Mnoho vašich kolegů upozorňuje, že pacienti kvůli obavám z koronaviru buď nepřicházejí vůbec, nebo docházejí v horším stavu než dříve, hůře se pak léčí, často zanedbávají své nemoci. Jak moc vážný je to problém?
Toto pokládám za nynější největší problém, protože spousta pacientů ve strachu z možné nákazy covidem nevyhledala ošetření při prvních příznacích a mnohdy zbytečně otálela s návštěvou specialisty. To bylo pochopitelné v období bezprostřední kulminace pandemie, ale při délce trvání covidu více než jeden rok nelze vše odkládat až do doby postcovidové.

Zdroj: DeníkCo s tím? Pomohla by třeba nějaká kampaň, jež by mohla pomoci lidi zbavit strachu z nemocnic, který získali během řádění koronaviru?
Je potřeba provádět osvětu a znovu nastartovat aktivní zájem populace o vlastní zdraví ve všech směrech, nejen stran covidu. Je nutné eliminovat i následný vedlejší efekt pandemie, protože část populace má i výrazný nárůst hmotnosti.

Běžná péče byla utlumená. Podaří se „skluz“ dohnat?
V oblasti odložené zdravotní péče bude vše záviset na tom, jak rychle pandemie opadne, a také na rychlosti proočkování populace. Obávám se, že na plnou úroveň péče, jak ji známe z předcovidového období, se dostaneme zhruba za rok.

Jaká je situace nyní?
Postupně opadávají jarní vlny, „covidária“ se tak mohou vrátit do normálního režimu, ale je nutné si uvědomit, že je třeba dopřát vyčerpanému personálu i určitý odpočinek a v letních měsících i čerpání dovolených. Takto musí zdravotníci nabrat i sílu na možnou podzimní vlnu, i když doufáme, že díky kombinaci promořenosti populace s proočkovaností to bude jen vlnka. Výraznou pomocí zdravotníkům, neb jsou též i rodiči, bude plný návrat dětí do škol a školek na všech úrovních.

Jak covid ovlivnil váš obor?
V oblasti urologie má covidová pandemie největší vliv na odložení operací, diagnostiky a léčby onemocnění hlavně ve spojitosti s kvalitou života, jako je inkontinence moči a podobně. Jedná se o onemocnění, při kterých není ovlivněn vlastní život, ale „pouze“ jeho kvalita. Proto jsou od začátku pandemie v roce 2020 odložené výkony pro stresovou inkontinenci moči u žen. V ostatních případech jsme museli a musíme zvažovat rizika odkladu léčení či diagnostiky daného onemocnění. Například v oblasti operační léčby kolorektáního karcinomu pomocí robota nedošlo po celý čas pandemie k odkladu či jinému posunutí výkonu, protože vedle rizika onkologické progrese zde hrozí i neprůchodnost střev.

Jak moc už lékařům chybí „jejich“ obory?
Každý se těší na návrat na své hřiště, protože tam je každý z nás nejsilnější. Na druhou stranu povolání lékaře a každého zdravotníka je posláním – pomáhat lidem, a proto každý nemocniční pracovník zapojený do celého procesu při této pandemii, která to akcelerovala, musí mít pocit naplňování tohoto poslání. Mnoho neúspěchů v boji s covidem je ale pro všechny velkou psychickou zátěží, kterou si poneseme i do budoucna.