Zatímco litoměřické vinobraní je již řadu let vyhledáváno nejen kvůli neopakovatelné atmosféře bývalého královského města a doprovodného kulturního programu slavnosti, v Třebívlicích se vinobraní uskutečnilo poprvé po sto letech. Podle slov místního starosty Josefa Seiferta mělo mít vinobraní podobu rodinné oslavy.
Třebívlice jsou historickou vinařskou obcí a tento statut v roce 2003 opět získaly. Místní vinařství v letošním roce poprvé produkuje plnou úrodu z vlastních 30 hektarů vinic.
Na vinobraní do Litoměřic v letošním roce dorazilo 18 500 platících návštěvníků, šlo tedy o jeden z nejúspěšnějších ročníků. Podle posledních odhadů navštívila přibližně polovina lidí z uvedeného počtu slavnost již v pátek. Litoměřické vinobraní bylo totiž v letošním roce poprvé dvoudenní.
Podle litoměřického starosty Ladislava Chlupáče bude mít vinobraní i v příštím roce podobný rozsah jako letos. „Domnívám se, že spokojeni mohou být zástupci všech generací. A to i ti, kteří volali po komornějším charakteru akce, a tudíž dali přednost pátečnímu večeru,“ konstatoval Ladislav Chlupáč. V letošním rozpočtu město uvolnilo pro pořádání vinobraní jeden a půl milionu korun. Se stejnou částkou Litoměřičtí počítají také pro příští rok.
Jednou z letošních změn bylo také zrušení scény na parkánech. Důvodem k tomu, aby v letošním roce nebyla pořádána, byly četné stížnosti z řad obyvatel. Hudba na parkánech se nelíbila především lidem, kteří pod nimi mají zahrádky. Problémem pro ně byly odpadky, které návštěvníci slavnosti odhazovali dolů. Stížnosti byly i na hluk.
Poslední záříjový víkend byl však kulturně bohatý pro celý okres. Například v Roudnici nad Labem se uskutečnil koncert světoznámé kapely Nazareth a v Lovosicích proběhla již tradiční Svatováclavská pouť. Zvýšený dohled na dění v jednotlivých městech a především pak na silnicích měli také policisté, kteří se zaměřili hlavně na alkohol za volantem.
Cop rozmlouval lidem burčák, Šulc recitoval, Kryštof bavil
Jako velkou pouť jsme vnímali Litoměřické vinobraní, které se odehrálo v pátek a v sobotu. Akci, jíž vévodilo kvalitní víno i historický program s dobovou tržnicí. Pět scén nabídlo pop, rock, zábavu dětem, dýdžeje, alternativu, revivaly i blues. Burčáku z nejlepších vinic ČR včetně Litoměřic a Mělníka „konkurovaly“ hvězdy popu včetně No Name a Olympic.
Dokázaly to i tisíce lidí (se stovkami nadšených slečen nejblíže k pódiu), aplaudující hitům skupiny Kryštof. Richard Krajčo a spol. tak byli na vinobraní přijati podobně, jako hodinu před nimi Karel IV. a jeho průvod. A to i přesto, že se pro panovníka před davy utkali rytíři a zazpívaly i zatančily mu dvorní dámy.
Král dal slovo i hejtmanovi Jiřímu Šulcovi. Politik převzal nad vinobraním záštitu a Karel IV. jej proto „nechal“ recitovat báseň, oslavující litoměřické vinaře. Šikovně a „nenápadně“ si tak Šulc přihřál před tisíci návštěvníků svou volební polívčičku.
Na vinobraní jsme neviděli vše, ono to ale ani nešlo. V době našeho příjezdu na dětské scéně u kostela bavil klaun děti písničkami i soutěžemi. Jiří Krytinář zde dělal – světe zboř se! – trpaslíka. Pohoda.
Na hlavní scéně na Mírovém náměstí už hrála bluegrassová skupina Cop. „Koukám, burčák tu teče proudem. Dejte si na něj pozor, je zrádnej,“ varoval lidi zpěvák a kytarista Copu. „Hrajeme tu poprvé – a to už existujeme 30 let. Jsme starci,“ smál se.
Na náměstí jsme zjistili, že nebude snadné si z přemíry lákadel vybrat. Z jídel na co si kdo vzpomněl, od opékaných prasátek přes bramboráky po asijskou kuchyni. I stánků s vínem byla spousta, ochutnat všude znamenalo neodejít po svých. A možná neodejít vůbec. Zkusili jsme bílovický modrý portugal – a nelitovali.
Písničkáři Daněk a Dvořáček zpívali zprvu spíš smutně, ale vtípky nešetřili. „Hlásili, že o víkendu bude 30 stupňů. V sobotu 15 a v neděli taky,“ smál se Wabi. Počasí ovšem bylo v sobotu krásné.
Z rockové disko show Walda Gangu stojí za zmínku asi jen hit Mám rád, svařené víno červené. Když „imitace“ Matušky zpívala, na jazzové scéně u náměstí začínala hrát bossa novu výborná kapela Zeuritia. Pěkná zpěvačka, příjemná hudba, fajn zážitek.
Severu Čech hrál letos Kryštof často, ale vidět ho je vždy příjemné. Nejen kvůli hitům Atentát (ten mu dělal letos velkou radost), Rubikon či Kosmoshop, ale hlavně pro jeho nadšení na pódiu. Je vidět, že je to kapela a ne Krajčo a za ním nějací muzikanti. Na pódiu jsou stále v pohybu, umí i blufovat.
Publiku třeba namluvili, že Stánky (hit Nedvědů) napsali oni. A lidé si je nadšeně zpívali s Richardem.
