Přes letní prázdniny bylo potřeba zvládnout psaní na Pichtově stroji, naučit se Braillovo písmo a seznámit se s metodami práce s nevidomými dětmi. Vše se zvládlo a Iva se stala žákyní základní školy ve Všehrdově ulici v Lovosicích.

Seděla v první lavici u dveří a její klapání na stroji se mi vybavuje dodnes. Strávily jsme spolu úžasné a nezapomenutelné tři roky. V dalších ročnících se jí ujaly kolegyně a 2. stupeň absolvovala na Základní škole Antonína Baráka v Lovosicích.

I když už nebyla Iva mojí žákyní, navštěvovat a telefonovat jsme si nepřestaly dodnes. V současné době navštěvuje internátní školu - konzervatoř Jana Deyla v Praze. Zde dostala, jakožto i další vybraní studenti konzervatoře, možnost zapojit se do projektu Dotek tmy.

Dotek tmy
Jeho cílem je snaha otevřít umění hendikepovaným dětem, které mají talent a chtějí ho rozvíjet. Zdánlivě jim v tom však brání částečná nebo úplná ztráta zraku. Tato myšlenka by sama o sobě nebyla ničím novým, kdyby se jí neujal uznávaný umělec bosenského původu Sabahudino Čečo spolu s nadací Artevide.

Čečova metoda haptického působení na čisté bílé plátno, pod nímž je vrstva magmatické barvy, která se objeví až v okamžiku doteku, je právě ta nejvhodnější metoda pro nevidomé lidi, kteří mají talent a touhu se výtvarně vyjádřit. V malostranském ateliéru vznikají pod vedením Dina Čeča práce nevidomých malířů a malířek s překvapivě pozoruhodnými výsledky.

Sedmadvacátého listopadu se ve večerních hodinách konalo na Valdštejnském náměstí v pražské galerii Artevide slavnostní otevření první světové výstavy „Nevidomí - nevidomým“. Iva Zuchová byla jednou z vystavovatelek.

Spolu s rodinou jsem měla tu čest na této akci být. Jsem pyšná i na to, že místostarosta Lovosic Jan Jakub zajistil, aby se této slavnostní události zúčastnil zástupce města - paní Alena Zelenková. Pro ni i pro ostatní přítomné bylo nezapomenutelným zážitkem setkání s předsedkyní správní rady nadace Artevide Zuzanou Kopečnou, hlavní organizátorkou a duší celé akce, jejímž přáním je oslovit spřízněné organizace nevidomých dětí, které by se chtěly zúčastnit mezinárodní putovní výstavy.

Setkání s nevidomými zpěváky a hudebníky, i knězem z Lanškrouna Zbigniewem Czendlikem, který pomáhal paní Kopečné s moderováním akce, bylo rovněž jedinečné.

Domů jsme všichni odjížděli jako bychom navštívili jiný svět. Člověk ve shonu všedního dne tak nějak zapomíná, že kolem jsou i „jiné světy“.
Doufám a věřím, že výstava obrazů doputuje i k nám, do Lovosic.

Autor: Petra Sozanská