V plném proudu je filmový festival. V pátek 30. srpna ho v kině Máj zahájili předpremiérou jihokorejského trháku Parazit. Akce, která skončí v neděli, v sobotu pokračuje hned na několika místech města. Její součástí jsou k 800 letům Litoměřic i ukázky z českých filmů, kde si město zahrálo. Pořad startuje v sobotu v 16.30 hodin v litografické dílně v přízemí gotického „dvojčete“ na parkánech. O hodinu později vás filmovými místy provede historik Filip Hrbek.

Na lidi čeká hodinová projekce. „Z originálních dvd jsme pro tento účel vystříhali momenty, kde figurují Litoměřice,“ popisuje přípravy organizátorka Hana Galiová, která pořad ve „dvojčeti“ okomentuje. Uvidíte třeba, jak před víc než půlstoletím vypadalo horní nádraží, které si tehdy zahrálo v Hvězdě zvané pelyněk Martina Friče. Nebo katedrála před víc než 30 lety z Mága Františka Vláčila věnovaného i závěru života K. H. Máchy.

Nejspíš nejvíc si lidé pamatují na Litoměřice v Pánech klucích Věry Plívové-Šimkové. Podle jejího snímku ostatně nazvali i místní úspěšný chlapecký sbor. V něm stejně jako ve většině filmů, kde se Litoměřice aspoň mihly, poznáte Dómský pahorek. „Jedná se totiž o relativně uzavřený prostor, který od svého vzniku nezměnil charakter a kde není žádná novodobá zástavba,“ vysvětluje Hrbek. Filmařům tak Dómské náměstí nabízí možnost zachytit tržiště nebo jiný veřejný prostor ze starších dob.

K církevnímu charakteru území přitom zrovna nepřihlížejí. „V Devátém srdci Juraje Herze reprezentuje jedna z budov dokonce hospodu,“ připomíná historik. Filmařům nahrává, že přes pahorek nevede žádná významná komunikace, a jde tak snadno uzavřít. „Před rokem 1989 sehrálo roli i to, že církev neměla v tomto ohledu příliš na vybranou,“ doplnil Hrbek s tím, že před revolucí šlo vzhledem k stavu dalších památek městské památkové rezervace také o jedno z mála míst, jehož část se mohla před kamerami ukázat bez větší ostudy.

| Video: Youtube

Probudím se včera - trailer  Zdroj: YouTube.com/Miloslav Šmídmajer

Dóm však skoro přešel v komedii Probudím se včera litoměřický rodák Miloslav Šmídmajer. Zato v jeho snímku s Jiřím Mádlem situovaném do roku 1989 najdete vůbec nejvíce míst z Litoměřic. „Celé město v létě 2011 žilo natáčením. Šmídmajerovi se podařilo aktivizovat místní, nosili mu dobové věci, spoustu z nich si zahrálo v komparzu,“ připomíná Hrbek. Režisér měl s podporou města už letos v srpnu v Litoměřicích točit další film, prozatím ale výrobu odložil.

Zastupitelé leckdy rozhodují o příspěvku z obecního do rozpočtu snímků. Pro města totiž bývá filmování užitečné. Kromě toho, že od produkce můžou vybrat za zábor veřejných prostranství, bývá to dobrá reklama. Štáb v nich navíc většinou nechává peníze, byť by to bylo jen za jídlo v místních podnicích. To platilo i při natáčení Šmídmajerovy komedie, herci bydleli v Salva Guardě a „vejvar“ měli v sokolském Edenu, protože se natáčelo především na blízkém gymnáziu a v Jiráskových sadech.

Pro cinefily, kteří se „babrají“ s rozpoznáváním litoměřických filmových míst, je někdy těžké je ve starších snímcích identifikovat. Město totiž po roce 1989 prošlo velkou proměnou. „Například ve Dvou lidech v zoo Marie Poledňákové je záběr na jeden roh Mírového náměstí, kde tehdy ještě nebylo zcela obnoveno podloubí, krámky byly vystrčené až na linii ulice,“ popisuje Hrbek. Jedno z angažmá města bylo v tomto filmu „přes čáru“: Jiří Krampol prchající před policií se ve scéně s avií prožene po jezuitských schodech, které podvozek vozu zjevně poškodil.

Litoměřice si zahrály také v dokumentech, filmových týdenících či seriálech jako Cirkus Humberto, Vraždy v kruhu nebo Kam slunce nechodí… Ve městě se točí i reklamy, jejich režiséry láká zejména odsvěcený jezuitský kostel. V Jarošově ulici nedávno točili reklamu na Březňáka.