Novinku představí živě se svou skupinou a spol. dnes (středa) od 19.30 v Domě kultury Litoměřice a ve čtvrtek od 20.00 hodin v Národním domě v Ústí. Nechtělo se nám ale uvěřit, že by Žalman křtil novinku na každém koncertě. A tak jsme se ho na to radši zeptali.

Z plakátů vím, že chcete křtít CD/DVD Mezi kameny v Ústí i v Litoměřicích. Kdo je zde pokřtí?
Nemáme-li domluveného kmotra – a na tyto koncerty nebude – požádám někoho z publika. Bývá to sympatický divák nebo divačka, která se usmívá a zpívá naše písničky. Tak ji „vytáhnu“ na pódium, tam nám CD/DVD pokřtí a cédéčko jí potom zůstane.

Jak důležitý je komplet CD a DVD mezi vašimi deskami?
Je to 19. album skupiny Žalman a spol. Chtěl jsem jím završit trilogii vydání lidových písní nebo písniček, které z nich vychází. První byla „Tu neděli po ránu“, druhá „Láska a smrt“ a třetí je novinka „Mezi kameny“. Chtěl jsem jejím prostřednictvím završit mé bloudění po lidové písni a dál už z ní vycházet spíš sporadicky. Navíc slavím 40 let činnosti, hraní na pódiu – tak jsem chtěl deskou Mezi kameny vzdát hold folkové hudbě, kterou dělám.

To DVD je vaše první, že?
Ano, vychází jako bonus CD Mezi kameny. DVD s koncertem z roku 2004 mělo vyjít už v roce 2005, ale bohužel se tak nestalo. To byla věc tehdejšího vydavatelství, televize a dalších okolností.

Znáte už první reakce fanoušků?
Lidi DVD přijímají jako zpestření i hezkou vzpomínku. Ten koncert z Vletic je velice pěkný.

Kdy vám – za těch 40 let na scéně – bylo nejlépe? A kdy nejhůř?
Nejlíp vždy je, když se kapele daří a je tam ta energie. Většinou jsou to ty první roky, když se skupina obnoví. Musím přiznat, že nerad měním lidi v kapele: To se ale prostě stane, že si muzikanti přestanou rozumět a pak se to celé zhroutí. Postaví se tedy nová sestava, ale zase si musíme rozumět nejen jako muzikanti, ale i jako lidi.

O folku se mluví jako o okrajovém žánru. Co vy na to?
Nesouhlasím s tím, ačkoli se snaží řada hudebních kritiků a dramaturgů lidem podsouvat, že to tak je. Kdyby folková muzika byla okrajovým žánrem, neměli bychom plné sály diváků.

Kdy je vám na pódiu hodně dobře?
Mimo kapelu ještě občas hraju s Pavlínou Jíšovou a Tondou Hlaváčem, tedy s původní sestavou Žalmana a spol. z 80. let. Zrovna nedávno jsme hráli v Praze. Pro mě je to svátek, krásné souznění tří lidí. Tam se vždy odreaguji a je mi dobře.

Uslyší návštěvníci koncertů v Ústí a Litoměřicích to samé, co je na DVD?
Ne, ne (smích).

Ale i tam jsou vaše hity Jantarová země, Kdyby tady byla taková panenka, Rána v trávě, Já písnička, Jdem zpátky do lesů, Píseň malých pěšáků, Všech vandráků múza…
Ale ano, i ty zahrajeme. Na koncertech ukážeme starší věci včetně písní, s nimiž jsem začínal u Minnesengrů, a pak se dostaneme – přes lidové písničky – až do současnosti.

Takový folkový stroj času…
Bude to takový výlet od pionýrských dob našich začátků po dnešek. Je to velice pestré a musím říct, že i pro lidi zajímavé. Divák si srovná naše první písničky s těmi dnešními, má se na co těšit.

Nedávno jste si posteskl, že se komunisti vrací k moci a řekl jste, že se proti tomu dá bojovat jen písněmi. Které vaše patří k těm bojovným, které by to svedly? A máte je i na CD Mezi kameny? (smích) Já nejsem moc velkej bojovník. Nikdy jsem nebyl protestní zpěvák, od toho tu je Jarek Nohavica, Jaroslav Hutka i další a také Karel Kryl. Ale ono to stačí publiku občas připomenout písničkami, které nemusí být bojovné. Je dobře, že lidi poslední dobou už zase na koncerty chodí a znovu se dohromady zpívá.

Těší vás to, ale přesto teď vypadáte spíš zklamaně…
Mrzí mě, že už lidi zapomněli, co se tu před listopadem 1989 dělo. Neuvědomují si, jak by to vypadalo, kdyby zase komunisti přišli k moci, nevnímají už, jak to tu zdevastovali.

… a nadávají a nadávají…
Zatracovat dnešek kvůli poplatkům 30 korun u lékaře a říkat, že je teď hůř, mi přijde naprosto scestné a hloupé.

Když s vámi vystoupí Pavlína Jíšová ze staré sestavy Žalman a spol. jako host na koncertě pro DVD, je to logické. Bylo ale logické přizvat i Karla Holase a Františka Černého z Čechomoru? Já kluky z Čechomoru dobře znám a vím, jak to měli velice těžké, když začínali. Na pódium jsem pozval spoustu svých přátel. S nimi to tenkrát ve Vleticích byla pohoda.

Jak jste vybíral písničky pro CD Mezi kameny? Čím k sobě patří?
Jejich společným jmenovatelem je lidová písnička a naše láska k ní. Chtěl jsem ukázat, že lidová písnička se dá dělat různými způsoby, od obyčejných kytar po velké plochy. Je na ní osm upravených lidových písní a sedm vlastních písniček.

Proč máte na albu polovinu vlastních a polovinu lidových písní?
Chtěli jsme dokázat, jak folková muzika s tou lidovou do sebe krásně zapadají. Děláte-li lidovky s pocitem neublížit jim, jen jim pomůžete.

Jste nadšený, že se lidé vrací na koncerty. A proč to tak je?
Co dnes mají lidi, když si pustí televizi? Reklamy, násilí a depresivní filmy. V médiích převládá to negativní, proto se lidi vrací na koncerty a do divadel. Tam dostanou tu krásu – a o to především jde, aby si odnesli něco hezkého…

Nejste trošku idealista? (smích) Jsem.. Kdybych nebyl, nemohl bych dělat muziku. Každý muzikant je tak trochu idealista, bez toho to nejde. Může pak samozřejmě šlápnout vedle, to riziko tu je. Někdo kolikrát zneužije hezké myšlenky, ale přesto: Je lepší být idealista a s muzikou, kterou děláme, občas utéct z tohoto divného světa.