. Slováci naprosto suproví, s těmi jsme pomalu jako jedna rodina. Z těch dalších jsou skvělí Finové, hlavně když hrají v cizině. A hodně dobří a kamarádští jsou Lotyši. Zklamalo mně prostředí ve Švédsku. Oni jsou venku taky dobří, ale doma to bylo studené, bez zájmu, v hale ticho, prostě smutné prostředí.

První rána šla do rozkroku

Pro koho bije vaše klubové srdce?
Fandím Slavii, jsem strašně smutný, že sestoupila. Jezdil jsem pravidelně na extraligu, na první ligu nevím. Navíc bude hrát s Ústím…Fandím Slavii i ve fotbalu, ani tam se nedaří, hrajeme o záchranu.

Takže historický úspěch Litvínova jste asi neprožíval?
Na Litvínov jsem koukal, jsem Ústečák a severočeský patriot. Za Chezu hraje řada hokejistů, kteří prošli ústeckým Slovanem, a moc jsem jim titul přál. Přiznám se, že už jsem nečekal, že ten sedmý zápas urvou. Viděl jsem to černě už vzhledem k oslabenému kádru.

Hrál jste vy sám někdy aktivně hokej nebo jiný sport?
Jako malý kluk jsem bydlel na Skřivánku a protože ještě byly pořádně zimy, měli jsme přírodní led. Bylo mi tak deset, dvanáct let, hrál jsem si na hokejistu. Pamatuju si, že tam byl Vašek Cimburek, bývalý gólman Slovanu Ústí. Ten mi půjčil betony, lapačku a vyrážečku a já šel do brány. Hned první rána mne trefila do rozkroku, který jsem neměl nijak chráněný. Byla to ukrutná bolest, no přežil jsem to, děti mám. Vyzkoušel jsem snad všechny sporty mimo gymnastiky a plavání. Závodně jsem hrál fotbal za Rudou hvězdu a pak přešel na tenis, který hraju dodnes. Nejvýše jsem hrál národní ligu. Bavila mne třeba i atletika, sprinty, vrh koulí, hod diskem, všechny míčové hry…

Kdo vás ke sportu přivedl?
Ke sportu jsem se dostal svévolně, přišlo to samo v osmi letech. Rodiče na sport moc nebyli, táta ještě tak sledoval box.

17. května se možná zblázním radostí

Jakou roli hraje sport ve vašem životě?
Samozřejmě je pro mne nejdůležitější zdraví a rodina. Mám navíc takové jedno soukromé krédo. Moje záliba je sport a Sport. S malým písmenem je v podstatě jakýkoliv sport, protože sleduju skoro všechny v televizi a aktivně hraju tenis. A ten s velkým S je deník Sport, který musím mít každé ráno na stole a to už od prvního ročníku na gymnáziu.

Jaký je váš zatím nesplněný hokejový sen?
Být 17. května v pražské hale na finále, které vyhrajeme. To se možná zblázním radostí.