K benefičnímu vystoupení v Litoměřicích poskytl David Koller Deníku rozhovor. Vstupné na akci je v předprodeji 490 korun.

Točíte sérii klipů k novému albu své skupiny Koller Band. Kolik jich už je a ještě bude?
Děláme devátý videoklip k našemu albu a moc se z toho těšíme. Vybrali jsme si kousek vaší krajiny z Roudnice směrem po Švestkové dráze na Ranou. Lítám trochu helikoptérou a chodím trénovat na místní letiště a uvědomil jsem si, že jsem nikdy neviděl hudební videoklip v helikoptéře. A tak jsme si udělali letecký den.

Čeká vás návštěva Hospicu sv. Štěpána? S jakými pocity tam půjdete? 
Nevím, kolik toho zvládneme, máme před vystoupením zkoušky. A také, myslím, máme dnes kolem sebe neštěstí víc než je třeba. Tak nevím, jestli se nebudeme věnovat spíše rozveselení návštěvníků.

David Koller a spol.
Pořád chci dělat něco novýho, říká David Koller. Po osmi letech vydal album

Spolupořadatelem koncertu ve čtvrtek 8. června od 18 hodin v letním kině na Střeleckém ostrově v Litoměřicích je Nadační fond Kalich Alexandra Vondry. Spolupracujete s ním i na dalších aktivitách?
Dost aktivit věnuji naší obecně prospěšné společnosti MeetFactory, kterou jsme založili společně s Alicí Nellis a Davidem Černým. Kalich pana Vondry bohužel neznám.

Točit klipy ke všem písničkám z CD i LP je zajímavé, u nás až nevídané. Přišla inspirace i ze zahraničí? Jak reaguje naše publikum a kolegové?
Inspirace přišla s covidem. Nebylo co dělat, tak jsem si řekl, že udělám pár písní i s klipy a trochu se mi to vymklo.

Kterého klipu si nejvíc ceníte a proč? A který už vám dal víc zabrat třeba zvoleným místem?
Mám radost z toho posledního vždy nejvíc, je to čerstvé, ještě nedodělané, máme tam i půjčenou lokomotivu od AŽD na sólo našeho kytaristy Michala Pelanta. Navrch ve vzduchu jde všechno rychleji, nemáte čas se dlouho rozhodovat. Gravitace je silná. (usmívá se)

Letos ke dni dětí pozvalo Kulturní středisko města Ústí nad Labem do Domu kultury "estrádní partu" Kašpárka v rohlíku. Jak vzpomínáte na jeho první CD z roku 2007, vydané u Indies Scope?
No to byly krásné písně, kdo by nechtěl být popelářem? S mým tehdy čtyřletým synem Benem jsme byli na víc letních koncertech, tolik šílených rodičů a dětí se pohromadě jen tak nevidělo a s Márdim a ostatními zpěváky té akce se všichni společně nořili do dětských let. Paráda to byla.

Zpíváte tu Marek Doubrava, Blanka Šrůmová z Tiché dohody, Márdi z Vypsané fiXy, Jarda Traband Svoboda i Filip Nebřenský, spolupracovalo Jihočeské divadlo… Byly to prima časy, dost zábavy, radosti ze spolupráce, užitek nejen pro děti?
Pro mě to byl zvukař a producent Ondřej Ježek, který tomu dal tu hravost, dětskej feel.

Poslední dobou vychází dost zajímavé hudby, parta okolo Honzy Vacíka Čtvrt na smrt, je zpět originální písničkářka s harmonikou Jana Vébrová z Orlických hor, snaží se kladenské Zrní, pěkné první album Lodivod vydala pražská písničkářka Monika Sonková… Neplánuje i David Koller nové spolupráce?
Já mám svých kapel dost… Přesto, něco se peče.

Zdroj: Youtube

David Koller - Bodlák  Zdroj: YouTube.com/DavidKoller (official)

Mám rozečtenou letos novou knížku Petra Fialy z Mňágy a Žďorp, skládal ji z fejetonů, které mu vycházely v Reflexu. Bavilo či zajímalo by vás sepsat "paměti"? Petrova knížka se jmenuje Každý den odvahu…
Radši ne. (úsměv) Ale něco mi vyšlo, je to dost obrázkové, napsal ji Milan Ohnisko a jmenuje se Who The Fuck Is David Koller? A pak máme největší obrazovou knihu s Lucií - Fotografity. Ale můžu z novinek doporučit krásnou knížku Petra Váši Rajčaťáci a Banáni.

V letním kině v Litoměřicích jsem zažil asi deset ročníků pěkného místního hudebního festivalu Litoměřický kořen. Máte s tím místem nějaké zkušenosti, zážitky? 
Kořen bohužel neznám, ale jezdil jsem sem v hlubokém totáči za mým bratrem Honzou, kterej bohužel sloužil u pontonové roty 3857. Párkrát i na kole, což byl nebezpečný zážitek - nebyla dálnice, rok 1975 - kamióny mi lízaly bundu, já na Esce vyděšenej z velikosti kol obřích náklaďáků, které mě táhly do vnitřku náprav. A pak zpět za tmy jsem myslel na mého bratra a šikanu kolem něj. V této jednotce zahynulo během jeho služby za vlast pět vojáků včetně jedné sebevraždy. Radši jsem na vojnu nešel.